Záhony III.

Obloha je úplně šedivá a prší. Na víkend jsem měla jiné plány než sedět doma. Už na minulý víkend jsem měla jiné plány. Potřebuji pokračovat. Jen o státním svátku jsem mezi menším a větším deštěm vysadila kadeřávek a zasela další naklíčený hrách. Tak aspoň nemusím chodit zalívat. Při setí hrachu jsem si vzpomněla na Alys Fowler, jak seje z krabice kupovaného hrachu na vaření (snad i prošlého) a stejně jí krásně vzejde. Jí by snad klíčil i ten mražený. Dává čerstvé výhonky, asi deseticentimetrové, do salátů. Na to si hrách speciálně a velmi hustě seje do korýtek. Výhonky jsem nikdy nejedla a je to dobrý nápad. Jestli ten můj hrách už roste, to nevím. Do bláta se mi nechce a cestičky jsou vydlážděné jen dvě. Používáme na vydláždění starou bobrovku, co nám zbyla. Rozlámanými kousky dláždím úzké cestičky mezi záhony, celou používám na udusání osetého záhonu.
Než začalo opět pršet, zkontrolovala jsem ostatní. Konečně se dere ven červená jarní cibulka. Už jsem si myslela, že z ní nic nebude. Petržel kadeřavá zatím nikde, na místě pastiňáku něco je, ale jestli je to on, to se uvidí. Hlavně se ale objevil mangold. A možná jeden římský salát. Zatím jeden. Asiaté Tatsoi a salát chřestový nikde. Brzy budu jednotit ředkvičky. Doma za oknem klíčí další žlutý patizon. To kdyby se s tím prvním něco stalo. Záloha. Patizon spolu s krásenkami klíčí ze všech rostlin nejrychleji, kdo by to do něj řekl.
Doma jsem do větší misky zasela do řádků další zeleninu, kterou pak přepikýruji na záhon. Když to teda jinak nejde a musí být jen 10 stupňů. Rajčata by už mohla příští týden ven. Jsou dost velká. Květináče už mám a bambus taky. Nakonec jich několik bude i v zemi. Sazenic jsem vypěstovala víc a další květináče už kupovat nebudu. Květináče přijdou na jižní stranu domu. Sazenice do země naležato, podle tradičního pěstování kořeny směrem k jihu. Samy se pak zvednou nahoru a budou potřebovat oporu. Rajčata se sází velmi hluboko, až po děložní lístky. Vše od lístků dolů pak bez problémů zakoření. Proto je jednodušší dát je naležato, aby se nemusela kopat příliš hluboká jáma. Už se těším. Kolem nich pak vysadím různé bylinky a květiny. Na vysazení ven už je připravená echinacea, měsíček, topolovka, aksamitník. A další krásenky. Kostival vůbec nevyklíčil.
Stále jsem si nosila rané zelí ze supermarketu. Už se mi trochu přejedlo a taky ho už nemají, ale opravdu mi moc chutná. Každý rok mě baví, jak se postupně objevuje další a další zralá zelenina a ovoce. Jakmile začnou na rynku prodávat cukety, začíná pro mě to opravdové léto. Je to jeden milník v kalendáři, dříve spojený se začátkem prázdnin. Vždy nakoupím a dělám cuketové bramboráky. Mohla bych je dělat i během roku, třeba v zimě, cukety koupit v supermarketu, ale nebylo by to ono. Cuketové bramboráky mám spojené s létem. Nádherně voní oregánem (nahradila jsem majoránku) a skvěle chutnají. S rajčatovým salátem.
Venku zatím rozkvetla kalina obecná. Díky dešti a chladu ji vůbec necítím. Kvete zároveň s bezem. Když je za soumraku horko, oba keře se nádherně rozvoní. Pak si stačí sednout na schody do zahrady a těšit se z té krásné vůně. Je to další milník v kalendáři, který se však letos nepovedl. Snad příští týden. Jen kalina už pomalu odkvétá. Zde je obrázek focený z okna, v dešti a za pohybu keře ve větru. Jen jeden byl použitelný.

Kalina obecná

Vůbec mi nevzešly orlíčky. Černucha se zatím taky neobjevila. Ale orlíčky ani doma v misce nevyklíčily. Asi špatná semínka. Koupím si nová. Kostival taky nový.

Potřebovala bych dalekohled. Pak bych i z okna ložnice mohla sledovat, co roste a co ne. Nebo divadelní kukátko. Ráno bych vše zkontrolovala a hned bych měla přehled. I v dešti.