RAJČATA

Seznam se poněkud zkomplikoval a nakonec dost změnil. Z Anglie dorazily
Sungold oranžové třešňové, velmi populární, dle prodaných kusů sáčků.
Golden Sunrise - tzv. heirloom, tj. stará odrůda, žluté masité, dle popisku považované za jedno z nejchutnějších.
Chocolate Stripes červené silně hnědě pruhované, téměř bez semen, masité, mělo by uzrávat jako první.
Z Dobrých semen Ananasové a Andine. Také Black Opal a Black from Tula.
Z Gengelu Pražské dlouhé. Jak vidno, zkoušení nových odrůd se mě stále drží.
K tomu pár osvědčených z let minulých. Už to vše klíčí, takže hlavní hvězdu sezony máme.
Na talíři to bude hodně barevné, červené, oranžové, žluté a purpurové (ne-li skoro černé). Už se těším.
Dám je na stejné místo jako vloni, u rajčat se místo střídat nemusí. Už teď je posypáno špetkami dřevěného popela, novinkou bude koňský hnůj hluboko pod kořeny a trocha speciálního biosubstrátu od kalifornských žížal, ale to jen jako hnojivo a umírněně.
Loňská sezona byla výborná a povedená, ale zůstalo mnoho nedozrálých rajčat, pak začalo lít a některá chytila plíseň. Ta, která jsem dala domů, ještě dozrála.

Chocolate Stripes (nahoře vlevo), Golden Sunrise (nahoře vpravo) a Sungold F1 (dole), první a třetí obrázek z Just Seed UK, druhý Premier Seeds Direct UK

Rajčata jsou tu

Jedním z vrcholů sezóny a velkou radostí je bezesporu zrání rajčat. Letos jsem je přemístila o pár kroků dozadu, za ohniště. Nakonec jsem letos vybrala:
Pollicino - osvědčené a výborné, Semo, k mozzarelle nejlepší
Marocké - výborné, ze semínek z rajčat z obchodu, na jídlo jen tak, nejlépe rovnou na zahradě při práci
Mandat - také osvědčené a výborné, Semo, drobné, vezmete na zahradu návštěvu a rovnou můžete dávat ochutnat, tato jednohubka má vždy úspěch
Finik - výborné, z estonského eshopu
Devochka - dtto
Rosalita - ještě nezraje
Strillo - zkouším nově a je moc dobré, Semo
Bejbino - znám a chválím, Semo, na špagety
Sweet Aperitif - nově a je opravdu sladké, z Dobrých semen
Zlatava - žluté a uvnitř oranžové, moc dobré, z Moravoseed, těšila jsem se
Gardenberry - opět, zatím zraje, Semo, vloni semena z Anglie a bylo výborné
Summer Cider - nově, masité rajče z Dobrých semen, jedno už uzrálo a je výborné, jemné, na salát, krásná žlutá uvnitř, syrové se snadno loupe
Býčí srdce - teprve zraje, semena Semo, měla by mít tvar měšce, ale nemají, byla jsem minulý týden obdarována jinými býčími a ty ten tvar mají, tak uvidíme jak budou chutnat

Bejbino je docela velké proti tomu, před dvěma léty

Rajčata 2016

Rajčata jsem sela 11.3.2016 a všechna vzešla. Stačila vanička od Carte d'Or.

1ks Tomatoberry (už poslední, dva roky staré semínko) výborné
3ks Pollicino moje oblíbené, v kombinaci s mozarellou zatím nejlepší
2ks Ildi dobré, ale pokud hodně prší, je vodové, žluté
2ks divoké červené, to je opravdu divoké, hlavně vzrůstem a dobré
1ks marocké noname, semínka z rajčat zakoupených v Albertu, výborné
2ks Mandat výborné
1ks Finik výborné
1ks Devochka výborné
1ks Zebra zvláštní a dobré, zelené žíhané
1ks Costoluto, italské nařasené, plody obří, masité, dobré
2ks Goldene Königin žluté dobré, nesmí přezrát
1ks Omars, masité, dobré

