Poslední dubnový víkend

Sobota je tu, zatím plno slunce, snad to vydrží celý víkend. Začal i tradiční zvukový doprovod z několika stran. Kdybych si pustila na zahradě hlasitou hudbu, budou si sousedé stěžovat. Sekačky ale nevadí. A to je hudba přece umění. Městská část by měla vyhradit jeden ze dvou víkendových dnů pro klid. Některé obce už to tak mají.
Jestli všechno to listoví vyroste, budeme mít letos v létě rozmanité saláty jako nikdy předtím. Samozřejmě nemusím mít v misce salátu 15 druhů listů. Nejradši mám salát římský, hlávkový nebo dubáček. Ale něco nového zkoušet, to velmi láká. Římský salát jsem ještě přidala na seznam, ale zatím nevím, odkud pořídím semínka, což bych měla udělat co nejdřív. Mibuna s roketou pořád stagnují, takže salát je stále pouze kupovaný. V supermarketu jsem koupila rané špičaté zelí.

Zelí špičaté

Je malé. Na obrázku mu již chybí pár listů a barva. Ty horní měly nádhernou jasně zelenou barvu čerstvé trávy či hrášku. Právě díky té barvě jsem si zelí všimla, hned jak jsem přišla do obchodu. Odkud může být, že je tak brzy k prodeji? Raději se po tom nepídím, chuť na něj dalece zahnala pochyby. A je moc dobré. Rané špičaté zelí bych taky ráda časem pěstovala, jen pár kusů. Patří spíš na začátek léta. To jen tohle supermarketové je asi z orbitu. Začátkem léta ho začnou nabízet na rynku a když tam nejdete dopoledne, tak na vás nic nezbude. Čerstvé nebo krátce spařené a dochucené je velmi lahodné.
V neděli jsem zasela mangold, kadeřavou petržel, ředkvičky, třapatku. Já vím, mám zpoždění, jinde již jistě mají ředkvičky venku. Mangoldu jsem dala zatím jen dvě semínka. Snad aspoň jedno vzejde. Pak začalo náhle silně pršet a musela jsem utéct. Koupila jsem mangold listový, listy se mohou postupně otrhávat, ale moc toho mít nechci. Kupovala jsem si vloni listy a na dvě porce stačí jen pár listů. Kdyby vše rostlo jak má, musí se to taky spotřebovat, pokud nechcete počkat na semínka. Jinak je to škoda a býložravce žádného nemáme.
Všimla jsem si, že mi nějaký tvor okusuje bazalku. Mám ji doma, muselo to tedy přiletět oknem, ale nic tam nevidím. A mátě mátové se taky zrovna nedaří. Jsou z ní tenké nitky a kde nic, tu nic. Zatím vypadá, že na jednu porci mojita bude mít lístky tak za pět let.

Máta

Na zahradě je již plno hmyzu, hlavně čmeláci. Rozkvetly totiž vistárie a tak omamně voní. Sněhové koule kalin už taky brzy začnou a to bude teprve vůně. Vůni vistárie a kalin mám ze všech keřů nejradši.

Vistárie

A zde ještě jedno domácí potěšení, fialky. Fotoaparát je zesvětluje i bez blesku. Jinak jsou nádherně tmavě fialové.

Fialky

Je třeba koupit květináče na rajčata. Nebudou ve volné půdě. Zatím ale nevím, jak velké vybrat. Dočetla jsem se, že by měly mít 7 - 12 litrů. Místa už mám vybraná. A také zaset kostival, abych mohla pro rajčata vyrábět jíchu. Kostivalu se dobře daří u kompostu. Semínka už mám.

Zelenina II.

