Obrázky ze zahrady

Kompost se mění na pivoňkový, zasypán množstvím okvětních lístků. Dnešní úmorná vedra dala některým rostlinám zabrat. Jahody začaly rozestupovat listy, potřebovaly pořádně zalít. Vysázené ostálky (Zinnia) se úplně pomačkaly. To samé hledíky.  O víkendu by nám měli vyvést kohoutek na zahradu, tak to se zaléváním bude jednodušší. 

Začínají jahody. Mám Karmen, Koronu, Symphony, Rumbu, nově Daroyal a Gariguette, objednanou teprve nedávno. Lesní Rujanu a žluté Yellow wonder. Daroyal je první. Je z podzimní výsadby, bohužel dost květů pomrzlo, tak několik keříčků nemá ani plod. Keříčky jsou krásné, vysoké, listy zvednuté nahoru. Většinou mají po dvou plodech, velkých a chuť je báječná. Mám z nich radost. Další červenající jsou Korony. Menší keříčky než Daroyal, více plodů, ale viditelně snášejí vedra hůře, plody jsou menší, také výborné. Další bude Rumba, pak Karmen, nakonec Symphony. Gariguette nevím, je raný, ale sázený pozdě. Byla to frigo sadba, každý keříček má 5-6 plodů. Lesní už plodí a úplně se z vedra rozestoupily. 

Radost mi dělá i hrách. Carouby de Mausanne je mi už skoro po ramena a to jsem středně vysoká. Krásně  kvete a nepotřebuje oporu. Nějaké větvičky jsem tam původně dala, ale roste i bez nich.

Carouby de Mausanne

Černý seznam

Nově vysetému hrášku byly okousány vršky. Ze země trčí jen zelené stonky. A ještě k tomu asi pochopili (ti dotyční, co to mají na svědomí), že půl sedmé navečer je brzy, neboť to se tam ještě zdržuji já a tak vylézají mnohem později. Okousali i vysazené sazeničky třapatky. V pondělí jdu pro pivo a nastražím past. A proč je všude tolik mravenců? A kde je ten aksamitník, co jsem vysela kolem hrachu? Jedno pivo bude nutné i pro mě.

Abych se mohla posunout dál dozadu, bylo nutné zlikvidovat velký keř na ploše několika metrů čtverečních, zákulu japonskou. Dost dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale dnes jsem se do toho dala a nakonec to šlo dobře. Ustřihla jsem snad tisíc výhonů a větví. Trvalo to hodinu a pár minut. Zákulu máme ještě jinde, ale už je zredukovaná a stav by měl zůstat. Tedy za předpokladu, že bude rozumná. Jinak se spolu asi rozloučíme. 

Zákulový keř v květu před několika týdny

Stříhání je ale jen půl práce, další a asi mnohem náročnější bude ji dostat z půdy ven. Na to se vůbec netěším. Rozmnožuje se šlahouny, které vedou v hlíně a tak se bude muset vytrhat důkladně. 

Ostříhané výhony

Na obrázku to vypadá menší než ve skutečnosti je. Navíc jsou výhony dosti tvrdé, takže jsem o ně neustále zakopávala. Je také vidět břečťan, jak si uzurpuje víc a víc místa.

Dvě velké hromady přijdou do kontejneru. Větví je tisíc nebo snad víc.

Zákula je tedy položka č.1 na černém seznamu. Za keřem zákuly se pak až dozadu na konec zahrady táhne hustý koberec z břečťanu. Břečťan je položka č.2. Ani se mi to nechtělo fotit. 3. položkou jsou rozlezlé maliny. A poslední několik starých stromů, některé uschlé nebo polovyvrácené a už neplodící, které se na podzim vykácí. Přes léto musím vytvořit seznam nových, které zasadíme.

Záhony III.

