Už chodím trhat

Už od konce února chodím na zahradu pro zeleninu. Nejdříve jsem vyryla pastiňáky. Vloni jsem zasela Dlouhý bílý a ze zkoušených odrůd to byl zatím ten nejlepší. Semena pastiňáku nemají dlouhou životnost. Uvádí se rok, což je ze všech zelenin asi nejmíň. Takže co jednu sezonu nezasejete, můžete vyhodit. Navíc ho často podsévám. Předloni dokonce třikrát. Dlouhý bílý od Sema je z jejich nabídky nejlevnější, ale zatím to byl největší úspěch. A je výborný, tak sladký. Nejraději mám velké kusy, ze kterých lze krájet velká kolečka a ty pak na pánvi z obou stran opéct do měkka. 

Petržel je dvouletka. První rok sklízíte nať a druhý rok jde do květu. Proto krásně přezimuje a od února už trhám kadeřavou i italskou hladkou každý den. Kořenovou nepěstuji. Mám raději ten pastiňák a zase tolik místa nemám, tak kořenovou kupuji.

Šťovík je trvalka. Není třeba sít mnoho semínek. Vzniknou totiž vcelku husté trsy, že nevíte co s nimi. Mám tři a nestačím je spotřebovávat. Je opravdu kyselý a krásně zelený. Na samotný salát z něj to není, raději smíchat s listovým a další zeleninou. Do směsi salátu stačí nasekat jeden dva listy. Nebo list vložit do sendviče. Dá se z něj dělat i pesto, Hugh Fearnley-Whittingstall ho v jednom svém pořadu dělal, ale přijde mi opravdu dost kyselé. Květy je nutné vylamovat. Už teď, jak patrno z obrázku je hustý a velký. Dohání ho pouze křen v jiné části zahrady.

Šťovík  zahradní

Čekanku salátovou hlávkovou - Pan di Zucchero již na stránkách Sema nevidím. Sela jsem ji až v létě, má ráda teplo. Přesto přezimovala a už teď mám zase menší hlávky. Budu ji muset rychle spotřebovat, neboť chladem asi brzy bude chtít do květu.

Čekanka salátová Pan di Zucchero

Největším překvapením je Baby salát. Opravdu přezimoval. Salát listový směs k řezu mladých listů od Sema jsem v poslední várce sela někdy v říjnu. Roste rychle, tak jsem si myslela, že to ještě stihne. Pěstuji ho pod netkanou textilií, kde se mu dobře daří. Vytvořil malé růžičky a přišla zima. Už se mi nechtělo záhonek rýt, tak jsem to tak nechala. A v únoru jsem ty růžičky našla. A hned se začaly rozrůstat. Dnes nosím denně plnou hrst lístků na salát. Tuhle zkušenost na podzim určitě zopakuji. Mám směs ze všech salátů nejraději. Mladé lístky jsou velmi jemné a chutné. Nová várka, zasetá začátkem března, jej zatím ani náhodou nedohání, navíc ji něco okusuje, zatímco tento přezimovaný je bez úhony.

Salát listový směs

Poslední trvalkou je samozřejmě pažitka. Brzy na jaře seříznout a rozdělit trsy, zalít a pak už si roste. Vytrhávat poupata květů, jsou dobrá do salátu nebo do špaget. Chtěla bych odrůdu, kterou pěstovala moje babička. Stébla byla silnější a tmavší, trochu lesklá. Moje pažitky jsou obě kupované a jemné, jedna zelená, druhá trochu do modra, matné.

