Černý seznam

Nově vysetému hrášku byly okousány vršky. Ze země trčí jen zelené stonky. A ještě k tomu asi pochopili (ti dotyční, co to mají na svědomí), že půl sedmé navečer je brzy, neboť to se tam ještě zdržuji já a tak vylézají mnohem později. Okousali i vysazené sazeničky třapatky. V pondělí jdu pro pivo a nastražím past. A proč je všude tolik mravenců? A kde je ten aksamitník, co jsem vysela kolem hrachu? Jedno pivo bude nutné i pro mě.

Abych se mohla posunout dál dozadu, bylo nutné zlikvidovat velký keř na ploše několika metrů čtverečních, zákulu japonskou. Dost dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale dnes jsem se do toho dala a nakonec to šlo dobře. Ustřihla jsem snad tisíc výhonů a větví. Trvalo to hodinu a pár minut. Zákulu máme ještě jinde, ale už je zredukovaná a stav by měl zůstat. Tedy za předpokladu, že bude rozumná. Jinak se spolu asi rozloučíme. 

Zákulový keř v květu před několika týdny

Stříhání je ale jen půl práce, další a asi mnohem náročnější bude ji dostat z půdy ven. Na to se vůbec netěším. Rozmnožuje se šlahouny, které vedou v hlíně a tak se bude muset vytrhat důkladně. 

Ostříhané výhony

Na obrázku to vypadá menší než ve skutečnosti je. Navíc jsou výhony dosti tvrdé, takže jsem o ně neustále zakopávala. Je také vidět břečťan, jak si uzurpuje víc a víc místa.

Dvě velké hromady přijdou do kontejneru. Větví je tisíc nebo snad víc.

Zákula je tedy položka č.1 na černém seznamu. Za keřem zákuly se pak až dozadu na konec zahrady táhne hustý koberec z břečťanu. Břečťan je položka č.2. Ani se mi to nechtělo fotit. 3. položkou jsou rozlezlé maliny. A poslední několik starých stromů, některé uschlé nebo polovyvrácené a už neplodící, které se na podzim vykácí. Přes léto musím vytvořit seznam nových, které zasadíme.

Záhony VI.

Tohle je Pak choi po nájezdu slimáků:

Pak Choi

Ředkvičky již brzy budou:

Ředkvička francouzská

Višně už dostávají barvu:

Višeň

A dál je prales:

Porost k vytrhání

Dýně Hokkaido nakonec vůbec nevyklíčily. Nebudu je mít vůbec nebo koupím sazenici na trhu. Ale proč to neroste, nevím.

Záhony V.

Trvalka, kterou jsem před časem nedovedla pojmenovat už vykvetla a je to vrbina. Je velice pěkná, ale budu ji udržovat omezenou. Poslední dobou mám dojem, že žlutě kvetoucí rostliny se rozšiřují nejvíc.

Vrbina tečkovaná

Je tak hustá, že téměř není vidět, že je za ní velká hromada vytrhaného plevele. Konečně rozkvetly pivoňky.

Pivoňka

Některé části pozemku jsou tak seschlé, že se na povrchu vytváří kůra, která po rozbití vypadá jak kusy kamene. Něco tam zaset je problém. I když se to na chvíli zkultivuje, další den to zase seschne, večer zaliji, druhý den opět seschne. Tak se to opakuje. Ani netkaná textilie nepomáhá. Včera jsem zasela další řádky kadeřavé petržele, pastiňáku a černého kořene, vysadila všechnu předpěstovanou třapatku a zasela další. Večer zaseji do misky salát Little Gem. U dalších už jen čekám na pravé lístky a hned půjdou ven.

Záhony IV.

Dnešek vyšel velmi dobře. Sice ráno několik minut pršelo, ale už v deset bylo všude sucho. Podařilo se nám vykopat jeden keř napravo od kaliny a už je celý obdélník zkypřený a čeká na osázení. Kalina už odkvetla. Na připraveném obdélníku jsem začala u plotu a zasela dva řádky svazenky vratičolisté. Jde o medonosnou rostlinu, která se pěstuje především jako zelené hnojivo. Hrách kolem cestičky jsem na okrajích doplnila aksamitníkem jemnolistým. Snažila jsem se ho doma předpěstovat, ale náhle ze dne na den rostlinky uschly. Snad tedy vyroste přímo na místě. Další záhon je taky připraven na vysazení předpěstovaných zelenin a tam také přijdou listové saláty. Doprostřed nejvyšší zeleniny, na boky nižší a k nim květiny. Už je tam předpěstovaný kadeřávek a další bude jeho italská verze s méně kadeřavými listy Cavolo Nero (Černá toskánská kapusta, v Británii se používá název Kale). Kale je vysoký, bude tedy taky uprostřed. Ke Kale a kadeřávku chystám extra článek.