Obloha je úplně šedivá a prší. Na víkend jsem měla jiné plány než sedět doma. Už na minulý víkend jsem měla jiné plány. Potřebuji pokračovat. Jen o státním svátku jsem mezi menším a větším deštěm vysadila kadeřávek a zasela další naklíčený hrách. Tak aspoň nemusím chodit zalívat. Při setí hrachu jsem si vzpomněla na Alys Fowler, jak seje z krabice kupovaného hrachu na vaření (snad i prošlého) a stejně jí krásně vzejde. Jí by snad klíčil i ten mražený. Dává čerstvé výhonky, asi deseticentimetrové, do salátů. Na to si hrách speciálně a velmi hustě seje do korýtek. Výhonky jsem nikdy nejedla a je to dobrý nápad. Jestli ten můj hrách už roste, to nevím. Do bláta se mi nechce a cestičky jsou vydlážděné jen dvě. Používáme na vydláždění starou bobrovku, co nám zbyla. Rozlámanými kousky dláždím úzké cestičky mezi záhony, celou používám na udusání osetého záhonu.
Než začalo opět pršet, zkontrolovala jsem ostatní. Konečně se dere ven červená jarní cibulka. Už jsem si myslela, že z ní nic nebude. Petržel kadeřavá zatím nikde, na místě pastiňáku něco je, ale jestli je to on, to se uvidí. Hlavně se ale objevil mangold. A možná jeden římský salát. Zatím jeden. Asiaté Tatsoi a salát chřestový nikde. Brzy budu jednotit ředkvičky. Doma za oknem klíčí další žlutý patizon. To kdyby se s tím prvním něco stalo. Záloha. Patizon spolu s krásenkami klíčí ze všech rostlin nejrychleji, kdo by to do něj řekl.
Doma jsem do větší misky zasela do řádků další zeleninu, kterou pak přepikýruji na záhon. Když to teda jinak nejde a musí být jen 10 stupňů. Rajčata by už mohla příští týden ven. Jsou dost velká. Květináče už mám a bambus taky. Nakonec jich několik bude i v zemi. Sazenic jsem vypěstovala víc a další květináče už kupovat nebudu. Květináče přijdou na jižní stranu domu. Sazenice do země naležato, podle tradičního pěstování kořeny směrem k jihu. Samy se pak zvednou nahoru a budou potřebovat oporu. Rajčata se sází velmi hluboko, až po děložní lístky. Vše od lístků dolů pak bez problémů zakoření. Proto je jednodušší dát je naležato, aby se nemusela kopat příliš hluboká jáma. Už se těším. Kolem nich pak vysadím různé bylinky a květiny. Na vysazení ven už je připravená echinacea, měsíček, topolovka, aksamitník. A další krásenky. Kostival vůbec nevyklíčil.
Stále jsem si nosila rané zelí ze supermarketu. Už se mi trochu přejedlo a taky ho už nemají, ale opravdu mi moc chutná. Každý rok mě baví, jak se postupně objevuje další a další zralá zelenina a ovoce. Jakmile začnou na rynku prodávat cukety, začíná pro mě to opravdové léto. Je to jeden milník v kalendáři, dříve spojený se začátkem prázdnin. Vždy nakoupím a dělám cuketové bramboráky. Mohla bych je dělat i během roku, třeba v zimě, cukety koupit v supermarketu, ale nebylo by to ono. Cuketové bramboráky mám spojené s létem. Nádherně voní oregánem (nahradila jsem majoránku) a skvěle chutnají. S rajčatovým salátem.
Venku zatím rozkvetla kalina obecná. Díky dešti a chladu ji vůbec necítím. Kvete zároveň s bezem. Když je za soumraku horko, oba keře se nádherně rozvoní. Pak si stačí sednout na schody do zahrady a těšit se z té krásné vůně. Je to další milník v kalendáři, který se však letos nepovedl. Snad příští týden. Jen kalina už pomalu odkvétá. Zde je obrázek focený z okna, v dešti a za pohybu keře ve větru. Jen jeden byl použitelný.

Kalina obecná

Vůbec mi nevzešly orlíčky. Černucha se zatím taky neobjevila. Ale orlíčky ani doma v misce nevyklíčily. Asi špatná semínka. Koupím si nová. Kostival taky nový.

Potřebovala bych dalekohled. Pak bych i z okna ložnice mohla sledovat, co roste a co ne. Nebo divadelní kukátko. Ráno bych vše zkontrolovala a hned bych měla přehled. I v dešti.

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.