Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.