Na konci druhého záhonu stojí višeň

Zasela jsem Černý kořen. Nikdy jsme ho nejedli ani nepěstovali, ani babička ne. Je velmi oblíbený v Itálii, pod názvem Scorzonera, název se používá i v Británii (nebo Black Salsify), kde mají i světlou verzi kořene, zvanou Salsify. Černý kořen patří k zeleninám (stejně jako kadeřávek), které umí přezimovat a mráz jejich chuť dokonce vylepšuje. To nemohu posoudit, dokud to nezkusím. 

Semínka Černého kořene vypadají jako suché jehličí nebo drobné větvičky.

Kořeny vrostou do velké hloubky. Rostlina údajně nepřitahuje žádné škůdce a snadno se pěstuje, jen nemá ráda půdu po zeleném hnojivu a kamení a tak jediným problematickým okamžikem je vytažení kořenů ze země bez úhony. Kořeny jsou křehké. Scorzonera i Salsify rostou velmi pomalu, je nutné vytrhávat plevel, který jim rychle přerůstá přes hlavu. Kdyby jen jim. 

Černý kořen údajně jedli již Keltové a Germáni. Zelenina je původem z Jižní Evropy a Blízkého Východu. Zdokumentované zmíňky jsou z tržnic v Aleppu (Sýrie) z 16. století. Do zbytku Evropy se rozšířila ze Španělska. Patří tedy k zapomínaným a znovu objevovaným zeleninám. Nyní jsou největšími producenty Belgie, Francie a Nizozemí. Černá slupka kořene není jedlá a odstraňuje se před nebo po vaření (20-25 minut). Pokud se oloupe před vařením, musí se kořen namočit do vody s octem nebo citronovou šťávou, aby se předešlo zbarvení dužiny. Za syrova však vytéká lepkavý latex. Doporučuje se tedy loupat raději až po povaření. Recepty si nachystám na podzim. Dobře se hodí do rizota. A snad najdu portugalský recept na sladký dezert z Černého kořene.

Navečer jsem dosela zbytky semínek ředkvičky. Víc už jich nebude. Úderem půl sedmé se odnikud objevili slimáci. Mají to načasované, ptáci už šli spát. Zjevně ale nepočítali se mnou. Najednou jich uprostřed dvou záhonů bylo asi 15 až 20. Tak už tam nejsou. To je za ten až k zemi okousaný kadeřávek, okousané Pak Choi, u kterého nevím, zda se z toho vůbec vzpamatuje, o dalších okousaných listech nemluvě. Musím dosít další. Zítra si na ně taky počkám a případně nastražím pivní past. Snad zítra nebude pršet. Zapomněla jsem přesadit třapatku a rozmarýnu, zůstaly na schodech.

Odkazy:

Svazenka vratičolistá

Černý kořen 

Záhony III.

