Klíčení

Včera odpoledne jsem konečně začala s cestičkami. Musela jsem je oproti původnímu plánu trochu posunout, protože uprostřed jedné by stály pivoňky, což je v době květu na místo náročná rostlina, rozhodně by se nedala na úzké cestičce obcházet a vyrýt pivoňky se mi teď nechce. Dokončila jsem jeden malý záhon, docela mi to trvalo, bylo plno kořenů. Objednala jsem si sice ruční vyrývač kořínků, aby mi pomohl hlavně s pampeliškami. Jenže je v balíku uložený na poště. V pátek jsem se na poště zapomněla zastavit. Je tam s ním i červená jarní cibulka a pár dalších věcí. 

Původně jsem na tento záhonek chtěla dát podlouhlé ředkvičky. Zaset už dnes. Ale když jsem to okopávala, při vytrhávání vlaštovičníku jsem si říkala, že bude lepší mix více rostlin. Místo po ředkvičkách lze sice hned po jejich konzumaci osadit jinou zeleninou, ale to by bylo až zadlouho. V plevelu jsem našla trsy pažitky. Vypadaly, že jsou plevelem hodně utlačené. Teď budou mít místa dost. Za záhonkem je písečná oblast. V době oprav tam byla fůra písku. Zůstaly zbytky, které se promíchaly s půdou. Tam přijde levandule rozeklaná a případně další rostliny, které písek rády. 

Předminulou neděli jsem zasela rajčata do jiffy tablet. Další neděli jsem zasela ten stejný druh rajčat do kelímků. Jiffy měly týden náskok. Kdo vyhrál? Již ve středu vyklíčilo první rajče v kelímku, následováno další den první jiffy tabletou. V kelímku po třech dnech, v jiffy po deseti. Čím to je? Nejčastější příčinou neklíčení je teplota a rajčata potřebují aspoň dvacet stupňů. Domnívám se, že kelímek dokáže teplotu lépe udržet než jiffy, hlavně přes noc. A minulý týden nebyl příliš teplý.

Rajčata v jiffy tabletách

                                                                              

Kadeřávek jsem zasela v neděli a vyklíčil hned v úterý. Spolu s krásenkami. Krásenky rostou jako z vody.  V pondělí večer nic a v úterý ráno již dlouhé klíčky.

Krásenky

                                                                       

Patizon žlutý vyklíčil až v pátek. Zasela jsem jen jeden. Možná na konci dubna přidám další. Nejvděčnější je bazalka. Zaseta již dříve, roste opravdu krásně. Dala by se již použít do salátů. Roste jí jeden krásný list za druhým. Brzy budu zaštipovat. Bazalky mám několik kusů a určitě ještě další zaseji. Je to nejméně náročná bylinka a její pěstování může zkusit opravdu každý. Koupila jsem jen jeden druh, bazalku pravou.

Bazalka

Další radost mi dělá Eukalyptus citrónový, ve zdejších šířkách je to pokojová rostlina. Semínka jsou již dva roky stará, přesto dvě ze tří vyklíčila. Eukalyptus by měl být v každé místnosti, hlavně v ložnici, odhání roztoče. Opravdu eukalyptově voní. Musím se však přiznat, že vůně mi není příjemná, ale je cítit až když jste k rostlině hodně blízko. Až budou mít rostliny 15 cm, je dobré je zaštípnout, aby vytvořily keř.

Eukalyptus citrónový (Eucalyptus citriodora)

Dnes zaseji jednu dýni Hokkaido. Rozsadím mátu a pokud se venku vyjasní, půjdu pokračovat v boji s plevelem. Zatím to ale vypadá na déšť, obloha je šedivá a ve vzduchu je cítit vlhkost. Po slunci ani památky, ptáci jsou zticha. Určitě něco přijde. 

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.