Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce

Záhony VII.

Můj milý blogu, celé léto tě zanedbávám. Kde jsem byla? V práci a na zahradě. Většinou v práci. Srpen se nevyvedl jak bych chtěla a nejsem v tom určitě sama. Prakticky každý den prší. Dnes jsem před obědem vyprala a prádlo pověsila ven, poprvé po tolika dnech a po obědě se rozsvítilo slunce, už jsem chtěla začít chválit, jak krásné odpoledne konečně bude, když v tom se přihnaly kroupy a silný liják ze strany. Opakuje se to každých pár hodin a teď zase svítí slunce. Jak se říká, nechval dne před večerem.
Zahrada nemá šanci vyschnout a chodit se tam nikomu moc nechce. Je tam neútulno, blátivo, na každém kroku slimák, plevel povyskočil a místa, která byla holá jsou zase až do půli lýtek zarostlá. Svazenka krásně vykvetla a lijáky ji nakonec tak pobily, že zhnědla a vlastně ani pořádně nebudu mít co zarývat. Zasela bych teď další, ale to by to venku muselo vypadat jinak. Původně jsem podle plánu již minulý týden měla objednat jahody. Mám ale zatím připravený jen jeden malý záhon. Sice je plánuji rozházet po zahradě kde se dá, i do trvalkových záhonů, ale když už je objednám, taky chci mít možnost je v klidu zasadit. Ne jako ty kosatce, co sedí ve spíži už 14 dní a čekají až se počasí umoudří. V polovině září dorazí trvalky od pana Basíka, velmi se těším, hlavně aby bylo pěkně na výsadbu.
Rajčata pomalu dozrávají, ale bohužel jsou napadena plísní. Stupické budu muset vytrhnout a zlikvidovat celé. Doufala jsem, že se mi tento mor vyhne, vždyť v okolí se nic nepěstuje, ale plíseň bramborová se šíří, jak čtu na diskuzních fórech, všude, jenže já nepoužívám chemii, tak jsou následky o to horší. Velmi mě to mrzí, rajčata jsou obsypaná plody a musí do popelnice. Samozřejmě všemu nahrálo to strašné počasí. Vzpomněla jsem si na film s Anthony Quinnem, kde zachraňuje víno před nacisty a žádá kněze o modlitbu za slunce, aby svítilo. Kněz říká, že žádná taková modlitba není, vždy se všichni modlí, aby pršelo, aby vše dobře rostlo.
Ale co příští rok? Proti plísni žádná ochrana není, postřiky ji jen zmírní. A zůstane v půdě. Proto se musí plodiny rotovat, střídat stanoviště. Píše se o postřiku mlékem, půl na půl s vodou, který někteří s úspěchem použili. Pro stupické je ale už pozdě. Taky jsem našla na amerických blozích tip na použití sušeného mléka. Nasypat do jámy před zasazením a pak sypat kolem rostliny ob týden. Sušené mléko jsme kdysi doma mívali, už ani nevím, k čemu jsme ho používali, vzpomněla jsem si na něj nedávno při sledování tv, v Anglii se přidává do těsta na pečené bochánky (scones) k čaji.
K večeři bude mangold, roste opravdu krásně, není hořký a hlavně je to asi jediná zelenina na naší zahradě, která nejede slimákům. Nakonec mám z pár rostlin tolik listů, je to ten trhací, co pořád dorůstá, že ho ani nestačím zpracovávat. Snad vydrží dlouho. K obědu jsem použila několik listů kadeřávku. Byl celý oslizlý a jak se po něm ti tlustí přežraní slimáci plazí, několik listů polámali. Musela jsem je tedy otrhat. Na mangold dávám saturejku. Taky krásně roste a taky ji nic naštěstí nežere. Pravděpodobně není pro škůdce zajímavá. Příští rok jí zaseji víc. To se nedá říct o kadeřavé petrželi a pastiňáku, kterého budu mít tak do desíti kusů. Nejvíc trpí cukety. Nové květy jsou vyžrané až ke stonku. Tak jdu na ten mangold, než zase začne pršet.

Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.

Záhony IV.