Obloha je úplně šedivá a prší. Na víkend jsem měla jiné plány než sedět doma. Už na minulý víkend jsem měla jiné plány. Potřebuji pokračovat. Jen o státním svátku jsem mezi menším a větším deštěm vysadila kadeřávek a zasela další naklíčený hrách. Tak aspoň nemusím chodit zalívat. Při setí hrachu jsem si vzpomněla na Alys Fowler, jak seje z krabice kupovaného hrachu na vaření (snad i prošlého) a stejně jí krásně vzejde. Jí by snad klíčil i ten mražený. Dává čerstvé výhonky, asi deseticentimetrové, do salátů. Na to si hrách speciálně a velmi hustě seje do korýtek. Výhonky jsem nikdy nejedla a je to dobrý nápad. Jestli ten můj hrách už roste, to nevím. Do bláta se mi nechce a cestičky jsou vydlážděné jen dvě. Používáme na vydláždění starou bobrovku, co nám zbyla. Rozlámanými kousky dláždím úzké cestičky mezi záhony, celou používám na udusání osetého záhonu.
Než začalo opět pršet, zkontrolovala jsem ostatní. Konečně se dere ven červená jarní cibulka. Už jsem si myslela, že z ní nic nebude. Petržel kadeřavá zatím nikde, na místě pastiňáku něco je, ale jestli je to on, to se uvidí. Hlavně se ale objevil mangold. A možná jeden římský salát. Zatím jeden. Asiaté Tatsoi a salát chřestový nikde. Brzy budu jednotit ředkvičky. Doma za oknem klíčí další žlutý patizon. To kdyby se s tím prvním něco stalo. Záloha. Patizon spolu s krásenkami klíčí ze všech rostlin nejrychleji, kdo by to do něj řekl.
Doma jsem do větší misky zasela do řádků další zeleninu, kterou pak přepikýruji na záhon. Když to teda jinak nejde a musí být jen 10 stupňů. Rajčata by už mohla příští týden ven. Jsou dost velká. Květináče už mám a bambus taky. Nakonec jich několik bude i v zemi. Sazenic jsem vypěstovala víc a další květináče už kupovat nebudu. Květináče přijdou na jižní stranu domu. Sazenice do země naležato, podle tradičního pěstování kořeny směrem k jihu. Samy se pak zvednou nahoru a budou potřebovat oporu. Rajčata se sází velmi hluboko, až po děložní lístky. Vše od lístků dolů pak bez problémů zakoření. Proto je jednodušší dát je naležato, aby se nemusela kopat příliš hluboká jáma. Už se těším. Kolem nich pak vysadím různé bylinky a květiny. Na vysazení ven už je připravená echinacea, měsíček, topolovka, aksamitník. A další krásenky. Kostival vůbec nevyklíčil.
Stále jsem si nosila rané zelí ze supermarketu. Už se mi trochu přejedlo a taky ho už nemají, ale opravdu mi moc chutná. Každý rok mě baví, jak se postupně objevuje další a další zralá zelenina a ovoce. Jakmile začnou na rynku prodávat cukety, začíná pro mě to opravdové léto. Je to jeden milník v kalendáři, dříve spojený se začátkem prázdnin. Vždy nakoupím a dělám cuketové bramboráky. Mohla bych je dělat i během roku, třeba v zimě, cukety koupit v supermarketu, ale nebylo by to ono. Cuketové bramboráky mám spojené s létem. Nádherně voní oregánem (nahradila jsem majoránku) a skvěle chutnají. S rajčatovým salátem.
Venku zatím rozkvetla kalina obecná. Díky dešti a chladu ji vůbec necítím. Kvete zároveň s bezem. Když je za soumraku horko, oba keře se nádherně rozvoní. Pak si stačí sednout na schody do zahrady a těšit se z té krásné vůně. Je to další milník v kalendáři, který se však letos nepovedl. Snad příští týden. Jen kalina už pomalu odkvétá. Zde je obrázek focený z okna, v dešti a za pohybu keře ve větru. Jen jeden byl použitelný.

Kalina obecná

Vůbec mi nevzešly orlíčky. Černucha se zatím taky neobjevila. Ale orlíčky ani doma v misce nevyklíčily. Asi špatná semínka. Koupím si nová. Kostival taky nový.

Potřebovala bych dalekohled. Pak bych i z okna ložnice mohla sledovat, co roste a co ne. Nebo divadelní kukátko. Ráno bych vše zkontrolovala a hned bych měla přehled. I v dešti.

TV

Dávali dva díly Renesance slavných britských zahrad. Už jsem se zde o seriálu zmiňovala. Díl je vždy rozdělen na dvě poloviny. Tedy dvě témata v jednom dílu. Minule to byly vodní rostliny a pak pařezy. Vodní rostliny byly docela zajímavé, i když nic podobného zatím neplánuji. Ale půlhodina o pařezech byla dost zdlouhavá, dialogy trochu naivní. Pařezy byly kdysi moderní (viktoriánská éra), lidé si jich vozili na zahrady celé hromady, pak móda náhle pominula. Zůstávají však přirozeným prvkem zahrad. Záběry několika zahrad byly však opravdu krásné a Highgrove (zde v odkazu několik obrázků, včetně pařezů), vlastní zahrada Prince Charlese teprve, rozhodně stojí za návštěvu. Princ se o zahradu osobně stará a je průkopníkem organického pěstování v Británii.
Další, poslední díl byl o okrajích záhonů, trvalkách a pak o zahradách pro kuchyni - Herbaceous Borders & Kitchen Gardens (http://www.youtube.com/watch?v=3bhm4rlnbxc). Líbí se mi výraz kitchen garden, v češtině nic podobného nemáme. Slovník termín překládá jednoduše jako zeleninovou zahradu. Co v ní pěstujete, to v kuchyni spotřebováváte. Nemusí to ale být jen zelenina. Průvodkyní byla Alys Fowler a proto není divu, že zrovna tento díl má neporovnatelně vyšší počet diváků na youtube než díly ostatní. Nechci zabíhat do podrobností, ale že někde v nějakém městě funguje pěstování zeleniny všude kde se dá, na městských pozemcích, uprostřed parku, třeba i před policejní stanicí a lidé se sami starají a pak i sklízejí, mi připadá neuvěřitelné. Že se nikdo nehádá, nikdo není nenasytný na úkor druhých.. To můžeme brát jako inspiraci. Je spousta koutů v Brně, kde by se mohlo něco užitečného vysadit. Ale nejdříve se musí v lidech vytvořit povědomí o tom, že i tak mohou veřejná místa vypadat, ne jen pár keřů a tráva. A první počin už je na světě. V Líšni budou mít jedlý park. Je to skvělý nápad a autorům přeji hodně úspěchů. V druhém odkazu lze hlasovat, jaké stromy vysadit.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/relax/271543-pro-ovoce-do-parku-misto-do-obchodu-v-lisni-uz-za-par-let/
http://www.stromyamy.org/brno-lisen/

