Záhony VI.

Tohle je Pak choi po nájezdu slimáků:

Pak Choi

Ředkvičky již brzy budou:

Ředkvička francouzská

Višně už dostávají barvu:

Višeň

A dál je prales:

Porost k vytrhání

Dýně Hokkaido nakonec vůbec nevyklíčily. Nebudu je mít vůbec nebo koupím sazenici na trhu. Ale proč to neroste, nevím.

Klíčení

Včera odpoledne jsem konečně začala s cestičkami. Musela jsem je oproti původnímu plánu trochu posunout, protože uprostřed jedné by stály pivoňky, což je v době květu na místo náročná rostlina, rozhodně by se nedala na úzké cestičce obcházet a vyrýt pivoňky se mi teď nechce. Dokončila jsem jeden malý záhon, docela mi to trvalo, bylo plno kořenů. Objednala jsem si sice ruční vyrývač kořínků, aby mi pomohl hlavně s pampeliškami. Jenže je v balíku uložený na poště. V pátek jsem se na poště zapomněla zastavit. Je tam s ním i červená jarní cibulka a pár dalších věcí. 

Původně jsem na tento záhonek chtěla dát podlouhlé ředkvičky. Zaset už dnes. Ale když jsem to okopávala, při vytrhávání vlaštovičníku jsem si říkala, že bude lepší mix více rostlin. Místo po ředkvičkách lze sice hned po jejich konzumaci osadit jinou zeleninou, ale to by bylo až zadlouho. V plevelu jsem našla trsy pažitky. Vypadaly, že jsou plevelem hodně utlačené. Teď budou mít místa dost. Za záhonkem je písečná oblast. V době oprav tam byla fůra písku. Zůstaly zbytky, které se promíchaly s půdou. Tam přijde levandule rozeklaná a případně další rostliny, které písek rády. 

Předminulou neděli jsem zasela rajčata do jiffy tablet. Další neděli jsem zasela ten stejný druh rajčat do kelímků. Jiffy měly týden náskok. Kdo vyhrál? Již ve středu vyklíčilo první rajče v kelímku, následováno další den první jiffy tabletou. V kelímku po třech dnech, v jiffy po deseti. Čím to je? Nejčastější příčinou neklíčení je teplota a rajčata potřebují aspoň dvacet stupňů. Domnívám se, že kelímek dokáže teplotu lépe udržet než jiffy, hlavně přes noc. A minulý týden nebyl příliš teplý.

Rajčata v jiffy tabletách

                                                                              

Kadeřávek jsem zasela v neděli a vyklíčil hned v úterý. Spolu s krásenkami. Krásenky rostou jako z vody.  V pondělí večer nic a v úterý ráno již dlouhé klíčky.

Krásenky

                                                                       

Patizon žlutý vyklíčil až v pátek. Zasela jsem jen jeden. Možná na konci dubna přidám další. Nejvděčnější je bazalka. Zaseta již dříve, roste opravdu krásně. Dala by se již použít do salátů. Roste jí jeden krásný list za druhým. Brzy budu zaštipovat. Bazalky mám několik kusů a určitě ještě další zaseji. Je to nejméně náročná bylinka a její pěstování může zkusit opravdu každý. Koupila jsem jen jeden druh, bazalku pravou.

Bazalka

Další radost mi dělá Eukalyptus citrónový, ve zdejších šířkách je to pokojová rostlina. Semínka jsou již dva roky stará, přesto dvě ze tří vyklíčila. Eukalyptus by měl být v každé místnosti, hlavně v ložnici, odhání roztoče. Opravdu eukalyptově voní. Musím se však přiznat, že vůně mi není příjemná, ale je cítit až když jste k rostlině hodně blízko. Až budou mít rostliny 15 cm, je dobré je zaštípnout, aby vytvořily keř.

Eukalyptus citrónový (Eucalyptus citriodora)

Dnes zaseji jednu dýni Hokkaido. Rozsadím mátu a pokud se venku vyjasní, půjdu pokračovat v boji s plevelem. Zatím to ale vypadá na déšť, obloha je šedivá a ve vzduchu je cítit vlhkost. Po slunci ani památky, ptáci jsou zticha. Určitě něco přijde. 

Zelenina II.

