Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.