Dnešek vyšel velmi dobře. Sice ráno několik minut pršelo, ale už v deset bylo všude sucho. Podařilo se nám vykopat jeden keř napravo od kaliny a už je celý obdélník zkypřený a čeká na osázení. Kalina už odkvetla. Na připraveném obdélníku jsem začala u plotu a zasela dva řádky svazenky vratičolisté. Jde o medonosnou rostlinu, která se pěstuje především jako zelené hnojivo. Hrách kolem cestičky jsem na okrajích doplnila aksamitníkem jemnolistým. Snažila jsem se ho doma předpěstovat, ale náhle ze dne na den rostlinky uschly. Snad tedy vyroste přímo na místě. Další záhon je taky připraven na vysazení předpěstovaných zelenin a tam také přijdou listové saláty. Doprostřed nejvyšší zeleniny, na boky nižší a k nim květiny. Už je tam předpěstovaný kadeřávek a další bude jeho italská verze s méně kadeřavými listy Cavolo Nero (Černá toskánská kapusta, v Británii se používá název Kale). Kale je vysoký, bude tedy taky uprostřed. Ke Kale a kadeřávku chystám extra článek.

Na konci druhého záhonu stojí višeň

Zasela jsem Černý kořen. Nikdy jsme ho nejedli ani nepěstovali, ani babička ne. Je velmi oblíbený v Itálii, pod názvem Scorzonera, název se používá i v Británii (nebo Black Salsify), kde mají i světlou verzi kořene, zvanou Salsify. Černý kořen patří k zeleninám (stejně jako kadeřávek), které umí přezimovat a mráz jejich chuť dokonce vylepšuje. To nemohu posoudit, dokud to nezkusím. 

Semínka Černého kořene vypadají jako suché jehličí nebo drobné větvičky.

Kořeny vrostou do velké hloubky. Rostlina údajně nepřitahuje žádné škůdce a snadno se pěstuje, jen nemá ráda půdu po zeleném hnojivu a kamení a tak jediným problematickým okamžikem je vytažení kořenů ze země bez úhony. Kořeny jsou křehké. Scorzonera i Salsify rostou velmi pomalu, je nutné vytrhávat plevel, který jim rychle přerůstá přes hlavu. Kdyby jen jim. 

Černý kořen údajně jedli již Keltové a Germáni. Zelenina je původem z Jižní Evropy a Blízkého Východu. Zdokumentované zmíňky jsou z tržnic v Aleppu (Sýrie) z 16. století. Do zbytku Evropy se rozšířila ze Španělska. Patří tedy k zapomínaným a znovu objevovaným zeleninám. Nyní jsou největšími producenty Belgie, Francie a Nizozemí. Černá slupka kořene není jedlá a odstraňuje se před nebo po vaření (20-25 minut). Pokud se oloupe před vařením, musí se kořen namočit do vody s octem nebo citronovou šťávou, aby se předešlo zbarvení dužiny. Za syrova však vytéká lepkavý latex. Doporučuje se tedy loupat raději až po povaření. Recepty si nachystám na podzim. Dobře se hodí do rizota. A snad najdu portugalský recept na sladký dezert z Černého kořene.

Navečer jsem dosela zbytky semínek ředkvičky. Víc už jich nebude. Úderem půl sedmé se odnikud objevili slimáci. Mají to načasované, ptáci už šli spát. Zjevně ale nepočítali se mnou. Najednou jich uprostřed dvou záhonů bylo asi 15 až 20. Tak už tam nejsou. To je za ten až k zemi okousaný kadeřávek, okousané Pak Choi, u kterého nevím, zda se z toho vůbec vzpamatuje, o dalších okousaných listech nemluvě. Musím dosít další. Zítra si na ně taky počkám a případně nastražím pivní past. Snad zítra nebude pršet. Zapomněla jsem přesadit třapatku a rozmarýnu, zůstaly na schodech.

Odkazy:

Svazenka vratičolistá

Černý kořen 

Záhony III.