Dnešní plán dokončit první záhon vlevo narušil déšť. Potřebovala jsem také přesadit levandule, vytvořit jim středomořskou iluzi přidáním písku do směsi, ale k písku vede cestička, která je teď jedno bláto. Tak aspoň chytám dešťovku do misky na zalití.
Zahradu chci rozčlenit do záhonů ve tvaru úzkých obdélníků, které budou kolmo k hlavní cestě, odděleny tenkými cestičkami. Již existují, ale jsou to dvě velké plochy podél hlavní cesty, stačí tedy vytvořit ty cestičky. Záhony pro lepší orientaci místo číslování pojmenuji po oblíbených hrdinkách. Možná vyjde i na některého hrdinu. Záhon D'Artagnan? A kromě trvalek bych ráda aspoň částečně osazenstvo každý rok střídala, rotovala. Jeden obdélník by snad mohl vyjít i na luční kvítí.
K zelenině jsem přikoupila červenou jarní cibulku. A pak mám od loňska schovaná semínka dýně Hokkaido a muškátové dýně. Různé druhy dýně na sebe nesmí vidět, nejlépe dát každou na jiný konec zahrady. Když se totiž spráší, nejsou pak již semínka tou původní odrůdou, ale mixem obou. Kdo semínka sbírá a uchovává, musí tedy dýně oddělit. Další otázkou je, co s nimi. Nečekám, že by moje první úroda byla na koše, ale kdyby.. Tak zase tolik jich nespotřebujeme. A každý to nejí. Příbuzenstvo má zahradu desetkrát větší a plno polí k tomu a dýně dávají jen slepicím. Ráda rozdám kolegyním, ale jen jedna má dýni ráda a ta ji má na zahradě taky. A jen jedna známá má ráda dýňovou polévku. Asi tři roky jsem Hokkaido vůbec nekupovala, neboť se mi přejedla. Muškátová dýně je výborná. Koupila jsem si hodně zralou vloni na rynku a byla tak šťavnatá a sladká, že jsem ji snědla skoro celou syrovou. Ale tím, že je tak sladká mi zase moc nechutnala v zeleninových jídlech. Rizoto bylo sladké. Takže kterou?
Ještě mám semínka Mangoldu. Je to ten, co se postupně otrhává. Ale více mě láká zelí. Zelný salát si dělám skoro každý den a domácí zelí bude jistě mnohem lepší než to z Tesca. Ale ještě to zvážím. Přece jen bude lépe toho mít na záhonech pro začátek méně. V létě kupuji zelí na rynku, ale pak už mají jen velmi velké hlávky. Kedlubny vůbec pěstovat nebudu. Bývá jich plný rynk.
Možná pár sazenic salátů, od semínka je pěstovat nebudu, to zkouším jen s těmi asijskými. Pár hlávkových a dubáček. A to by mělo být pro letošní rok ze zeleniny vše. Ještě pažitku. Jeden drn by tu měl být, snad půjde rozkouskovat a rozsadit. Četla jsem i o čínské pažitce, ale pro letošní rok mám exotiky dost. Mrkev a cukety budu kupovat na rynku, jako každý rok. Cukety jsem dřív pěstovala, byly vděčné a hodně plodily, že jsme je nestačili spotřebovávat a nikdo je pak nechtěl. Přerostlé se pak válely na záhonu a teta měla pro slepice svých dost.
Rynk je letos přestěhovaný ze Zelného trhu do parku na Moravském náměstí. Ještě jsem tam nebyla, ale trhovci už tam jsou. Není to tak uzavřený prostor jako Zelný trh a tak tam dost fouká. A atmosféra je nebo bude určitě jiná. Zelný rynk je kouzelný, je to moje nejoblíbenější místo v Brně. Jdete městem po hlavní ulici a stačí odbočit a po pár metrech se před vámi otevře malé náměstí, nahoru do kopce, s kašnou Parnas uprostřed a spoustou stánků s ovocem, zeleninou, květinami. Vládne tam velmi pozitivní atmosféra, to si všimnete hned. Stačí jen koupit do ruky zmrzlinu a jít se tam projít, ale i tak neodoláte a něco koupíte. Chodíme tam léta. Mám oblíbené prodejce. Nikdy jsem nejedla lepší kysané zelí než od pána, co ho tam každý rok prodává (a sám vyrábí). A mám to pár kroků. Tedy kromě letošního roku. Ale až se trh opraví, rynk bude snad zpět jako dřív, na stejném místě už od 13. století.