Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.

Záhony II.

V neděli jsem konečně zvládla jedno místo, které jsem si dlouho plánovala. Bršlice tam měla velkou schůzi a denivky zabíraly moc místa. Rostliny byly snad na každém centimetru čtverečním. Vím, že je obtížné se bršlice zbavit, ale vybírala jsem i oddenky, tak snad se omezí. Vzadu u plotu si může růst, ale tady na záhonu prostě nebude. Také bergénii jsem musela na více místech vytrhat, dost se rozplevelila. Její velké listy sice přirozeně působí jako mulč, nic pod nimi neroste, ale bylo jí moc.
Za předešlý víkend jsem zasela Namenii, to je asijská listová zelenina na salát, zapomněla jsem, že ji mám. Myslela jsem, že je to Mizuna. Ale mám Mibunu. Už se to plete. Semínka Pak Choi jsou krásně zelené kuličky. Dál červenou cibulku, Tatsoi a salát chřestový. Pak pastiňák. Ale jen pár semínek. Z květin měsíček a černuchu damašskou. Vše jsem označila, aby bylo jasné, kde co je. A prvním úspěchem jsou ředvičky. Už 14 dní jsou venku. Snad vyrostou i ostatní zeleniny. Teta už tento týden ředkvičky trhají. Vždycky mají vše brzy, jsou o kus níž na jih.
Místo vedle šňůr na prádlo jsem konečně vyčistila od kořenů, je to pěkný malý čtverec, tak akorát na barevné kvítí a o víkendu jsem tam zasadila již naklíčené krásenky, před ně černuchu a před černuchu měsíček a karafiátky. Říká se, že jsou-li květy měsíčku ráno po sedmé hodině pořád zavřené, bude ten den pršet. To si ještě počkám, než to ověřím. Přidala jsem další řádky ředkviček a taky konečně zakoupený římský salát. Přesně jak se píše na obalu, do důlku špetku. Možná bych ho měla taky předpěstovat.  Doma mám zasetou topolovku a stračku, místo u plotu už na ně čeká, poté co byla výrazně omezena zákula. Zatím ale neklíčí. Snad zakryjí rezavý plot. Pod schody jsem našla oregáno. Samo se rozrostlo do několika drnů. Už si lístky suším v kuchyni. Pažitka vůbec neroste. Má pořád tři stvoly, od momentu, kdy jsem ji v plevelu našla. S posypem na chleba nás tedy zachraňuje moje hodná kolegyně, která mi přinesla květináč s velkým drnem pažitky. Prý se má vždy nechat vysemenit a pak roste dobře. A červená cibulka vůbec neroste. To, co se dere na jejím místě ven je nějaký plevel.

Loňské třešně

Dostala jsem také mátu. Kolegyně ji má několik let na zahradě a vždy nám nosí kus drnu v květináči. Je krásně zelená a stačí jen letmý dotyk a už vám prsty pěkně voní. Moje máta má do té darované ještě daleko, ale vypadá, že už se jí daří lépe. Dnes jsem zasela další bazalku, patizon a aksamitník. Je to aksamitník jemnolistý nízký. Moc se mi líbil na obrázku obalu semínek. A koupila jsem pomněnky modré a růžové. Ty se sejí později, v červnu a pokvetou až příští rok.

Klíčení

Včera odpoledne jsem konečně začala s cestičkami. Musela jsem je oproti původnímu plánu trochu posunout, protože uprostřed jedné by stály pivoňky, což je v době květu na místo náročná rostlina, rozhodně by se nedala na úzké cestičce obcházet a vyrýt pivoňky se mi teď nechce. Dokončila jsem jeden malý záhon, docela mi to trvalo, bylo plno kořenů. Objednala jsem si sice ruční vyrývač kořínků, aby mi pomohl hlavně s pampeliškami. Jenže je v balíku uložený na poště. V pátek jsem se na poště zapomněla zastavit. Je tam s ním i červená jarní cibulka a pár dalších věcí. 

Původně jsem na tento záhonek chtěla dát podlouhlé ředkvičky. Zaset už dnes. Ale když jsem to okopávala, při vytrhávání vlaštovičníku jsem si říkala, že bude lepší mix více rostlin. Místo po ředkvičkách lze sice hned po jejich konzumaci osadit jinou zeleninou, ale to by bylo až zadlouho. V plevelu jsem našla trsy pažitky. Vypadaly, že jsou plevelem hodně utlačené. Teď budou mít místa dost. Za záhonkem je písečná oblast. V době oprav tam byla fůra písku. Zůstaly zbytky, které se promíchaly s půdou. Tam přijde levandule rozeklaná a případně další rostliny, které písek rády. 