Pučící pivoňky

Jahody 

První sadba, kterou jsem pořídila, byla před dvěma lety Karmen, prostokořenná sadba ze Sempry, letos po úrodě záhon zruším. Ani nemusím psát, jak báječně chutná. A ty krásné plody. Na tu první dozrávající jsem se těšila jak malá a pak jednou ráno tam nebyla. Místní kosice se totiž těšila také a nějak jsme si to neřekly. Ke Karmen jsem tenkrát dokoupila Symphony, jahody jsou dobré, ale ne tak sladké a šťavnaté jako Karmen. Další rok jsem koupila Elkat a Rumbu. Ani jedné se na naší zahradě moc nelíbilo. Rumba je výborná, měla by být raná, ale zraje ve stejnou dobu jako Karmen. Elkat je třeba nechat dost dozrát. Postupně ale sazenice zašly a mám snad jen pět kusů Rumby a jeden kus Elkat. K nim jsem vloni na jaře někde v zahradnictví přidala 10 ks Senga Sengany a Korony v sadbovačích. Senga byla katastrofa. Rostliny jedna po druhé začaly vadnout, když jsem je vyryla, každá měla v kořenech velkou bílou larvu, která jahodám okousala kořínky. Zachránila jsem jen jednu rostlinu. Korona se velmi pěkně ujala a plodila. Proto jsem na podzim koupila ze Sempry 25 kusů Korony a 25 kusů Daroyal. K tomu jsem vytvořila jeden záhonek z vlastních šlahounů Karmen. Na Daroyal jsem velmi zvědavá. Snad se jí bude dařit.

Když jsme dům koupili, byla celá zahrada pokrytá jahodami. Původní majitelé snad ani nic jiného nepěstovali. Když přestaly plodit, vytrhali jsme je a pěstovali zeleninu, pak byla zahrada jen okrasná a nakonec po rekonstrukci domu na několik let zarostla a zpustla. Od začátku tohoto blogu ji dávám dohromady. A mezitím se vzadu rozplevelily jahody, které nevím odkud přišly, byly světlé, uvnitř bílé a téměř bez chuti. Není zde tedy místo, kde by dříve nějaké jahody nerostly.

Pěstuji také jahůdky lesní či měsíční. Sama jsem vypěstovala žluté Yellow wonder a vloni byly lahodné. A červené jsem postupně kupovala na rynku a množila. Ve stínu mezi domy se jim dobře daří a jahůdky na nich visely ještě na Štědrý den. Rostliny dlouho plodí, až do mrazu, kdy už vůbec nejsou sladké. Možná bude lepší je na podzim vyštipovat, aby se nenamáhaly. Letos si vypěstuji Rujanu. A zasadím pod borůvky a zimolezy.

Rajčata 2016

Rajčata jsem sela 11.3.2016 a všechna vzešla. Stačila vanička od Carte d'Or.

1ks Tomatoberry (už poslední, dva roky staré semínko) výborné
3ks Pollicino moje oblíbené, v kombinaci s mozarellou zatím nejlepší
2ks Ildi dobré, ale pokud hodně prší, je vodové, žluté
2ks divoké červené, to je opravdu divoké, hlavně vzrůstem a dobré
1ks marocké noname, semínka z rajčat zakoupených v Albertu, výborné
2ks Mandat výborné
1ks Finik výborné
1ks Devochka výborné
1ks Zebra zvláštní a dobré, zelené žíhané
1ks Costoluto, italské nařasené, plody obří, masité, dobré
2ks Goldene Königin žluté dobré, nesmí přezrát
1ks Omars, masité, dobré

Ani jsem nepočítala s tím, že všechny vyklíčí, takže pak byl problém je všechny zasadit. Bylo potřeba dokoupit spirály. Nakonec byl vzadu rajčatový les, radost pohledět, po zemi se plazila hokkaida, a tak pomalu nebylo kam stoupnout a letos to musím trochu omezit. Především ale byla skvělá úroda, jakou jsem ještě neměla a i když se ke konci objevila plíseň, pořád bylo co trhat a nedozrálá Pollicina dozrála krásně v kuchyni.
Každý rok mám na zahradě nějaká náletová překvapení. Letos jsem objevila dvě rostlinky rajčat, jedno schvátila plíseň, z druhého stihly uzrát snad jen dva plody a domnívám se, že šlo o Zlatavu. Krom rajčat se na zahradě objevila i slunečnice, krásná žlutá a byla tak velká, že jsme se nestačili divit. Pěstovala jsem předloni jen červenou a ta zrovna moc nenarostla. A ještě jedno překvapení, muškátová dýně a z ní byl jeden velký plod. Nejbližší okolní zahrady jsou jen okrasné, tak nevím odkud to přišlo.
Na zahradě se moc nedaří bazalce, ještě jsem přesně nepřišla na to, co potřebuje, ale jednu rostlinku jsem zasadila do toho hustého rajčatového lesa. Zatímco bazalky vpředu byly malé a trápily se vedrem, tahle vyrostla do asi 70 cm vysokého keříku. Vím, že se obě rostliny mají rády, nejen na talíři. Zřejmě bazalce polostín vyhovuje a zároveň ji okolní rajčata donutila se pořádně rozrůst.
Rajčata jsem pečlivě zalévala jen po výsadbě a pak jeden týden, když byla úmorná vedra, jinak vůbec. Vystačila si sama. Při výsadbě jsem hlouběji dala pár granulek hnoje, zasypala a pak zasadila. Když se rajčata rozrostla, přidala jsem cererit, později kolem trochu popela. Na úrodu měl jistě vliv i fakt, že rajčata byla zasazena na místo, které leželo asi 7 let ladem, na jaře jsem se při odplevelování dost nadřela. Rozlezlý břečťan, maliny a zplanělé jahody. Ale výsledek byl velkou odměnou.