Ani jsem nepočítala s tím, že všechny vyklíčí, takže pak byl problém je všechny zasadit. Bylo potřeba dokoupit spirály. Nakonec byl vzadu rajčatový les, radost pohledět, po zemi se plazila hokkaida, a tak pomalu nebylo kam stoupnout a letos to musím trochu omezit. Především ale byla skvělá úroda, jakou jsem ještě neměla a i když se ke konci objevila plíseň, pořád bylo co trhat a nedozrálá Pollicina dozrála krásně v kuchyni.
Každý rok mám na zahradě nějaká náletová překvapení. Letos jsem objevila dvě rostlinky rajčat, jedno schvátila plíseň, z druhého stihly uzrát snad jen dva plody a domnívám se, že šlo o Zlatavu. Krom rajčat se na zahradě objevila i slunečnice, krásná žlutá a byla tak velká, že jsme se nestačili divit. Pěstovala jsem předloni jen červenou a ta zrovna moc nenarostla. A ještě jedno překvapení, muškátová dýně a z ní byl jeden velký plod. Nejbližší okolní zahrady jsou jen okrasné, tak nevím odkud to přišlo.
Na zahradě se moc nedaří bazalce, ještě jsem přesně nepřišla na to, co potřebuje, ale jednu rostlinku jsem zasadila do toho hustého rajčatového lesa. Zatímco bazalky vpředu byly malé a trápily se vedrem, tahle vyrostla do asi 70 cm vysokého keříku. Vím, že se obě rostliny mají rády, nejen na talíři. Zřejmě bazalce polostín vyhovuje a zároveň ji okolní rajčata donutila se pořádně rozrůst.
Rajčata jsem pečlivě zalévala jen po výsadbě a pak jeden týden, když byla úmorná vedra, jinak vůbec. Vystačila si sama. Při výsadbě jsem hlouběji dala pár granulek hnoje, zasypala a pak zasadila. Když se rajčata rozrostla, přidala jsem cererit, později kolem trochu popela. Na úrodu měl jistě vliv i fakt, že rajčata byla zasazena na místo, které leželo asi 7 let ladem, na jaře jsem se při odplevelování dost nadřela. Rozlezlý břečťan, maliny a zplanělé jahody. Ale výsledek byl velkou odměnou.

Vícekvětý tulipán a narcis, liliokvětý tulip

10. leden
Dle pranostik na den svatého Pavla Poustevníka je-li pěkný den, bude příznivý rok, je-li větrný den, bude mokrý rok. Nebylo ani jedno. Ani mlha, jen zataženo, tmavo.
Zahrada stále není hotova. Ale rýsuje se. Minulou zimu moji hodní strýc a teta pomohli s kácením starých neplodících stromů, které jen vytvářely velký stín a vlhko a dařilo se břečťanu. Větve nařezat na menší části pomohl kamarád Pavel. Vykopaní pařezů se ujal Roman. Bez jejich pomoci by veškeré plány pořád byly jen "plány až po" - po vykácení atd. Protože jak chcete pěstovat a sázet květiny a zeleninu, když tam trčí ze země nálety. Letošní léto hodně napomohlo, úzká část mezi domy je konečně vyčištěná, hromady větví odvezeny, byl to jeden po vrch plný vysoký kontejner. Dokončené to není, ale hlavní věc se stala. Vykopali jsme a vydláždili chodníček. Konečně lze za každého počasí projít kolem domu čistou botou. Zbyly hromady zeminy, které se postupně přesunou jinam, ale části jsem již uhrabala k představě své a osázela pár květinami na podzim zakoupenými v různých zahradnictvích.
Celá pravá část zahrady je stále prales, hlavně zadní část, kde bují maliny, které jsou na vykopání, neboť plodí jen drobné cosi. Zrýt celý zadní obdélník bude práce na jaro a kořeny malin budou to hlavní a nejúpornější. Ale kousek už mám, stihla jsem to na začátku prosince, z malého kousku byly tři kýble plevele. Posypala jsem granulovaným hnojem a na jaře tam zaseji bob, který je pro mě chutným objevem. Loňské dvě rostliny na zkoušku rostly samy a boby lehce povařené byly na opečeném chlebu vynikající. Litovala jsem, že jsem nezasela víc. Ale nebylo místo a to už letos bude.
Levá část zahrady je téměř hotová, až na dvě místa, jedno bude skalka u plotu, je tam velký pařez, který nelze odstranit, tak bude prostě zakomponován, horní část vydlabána a do ní umístěn netřesk.
Druhé místo je vpředu a samo se nabízí pro zvýšení. Zvýšené už je, jen z jedné strany vybudujeme zídku asi půl metru vysokou. Tohle místo a pak ještě jedno vyvýšené je součástí plánu, jak změnit zahradu z placky na mírně členitý reliéf. Na zídce se dá sedět, odložit si tam jídlo či pití nebo prostě nastavět kvetoucí květináče. Moc se na to těším.