Záhony II.

V neděli jsem konečně zvládla jedno místo, které jsem si dlouho plánovala. Bršlice tam měla velkou schůzi a denivky zabíraly moc místa. Rostliny byly snad na každém centimetru čtverečním. Vím, že je obtížné se bršlice zbavit, ale vybírala jsem i oddenky, tak snad se omezí. Vzadu u plotu si může růst, ale tady na záhonu prostě nebude. Také bergénii jsem musela na více místech vytrhat, dost se rozplevelila. Její velké listy sice přirozeně působí jako mulč, nic pod nimi neroste, ale bylo jí moc.
Za předešlý víkend jsem zasela Namenii, to je asijská listová zelenina na salát, zapomněla jsem, že ji mám. Myslela jsem, že je to Mizuna. Ale mám Mibunu. Už se to plete. Semínka Pak Choi jsou krásně zelené kuličky. Dál červenou cibulku, Tatsoi a salát chřestový. Pak pastiňák. Ale jen pár semínek. Z květin měsíček a černuchu damašskou. Vše jsem označila, aby bylo jasné, kde co je. A prvním úspěchem jsou ředvičky. Už 14 dní jsou venku. Snad vyrostou i ostatní zeleniny. Teta už tento týden ředkvičky trhají. Vždycky mají vše brzy, jsou o kus níž na jih.
Místo vedle šňůr na prádlo jsem konečně vyčistila od kořenů, je to pěkný malý čtverec, tak akorát na barevné kvítí a o víkendu jsem tam zasadila již naklíčené krásenky, před ně černuchu a před černuchu měsíček a karafiátky. Říká se, že jsou-li květy měsíčku ráno po sedmé hodině pořád zavřené, bude ten den pršet. To si ještě počkám, než to ověřím. Přidala jsem další řádky ředkviček a taky konečně zakoupený římský salát. Přesně jak se píše na obalu, do důlku špetku. Možná bych ho měla taky předpěstovat.  Doma mám zasetou topolovku a stračku, místo u plotu už na ně čeká, poté co byla výrazně omezena zákula. Zatím ale neklíčí. Snad zakryjí rezavý plot. Pod schody jsem našla oregáno. Samo se rozrostlo do několika drnů. Už si lístky suším v kuchyni. Pažitka vůbec neroste. Má pořád tři stvoly, od momentu, kdy jsem ji v plevelu našla. S posypem na chleba nás tedy zachraňuje moje hodná kolegyně, která mi přinesla květináč s velkým drnem pažitky. Prý se má vždy nechat vysemenit a pak roste dobře. A červená cibulka vůbec neroste. To, co se dere na jejím místě ven je nějaký plevel.

Loňské třešně

Dostala jsem také mátu. Kolegyně ji má několik let na zahradě a vždy nám nosí kus drnu v květináči. Je krásně zelená a stačí jen letmý dotyk a už vám prsty pěkně voní. Moje máta má do té darované ještě daleko, ale vypadá, že už se jí daří lépe. Dnes jsem zasela další bazalku, patizon a aksamitník. Je to aksamitník jemnolistý nízký. Moc se mi líbil na obrázku obalu semínek. A koupila jsem pomněnky modré a růžové. Ty se sejí později, v červnu a pokvetou až příští rok.