Vícekvětý tulipán a narcis, liliokvětý tulip

Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce

10. leden
Dle pranostik na den svatého Pavla Poustevníka je-li pěkný den, bude příznivý rok, je-li větrný den, bude mokrý rok. Nebylo ani jedno. Ani mlha, jen zataženo, tmavo.
Zahrada stále není hotova. Ale rýsuje se. Minulou zimu moji hodní strýc a teta pomohli s kácením starých neplodících stromů, které jen vytvářely velký stín a vlhko a dařilo se břečťanu. Větve nařezat na menší části pomohl kamarád Pavel. Vykopaní pařezů se ujal Roman. Bez jejich pomoci by veškeré plány pořád byly jen "plány až po" - po vykácení atd. Protože jak chcete pěstovat a sázet květiny a zeleninu, když tam trčí ze země nálety. Letošní léto hodně napomohlo, úzká část mezi domy je konečně vyčištěná, hromady větví odvezeny, byl to jeden po vrch plný vysoký kontejner. Dokončené to není, ale hlavní věc se stala. Vykopali jsme a vydláždili chodníček. Konečně lze za každého počasí projít kolem domu čistou botou. Zbyly hromady zeminy, které se postupně přesunou jinam, ale části jsem již uhrabala k představě své a osázela pár květinami na podzim zakoupenými v různých zahradnictvích.
Celá pravá část zahrady je stále prales, hlavně zadní část, kde bují maliny, které jsou na vykopání, neboť plodí jen drobné cosi. Zrýt celý zadní obdélník bude práce na jaro a kořeny malin budou to hlavní a nejúpornější. Ale kousek už mám, stihla jsem to na začátku prosince, z malého kousku byly tři kýble plevele. Posypala jsem granulovaným hnojem a na jaře tam zaseji bob, který je pro mě chutným objevem. Loňské dvě rostliny na zkoušku rostly samy a boby lehce povařené byly na opečeném chlebu vynikající. Litovala jsem, že jsem nezasela víc. Ale nebylo místo a to už letos bude.
Levá část zahrady je téměř hotová, až na dvě místa, jedno bude skalka u plotu, je tam velký pařez, který nelze odstranit, tak bude prostě zakomponován, horní část vydlabána a do ní umístěn netřesk.
Druhé místo je vpředu a samo se nabízí pro zvýšení. Zvýšené už je, jen z jedné strany vybudujeme zídku asi půl metru vysokou. Tohle místo a pak ještě jedno vyvýšené je součástí plánu, jak změnit zahradu z placky na mírně členitý reliéf. Na zídce se dá sedět, odložit si tam jídlo či pití nebo prostě nastavět kvetoucí květináče. Moc se na to těším.

Chrpa a sluncovka kalifornská

Rajčata
Druhá sezona rajčat byla zcela odlišná. Léto nebylo mokré a proto se neopakovalo zničení celé úrody plísní. Nejvíce mě potěšilo Pollicino a Ildi. Jsou velice chutná. Odpoledne po návratu domů jsem se těšila na zalévání a uzobávání těchto malých rajčat. Měla jsem ale zpoždění ve vysazování ven. Tím jsem si úrodu sama zpomalila. Takže letos otužovat a po třech zmrzlých, jak to bude možné, rajčata ven.
Pro letošní pěstování mám vybrány tyto odrůdy:
Pollicino - je výborné datlové rajče, sice praskalo, ale plodů bylo dost a ta výborná chuť
Ildi - malé žluté, rostliny přímo obsypány plody, výborné
Červené divoké - od pana Kvapila, jsem velmi zvědavá
Finik - ruský zástupce na zkoušku
Sladkaja Devočka - opět ruský zástupce na zkoušku
Goldene Königin - žluté, kulaté, menší, na zkoušku, při nákupu v eshopu přihozeno do košíku
Mandat - slibná semínka ze Zahrádkáře
No name semínka datlového rajčete z obchodu, původ Maroko, velmi chutná
Green Zebra - zelené žíhané, na zkoušku
Costoluto - dle britského pořadu, na zkoušku
Omars - černé rajče na zkoušku
Z loňské sezony bude jen Pollicino a Ildi. Black Cherry mě nezaujalo, Stupice jsou výborné, ale až zase příště. Ráda bych zkoušením vyselektovala pár odrůd a ty pak pěstovala.