Chrpa a sluncovka kalifornská

Rajčata
Druhá sezona rajčat byla zcela odlišná. Léto nebylo mokré a proto se neopakovalo zničení celé úrody plísní. Nejvíce mě potěšilo Pollicino a Ildi. Jsou velice chutná. Odpoledne po návratu domů jsem se těšila na zalévání a uzobávání těchto malých rajčat. Měla jsem ale zpoždění ve vysazování ven. Tím jsem si úrodu sama zpomalila. Takže letos otužovat a po třech zmrzlých, jak to bude možné, rajčata ven.
Pro letošní pěstování mám vybrány tyto odrůdy:
Pollicino - je výborné datlové rajče, sice praskalo, ale plodů bylo dost a ta výborná chuť
Ildi - malé žluté, rostliny přímo obsypány plody, výborné
Červené divoké - od pana Kvapila, jsem velmi zvědavá
Finik - ruský zástupce na zkoušku
Sladkaja Devočka - opět ruský zástupce na zkoušku
Goldene Königin - žluté, kulaté, menší, na zkoušku, při nákupu v eshopu přihozeno do košíku
Mandat - slibná semínka ze Zahrádkáře
No name semínka datlového rajčete z obchodu, původ Maroko, velmi chutná
Green Zebra - zelené žíhané, na zkoušku
Costoluto - dle britského pořadu, na zkoušku
Omars - černé rajče na zkoušku
Z loňské sezony bude jen Pollicino a Ildi. Black Cherry mě nezaujalo, Stupice jsou výborné, ale až zase příště. Ráda bych zkoušením vyselektovala pár odrůd a ty pak pěstovala.

Bob

Záhony VII.

Můj milý blogu, celé léto tě zanedbávám. Kde jsem byla? V práci a na zahradě. Většinou v práci. Srpen se nevyvedl jak bych chtěla a nejsem v tom určitě sama. Prakticky každý den prší. Dnes jsem před obědem vyprala a prádlo pověsila ven, poprvé po tolika dnech a po obědě se rozsvítilo slunce, už jsem chtěla začít chválit, jak krásné odpoledne konečně bude, když v tom se přihnaly kroupy a silný liják ze strany. Opakuje se to každých pár hodin a teď zase svítí slunce. Jak se říká, nechval dne před večerem.
Zahrada nemá šanci vyschnout a chodit se tam nikomu moc nechce. Je tam neútulno, blátivo, na každém kroku slimák, plevel povyskočil a místa, která byla holá jsou zase až do půli lýtek zarostlá. Svazenka krásně vykvetla a lijáky ji nakonec tak pobily, že zhnědla a vlastně ani pořádně nebudu mít co zarývat. Zasela bych teď další, ale to by to venku muselo vypadat jinak. Původně jsem podle plánu již minulý týden měla objednat jahody. Mám ale zatím připravený jen jeden malý záhon. Sice je plánuji rozházet po zahradě kde se dá, i do trvalkových záhonů, ale když už je objednám, taky chci mít možnost je v klidu zasadit. Ne jako ty kosatce, co sedí ve spíži už 14 dní a čekají až se počasí umoudří. V polovině září dorazí trvalky od pana Basíka, velmi se těším, hlavně aby bylo pěkně na výsadbu.
Rajčata pomalu dozrávají, ale bohužel jsou napadena plísní. Stupické budu muset vytrhnout a zlikvidovat celé. Doufala jsem, že se mi tento mor vyhne, vždyť v okolí se nic nepěstuje, ale plíseň bramborová se šíří, jak čtu na diskuzních fórech, všude, jenže já nepoužívám chemii, tak jsou následky o to horší. Velmi mě to mrzí, rajčata jsou obsypaná plody a musí do popelnice. Samozřejmě všemu nahrálo to strašné počasí. Vzpomněla jsem si na film s Anthony Quinnem, kde zachraňuje víno před nacisty a žádá kněze o modlitbu za slunce, aby svítilo. Kněz říká, že žádná taková modlitba není, vždy se všichni modlí, aby pršelo, aby vše dobře rostlo.
Ale co příští rok? Proti plísni žádná ochrana není, postřiky ji jen zmírní. A zůstane v půdě. Proto se musí plodiny rotovat, střídat stanoviště. Píše se o postřiku mlékem, půl na půl s vodou, který někteří s úspěchem použili. Pro stupické je ale už pozdě. Taky jsem našla na amerických blozích tip na použití sušeného mléka. Nasypat do jámy před zasazením a pak sypat kolem rostliny ob týden. Sušené mléko jsme kdysi doma mívali, už ani nevím, k čemu jsme ho používali, vzpomněla jsem si na něj nedávno při sledování tv, v Anglii se přidává do těsta na pečené bochánky (scones) k čaji.
K večeři bude mangold, roste opravdu krásně, není hořký a hlavně je to asi jediná zelenina na naší zahradě, která nejede slimákům. Nakonec mám z pár rostlin tolik listů, je to ten trhací, co pořád dorůstá, že ho ani nestačím zpracovávat. Snad vydrží dlouho. K obědu jsem použila několik listů kadeřávku. Byl celý oslizlý a jak se po něm ti tlustí přežraní slimáci plazí, několik listů polámali. Musela jsem je tedy otrhat. Na mangold dávám saturejku. Taky krásně roste a taky ji nic naštěstí nežere. Pravděpodobně není pro škůdce zajímavá. Příští rok jí zaseji víc. To se nedá říct o kadeřavé petrželi a pastiňáku, kterého budu mít tak do desíti kusů. Nejvíc trpí cukety. Nové květy jsou vyžrané až ke stonku. Tak jdu na ten mangold, než zase začne pršet.