Dnešní plán dokončit první záhon vlevo narušil déšť. Potřebovala jsem také přesadit levandule, vytvořit jim středomořskou iluzi přidáním písku do směsi, ale k písku vede cestička, která je teď jedno bláto. Tak aspoň chytám dešťovku do misky na zalití.
Zahradu chci rozčlenit do záhonů ve tvaru úzkých obdélníků, které budou kolmo k hlavní cestě, odděleny tenkými cestičkami. Již existují, ale jsou to dvě velké plochy podél hlavní cesty, stačí tedy vytvořit ty cestičky. Záhony pro lepší orientaci místo číslování pojmenuji po oblíbených hrdinkách. Možná vyjde i na některého hrdinu. Záhon D'Artagnan? A kromě trvalek bych ráda aspoň částečně osazenstvo každý rok střídala, rotovala. Jeden obdélník by snad mohl vyjít i na luční kvítí.
K zelenině jsem přikoupila červenou jarní cibulku. A pak mám od loňska schovaná semínka dýně Hokkaido a muškátové dýně. Různé druhy dýně na sebe nesmí vidět, nejlépe dát každou na jiný konec zahrady. Když se totiž spráší, nejsou pak již semínka tou původní odrůdou, ale mixem obou. Kdo semínka sbírá a uchovává, musí tedy dýně oddělit. Další otázkou je, co s nimi. Nečekám, že by moje první úroda byla na koše, ale kdyby.. Tak zase tolik jich nespotřebujeme. A každý to nejí. Příbuzenstvo má zahradu desetkrát větší a plno polí k tomu a dýně dávají jen slepicím. Ráda rozdám kolegyním, ale jen jedna má dýni ráda a ta ji má na zahradě taky. A jen jedna známá má ráda dýňovou polévku. Asi tři roky jsem Hokkaido vůbec nekupovala, neboť se mi přejedla. Muškátová dýně je výborná. Koupila jsem si hodně zralou vloni na rynku a byla tak šťavnatá a sladká, že jsem ji snědla skoro celou syrovou. Ale tím, že je tak sladká mi zase moc nechutnala v zeleninových jídlech. Rizoto bylo sladké. Takže kterou?
Ještě mám semínka Mangoldu. Je to ten, co se postupně otrhává. Ale více mě láká zelí. Zelný salát si dělám skoro každý den a domácí zelí bude jistě mnohem lepší než to z Tesca. Ale ještě to zvážím. Přece jen bude lépe toho mít na záhonech pro začátek méně. V létě kupuji zelí na rynku, ale pak už mají jen velmi velké hlávky. Kedlubny vůbec pěstovat nebudu. Bývá jich plný rynk.
Možná pár sazenic salátů, od semínka je pěstovat nebudu, to zkouším jen s těmi asijskými. Pár hlávkových a dubáček. A to by mělo být pro letošní rok ze zeleniny vše. Ještě pažitku. Jeden drn by tu měl být, snad půjde rozkouskovat a rozsadit. Četla jsem i o čínské pažitce, ale pro letošní rok mám exotiky dost. Mrkev a cukety budu kupovat na rynku, jako každý rok. Cukety jsem dřív pěstovala, byly vděčné a hodně plodily, že jsme je nestačili spotřebovávat a nikdo je pak nechtěl. Přerostlé se pak válely na záhonu a teta měla pro slepice svých dost.
Rynk je letos přestěhovaný ze Zelného trhu do parku na Moravském náměstí. Ještě jsem tam nebyla, ale trhovci už tam jsou. Není to tak uzavřený prostor jako Zelný trh a tak tam dost fouká. A atmosféra je nebo bude určitě jiná. Zelný rynk je kouzelný, je to moje nejoblíbenější místo v Brně. Jdete městem po hlavní ulici a stačí odbočit a po pár metrech se před vámi otevře malé náměstí, nahoru do kopce, s kašnou Parnas uprostřed a spoustou stánků s ovocem, zeleninou, květinami. Vládne tam velmi pozitivní atmosféra, to si všimnete hned. Stačí jen koupit do ruky zmrzlinu a jít se tam projít, ale i tak neodoláte a něco koupíte. Chodíme tam léta. Mám oblíbené prodejce. Nikdy jsem nejedla lepší kysané zelí než od pána, co ho tam každý rok prodává (a sám vyrábí). A mám to pár kroků. Tedy kromě letošního roku. Ale až se trh opraví, rynk bude snad zpět jako dřív, na stejném místě už od 13. století.