Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce

Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.

Záhony VI.

Tohle je Pak choi po nájezdu slimáků:

Pak Choi

Ředkvičky již brzy budou:

Ředkvička francouzská

Višně už dostávají barvu:

Višeň

A dál je prales:

Porost k vytrhání

Dýně Hokkaido nakonec vůbec nevyklíčily. Nebudu je mít vůbec nebo koupím sazenici na trhu. Ale proč to neroste, nevím.

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.