Záhony III.

Obloha je úplně šedivá a prší. Na víkend jsem měla jiné plány než sedět doma. Už na minulý víkend jsem měla jiné plány. Potřebuji pokračovat. Jen o státním svátku jsem mezi menším a větším deštěm vysadila kadeřávek a zasela další naklíčený hrách. Tak aspoň nemusím chodit zalívat. Při setí hrachu jsem si vzpomněla na Alys Fowler, jak seje z krabice kupovaného hrachu na vaření (snad i prošlého) a stejně jí krásně vzejde. Jí by snad klíčil i ten mražený. Dává čerstvé výhonky, asi deseticentimetrové, do salátů. Na to si hrách speciálně a velmi hustě seje do korýtek. Výhonky jsem nikdy nejedla a je to dobrý nápad. Jestli ten můj hrách už roste, to nevím. Do bláta se mi nechce a cestičky jsou vydlážděné jen dvě. Používáme na vydláždění starou bobrovku, co nám zbyla. Rozlámanými kousky dláždím úzké cestičky mezi záhony, celou používám na udusání osetého záhonu.
Než začalo opět pršet, zkontrolovala jsem ostatní. Konečně se dere ven červená jarní cibulka. Už jsem si myslela, že z ní nic nebude. Petržel kadeřavá zatím nikde, na místě pastiňáku něco je, ale jestli je to on, to se uvidí. Hlavně se ale objevil mangold. A možná jeden římský salát. Zatím jeden. Asiaté Tatsoi a salát chřestový nikde. Brzy budu jednotit ředkvičky. Doma za oknem klíčí další žlutý patizon. To kdyby se s tím prvním něco stalo. Záloha. Patizon spolu s krásenkami klíčí ze všech rostlin nejrychleji, kdo by to do něj řekl.
Doma jsem do větší misky zasela do řádků další zeleninu, kterou pak přepikýruji na záhon. Když to teda jinak nejde a musí být jen 10 stupňů. Rajčata by už mohla příští týden ven. Jsou dost velká. Květináče už mám a bambus taky. Nakonec jich několik bude i v zemi. Sazenic jsem vypěstovala víc a další květináče už kupovat nebudu. Květináče přijdou na jižní stranu domu. Sazenice do země naležato, podle tradičního pěstování kořeny směrem k jihu. Samy se pak zvednou nahoru a budou potřebovat oporu. Rajčata se sází velmi hluboko, až po děložní lístky. Vše od lístků dolů pak bez problémů zakoření. Proto je jednodušší dát je naležato, aby se nemusela kopat příliš hluboká jáma. Už se těším. Kolem nich pak vysadím různé bylinky a květiny. Na vysazení ven už je připravená echinacea, měsíček, topolovka, aksamitník. A další krásenky. Kostival vůbec nevyklíčil.
Stále jsem si nosila rané zelí ze supermarketu. Už se mi trochu přejedlo a taky ho už nemají, ale opravdu mi moc chutná. Každý rok mě baví, jak se postupně objevuje další a další zralá zelenina a ovoce. Jakmile začnou na rynku prodávat cukety, začíná pro mě to opravdové léto. Je to jeden milník v kalendáři, dříve spojený se začátkem prázdnin. Vždy nakoupím a dělám cuketové bramboráky. Mohla bych je dělat i během roku, třeba v zimě, cukety koupit v supermarketu, ale nebylo by to ono. Cuketové bramboráky mám spojené s létem. Nádherně voní oregánem (nahradila jsem majoránku) a skvěle chutnají. S rajčatovým salátem.
Venku zatím rozkvetla kalina obecná. Díky dešti a chladu ji vůbec necítím. Kvete zároveň s bezem. Když je za soumraku horko, oba keře se nádherně rozvoní. Pak si stačí sednout na schody do zahrady a těšit se z té krásné vůně. Je to další milník v kalendáři, který se však letos nepovedl. Snad příští týden. Jen kalina už pomalu odkvétá. Zde je obrázek focený z okna, v dešti a za pohybu keře ve větru. Jen jeden byl použitelný.

