Zelenina II.

Dnešní plán dokončit první záhon vlevo narušil déšť. Potřebovala jsem také přesadit levandule, vytvořit jim středomořskou iluzi přidáním písku do směsi, ale k písku vede cestička, která je teď jedno bláto. Tak aspoň chytám dešťovku do misky na zalití.
Zahradu chci rozčlenit do záhonů ve tvaru úzkých obdélníků, které budou kolmo k hlavní cestě, odděleny tenkými cestičkami. Již existují, ale jsou to dvě velké plochy podél hlavní cesty, stačí tedy vytvořit ty cestičky. Záhony pro lepší orientaci místo číslování pojmenuji po oblíbených hrdinkách. Možná vyjde i na některého hrdinu. Záhon D'Artagnan? A kromě trvalek bych ráda aspoň částečně osazenstvo každý rok střídala, rotovala. Jeden obdélník by snad mohl vyjít i na luční kvítí.
K zelenině jsem přikoupila červenou jarní cibulku. A pak mám od loňska schovaná semínka dýně Hokkaido a muškátové dýně. Různé druhy dýně na sebe nesmí vidět, nejlépe dát každou na jiný konec zahrady. Když se totiž spráší, nejsou pak již semínka tou původní odrůdou, ale mixem obou. Kdo semínka sbírá a uchovává, musí tedy dýně oddělit. Další otázkou je, co s nimi. Nečekám, že by moje první úroda byla na koše, ale kdyby.. Tak zase tolik jich nespotřebujeme. A každý to nejí. Příbuzenstvo má zahradu desetkrát větší a plno polí k tomu a dýně dávají jen slepicím. Ráda rozdám kolegyním, ale jen jedna má dýni ráda a ta ji má na zahradě taky. A jen jedna známá má ráda dýňovou polévku. Asi tři roky jsem Hokkaido vůbec nekupovala, neboť se mi přejedla. Muškátová dýně je výborná. Koupila jsem si hodně zralou vloni na rynku a byla tak šťavnatá a sladká, že jsem ji snědla skoro celou syrovou. Ale tím, že je tak sladká mi zase moc nechutnala v zeleninových jídlech. Rizoto bylo sladké. Takže kterou?
Ještě mám semínka Mangoldu. Je to ten, co se postupně otrhává. Ale více mě láká zelí. Zelný salát si dělám skoro každý den a domácí zelí bude jistě mnohem lepší než to z Tesca. Ale ještě to zvážím. Přece jen bude lépe toho mít na záhonech pro začátek méně. V létě kupuji zelí na rynku, ale pak už mají jen velmi velké hlávky. Kedlubny vůbec pěstovat nebudu. Bývá jich plný rynk.
Možná pár sazenic salátů, od semínka je pěstovat nebudu, to zkouším jen s těmi asijskými. Pár hlávkových a dubáček. A to by mělo být pro letošní rok ze zeleniny vše. Ještě pažitku. Jeden drn by tu měl být, snad půjde rozkouskovat a rozsadit. Četla jsem i o čínské pažitce, ale pro letošní rok mám exotiky dost. Mrkev a cukety budu kupovat na rynku, jako každý rok. Cukety jsem dřív pěstovala, byly vděčné a hodně plodily, že jsme je nestačili spotřebovávat a nikdo je pak nechtěl. Přerostlé se pak válely na záhonu a teta měla pro slepice svých dost.
Rynk je letos přestěhovaný ze Zelného trhu do parku na Moravském náměstí. Ještě jsem tam nebyla, ale trhovci už tam jsou. Není to tak uzavřený prostor jako Zelný trh a tak tam dost fouká. A atmosféra je nebo bude určitě jiná. Zelný rynk je kouzelný, je to moje nejoblíbenější místo v Brně. Jdete městem po hlavní ulici a stačí odbočit a po pár metrech se před vámi otevře malé náměstí, nahoru do kopce, s kašnou Parnas uprostřed a spoustou stánků s ovocem, zeleninou, květinami. Vládne tam velmi pozitivní atmosféra, to si všimnete hned. Stačí jen koupit do ruky zmrzlinu a jít se tam projít, ale i tak neodoláte a něco koupíte. Chodíme tam léta. Mám oblíbené prodejce. Nikdy jsem nejedla lepší kysané zelí než od pána, co ho tam každý rok prodává (a sám vyrábí). A mám to pár kroků. Tedy kromě letošního roku. Ale až se trh opraví, rynk bude snad zpět jako dřív, na stejném místě už od 13. století.