Předminulou neděli jsem zasela rajčata do jiffy tablet. Další neděli jsem zasela ten stejný druh rajčat do kelímků. Jiffy měly týden náskok. Kdo vyhrál? Již ve středu vyklíčilo první rajče v kelímku, následováno další den první jiffy tabletou. V kelímku po třech dnech, v jiffy po deseti. Čím to je? Nejčastější příčinou neklíčení je teplota a rajčata potřebují aspoň dvacet stupňů. Domnívám se, že kelímek dokáže teplotu lépe udržet než jiffy, hlavně přes noc. A minulý týden nebyl příliš teplý.

Rajčata v jiffy tabletách

                                                                              

Kadeřávek jsem zasela v neděli a vyklíčil hned v úterý. Spolu s krásenkami. Krásenky rostou jako z vody.  V pondělí večer nic a v úterý ráno již dlouhé klíčky.

Krásenky

                                                                       

Patizon žlutý vyklíčil až v pátek. Zasela jsem jen jeden. Možná na konci dubna přidám další. Nejvděčnější je bazalka. Zaseta již dříve, roste opravdu krásně. Dala by se již použít do salátů. Roste jí jeden krásný list za druhým. Brzy budu zaštipovat. Bazalky mám několik kusů a určitě ještě další zaseji. Je to nejméně náročná bylinka a její pěstování může zkusit opravdu každý. Koupila jsem jen jeden druh, bazalku pravou.

Bazalka

Další radost mi dělá Eukalyptus citrónový, ve zdejších šířkách je to pokojová rostlina. Semínka jsou již dva roky stará, přesto dvě ze tří vyklíčila. Eukalyptus by měl být v každé místnosti, hlavně v ložnici, odhání roztoče. Opravdu eukalyptově voní. Musím se však přiznat, že vůně mi není příjemná, ale je cítit až když jste k rostlině hodně blízko. Až budou mít rostliny 15 cm, je dobré je zaštípnout, aby vytvořily keř.

Eukalyptus citrónový (Eucalyptus citriodora)

Dnes zaseji jednu dýni Hokkaido. Rozsadím mátu a pokud se venku vyjasní, půjdu pokračovat v boji s plevelem. Zatím to ale vypadá na déšť, obloha je šedivá a ve vzduchu je cítit vlhkost. Po slunci ani památky, ptáci jsou zticha. Určitě něco přijde. 

Mám zarostlou zahradu. To je stručný popis situace. Mohla bych dodat, že napravo je řada stromů, které již neplodí, jsou po původních majitelích, obrostl je břečťan a je třeba je shodit a odvézt, aby uvolnily místo pro nové na podzim. Vzadu na ploše snad 10x10m je koberec břečťanu, který si uzurpuje čím dál více místa a nezbývá než ho důkladně vytrhat. Rozplevelené maliny zabraly ještě větší plochu a jsou již ostříhány až k zemi, což jim ale asi pramálo vadí. A Zákula japonská si patrně také myslí, že zahrada bude nakonec její a šlahouny tedy raději nešetří, utlačila i černý bez a šeřík. 

                                                                              Zákula japonská

Růže jsou již částečně srovnány, původní levá strana připomínala scénu z pohádky Jak se budí princezny, poté co princezna usnula. Vše je rozmístěno zcela nahodile, jen modřenec lemuje kraj záhonů a tak je vidět, kde vedou původní cestičky. Vzadu až u malin je velká díra do země, okolo vyhrabaná půda, podle mojí matky je to medvěd (jsme uprostřed Brna), pak slevila na lišku a já tipuji ježka nebo dost velkého krtka. Ježky zde máme, snad je někdy vyfotím, většinou je zahlédnu v létě po soumraku. A pak zde máme ještě jedno zajímavé zvíře, které zatím neprozradím, počkám si na focení. 

Všude je Pelyněk černobýl, před měsícem ještě úctyhodně vysoký, nyní již v otýpkách, nachystaný na odvoz. A do toho všeho vnáším moje sny o záhoncích zeleniny, ovoce, krásenek, orlíčků, karafiátků... Námět mých snah je tedy jasný.