Kalina obecná

Vůbec mi nevzešly orlíčky. Černucha se zatím taky neobjevila. Ale orlíčky ani doma v misce nevyklíčily. Asi špatná semínka. Koupím si nová. Kostival taky nový.

Potřebovala bych dalekohled. Pak bych i z okna ložnice mohla sledovat, co roste a co ne. Nebo divadelní kukátko. Ráno bych vše zkontrolovala a hned bych měla přehled. I v dešti.

Poslední dubnový víkend

Sobota je tu, zatím plno slunce, snad to vydrží celý víkend. Začal i tradiční zvukový doprovod z několika stran. Kdybych si pustila na zahradě hlasitou hudbu, budou si sousedé stěžovat. Sekačky ale nevadí. A to je hudba přece umění. Městská část by měla vyhradit jeden ze dvou víkendových dnů pro klid. Některé obce už to tak mají.
Jestli všechno to listoví vyroste, budeme mít letos v létě rozmanité saláty jako nikdy předtím. Samozřejmě nemusím mít v misce salátu 15 druhů listů. Nejradši mám salát římský, hlávkový nebo dubáček. Ale něco nového zkoušet, to velmi láká. Římský salát jsem ještě přidala na seznam, ale zatím nevím, odkud pořídím semínka, což bych měla udělat co nejdřív. Mibuna s roketou pořád stagnují, takže salát je stále pouze kupovaný. V supermarketu jsem koupila rané špičaté zelí.

Zelí špičaté

Je malé. Na obrázku mu již chybí pár listů a barva. Ty horní měly nádhernou jasně zelenou barvu čerstvé trávy či hrášku. Právě díky té barvě jsem si zelí všimla, hned jak jsem přišla do obchodu. Odkud může být, že je tak brzy k prodeji? Raději se po tom nepídím, chuť na něj dalece zahnala pochyby. A je moc dobré. Rané špičaté zelí bych taky ráda časem pěstovala, jen pár kusů. Patří spíš na začátek léta. To jen tohle supermarketové je asi z orbitu. Začátkem léta ho začnou nabízet na rynku a když tam nejdete dopoledne, tak na vás nic nezbude. Čerstvé nebo krátce spařené a dochucené je velmi lahodné.
V neděli jsem zasela mangold, kadeřavou petržel, ředkvičky, třapatku. Já vím, mám zpoždění, jinde již jistě mají ředkvičky venku. Mangoldu jsem dala zatím jen dvě semínka. Snad aspoň jedno vzejde. Pak začalo náhle silně pršet a musela jsem utéct. Koupila jsem mangold listový, listy se mohou postupně otrhávat, ale moc toho mít nechci. Kupovala jsem si vloni listy a na dvě porce stačí jen pár listů. Kdyby vše rostlo jak má, musí se to taky spotřebovat, pokud nechcete počkat na semínka. Jinak je to škoda a býložravce žádného nemáme.
Všimla jsem si, že mi nějaký tvor okusuje bazalku. Mám ji doma, muselo to tedy přiletět oknem, ale nic tam nevidím. A mátě mátové se taky zrovna nedaří. Jsou z ní tenké nitky a kde nic, tu nic. Zatím vypadá, že na jednu porci mojita bude mít lístky tak za pět let.

Máta

Na zahradě je již plno hmyzu, hlavně čmeláci. Rozkvetly totiž vistárie a tak omamně voní. Sněhové koule kalin už taky brzy začnou a to bude teprve vůně. Vůni vistárie a kalin mám ze všech keřů nejradši.

Vistárie

A zde ještě jedno domácí potěšení, fialky. Fotoaparát je zesvětluje i bez blesku. Jinak jsou nádherně tmavě fialové.

Fialky

Je třeba koupit květináče na rajčata. Nebudou ve volné půdě. Zatím ale nevím, jak velké vybrat. Dočetla jsem se, že by měly mít 7 - 12 litrů. Místa už mám vybraná. A také zaset kostival, abych mohla pro rajčata vyrábět jíchu. Kostivalu se dobře daří u kompostu. Semínka už mám.

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.