Obloha je úplně šedivá a prší. Na víkend jsem měla jiné plány než sedět doma. Už na minulý víkend jsem měla jiné plány. Potřebuji pokračovat. Jen o státním svátku jsem mezi menším a větším deštěm vysadila kadeřávek a zasela další naklíčený hrách. Tak aspoň nemusím chodit zalívat. Při setí hrachu jsem si vzpomněla na Alys Fowler, jak seje z krabice kupovaného hrachu na vaření (snad i prošlého) a stejně jí krásně vzejde. Jí by snad klíčil i ten mražený. Dává čerstvé výhonky, asi deseticentimetrové, do salátů. Na to si hrách speciálně a velmi hustě seje do korýtek. Výhonky jsem nikdy nejedla a je to dobrý nápad. Jestli ten můj hrách už roste, to nevím. Do bláta se mi nechce a cestičky jsou vydlážděné jen dvě. Používáme na vydláždění starou bobrovku, co nám zbyla. Rozlámanými kousky dláždím úzké cestičky mezi záhony, celou používám na udusání osetého záhonu.
Než začalo opět pršet, zkontrolovala jsem ostatní. Konečně se dere ven červená jarní cibulka. Už jsem si myslela, že z ní nic nebude. Petržel kadeřavá zatím nikde, na místě pastiňáku něco je, ale jestli je to on, to se uvidí. Hlavně se ale objevil mangold. A možná jeden římský salát. Zatím jeden. Asiaté Tatsoi a salát chřestový nikde. Brzy budu jednotit ředkvičky. Doma za oknem klíčí další žlutý patizon. To kdyby se s tím prvním něco stalo. Záloha. Patizon spolu s krásenkami klíčí ze všech rostlin nejrychleji, kdo by to do něj řekl.
Doma jsem do větší misky zasela do řádků další zeleninu, kterou pak přepikýruji na záhon. Když to teda jinak nejde a musí být jen 10 stupňů. Rajčata by už mohla příští týden ven. Jsou dost velká. Květináče už mám a bambus taky. Nakonec jich několik bude i v zemi. Sazenic jsem vypěstovala víc a další květináče už kupovat nebudu. Květináče přijdou na jižní stranu domu. Sazenice do země naležato, podle tradičního pěstování kořeny směrem k jihu. Samy se pak zvednou nahoru a budou potřebovat oporu. Rajčata se sází velmi hluboko, až po děložní lístky. Vše od lístků dolů pak bez problémů zakoření. Proto je jednodušší dát je naležato, aby se nemusela kopat příliš hluboká jáma. Už se těším. Kolem nich pak vysadím různé bylinky a květiny. Na vysazení ven už je připravená echinacea, měsíček, topolovka, aksamitník. A další krásenky. Kostival vůbec nevyklíčil.
Stále jsem si nosila rané zelí ze supermarketu. Už se mi trochu přejedlo a taky ho už nemají, ale opravdu mi moc chutná. Každý rok mě baví, jak se postupně objevuje další a další zralá zelenina a ovoce. Jakmile začnou na rynku prodávat cukety, začíná pro mě to opravdové léto. Je to jeden milník v kalendáři, dříve spojený se začátkem prázdnin. Vždy nakoupím a dělám cuketové bramboráky. Mohla bych je dělat i během roku, třeba v zimě, cukety koupit v supermarketu, ale nebylo by to ono. Cuketové bramboráky mám spojené s létem. Nádherně voní oregánem (nahradila jsem majoránku) a skvěle chutnají. S rajčatovým salátem.
Venku zatím rozkvetla kalina obecná. Díky dešti a chladu ji vůbec necítím. Kvete zároveň s bezem. Když je za soumraku horko, oba keře se nádherně rozvoní. Pak si stačí sednout na schody do zahrady a těšit se z té krásné vůně. Je to další milník v kalendáři, který se však letos nepovedl. Snad příští týden. Jen kalina už pomalu odkvétá. Zde je obrázek focený z okna, v dešti a za pohybu keře ve větru. Jen jeden byl použitelný.

Kalina obecná

Vůbec mi nevzešly orlíčky. Černucha se zatím taky neobjevila. Ale orlíčky ani doma v misce nevyklíčily. Asi špatná semínka. Koupím si nová. Kostival taky nový.

Potřebovala bych dalekohled. Pak bych i z okna ložnice mohla sledovat, co roste a co ne. Nebo divadelní kukátko. Ráno bych vše zkontrolovala a hned bych měla přehled. I v dešti.

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.