Bob

Záhony VII.

Můj milý blogu, celé léto tě zanedbávám. Kde jsem byla? V práci a na zahradě. Většinou v práci. Srpen se nevyvedl jak bych chtěla a nejsem v tom určitě sama. Prakticky každý den prší. Dnes jsem před obědem vyprala a prádlo pověsila ven, poprvé po tolika dnech a po obědě se rozsvítilo slunce, už jsem chtěla začít chválit, jak krásné odpoledne konečně bude, když v tom se přihnaly kroupy a silný liják ze strany. Opakuje se to každých pár hodin a teď zase svítí slunce. Jak se říká, nechval dne před večerem.
Zahrada nemá šanci vyschnout a chodit se tam nikomu moc nechce. Je tam neútulno, blátivo, na každém kroku slimák, plevel povyskočil a místa, která byla holá jsou zase až do půli lýtek zarostlá. Svazenka krásně vykvetla a lijáky ji nakonec tak pobily, že zhnědla a vlastně ani pořádně nebudu mít co zarývat. Zasela bych teď další, ale to by to venku muselo vypadat jinak. Původně jsem podle plánu již minulý týden měla objednat jahody. Mám ale zatím připravený jen jeden malý záhon. Sice je plánuji rozházet po zahradě kde se dá, i do trvalkových záhonů, ale když už je objednám, taky chci mít možnost je v klidu zasadit. Ne jako ty kosatce, co sedí ve spíži už 14 dní a čekají až se počasí umoudří. V polovině září dorazí trvalky od pana Basíka, velmi se těším, hlavně aby bylo pěkně na výsadbu.
Rajčata pomalu dozrávají, ale bohužel jsou napadena plísní. Stupické budu muset vytrhnout a zlikvidovat celé. Doufala jsem, že se mi tento mor vyhne, vždyť v okolí se nic nepěstuje, ale plíseň bramborová se šíří, jak čtu na diskuzních fórech, všude, jenže já nepoužívám chemii, tak jsou následky o to horší. Velmi mě to mrzí, rajčata jsou obsypaná plody a musí do popelnice. Samozřejmě všemu nahrálo to strašné počasí. Vzpomněla jsem si na film s Anthony Quinnem, kde zachraňuje víno před nacisty a žádá kněze o modlitbu za slunce, aby svítilo. Kněz říká, že žádná taková modlitba není, vždy se všichni modlí, aby pršelo, aby vše dobře rostlo.
Ale co příští rok? Proti plísni žádná ochrana není, postřiky ji jen zmírní. A zůstane v půdě. Proto se musí plodiny rotovat, střídat stanoviště. Píše se o postřiku mlékem, půl na půl s vodou, který někteří s úspěchem použili. Pro stupické je ale už pozdě. Taky jsem našla na amerických blozích tip na použití sušeného mléka. Nasypat do jámy před zasazením a pak sypat kolem rostliny ob týden. Sušené mléko jsme kdysi doma mívali, už ani nevím, k čemu jsme ho používali, vzpomněla jsem si na něj nedávno při sledování tv, v Anglii se přidává do těsta na pečené bochánky (scones) k čaji.
K večeři bude mangold, roste opravdu krásně, není hořký a hlavně je to asi jediná zelenina na naší zahradě, která nejede slimákům. Nakonec mám z pár rostlin tolik listů, je to ten trhací, co pořád dorůstá, že ho ani nestačím zpracovávat. Snad vydrží dlouho. K obědu jsem použila několik listů kadeřávku. Byl celý oslizlý a jak se po něm ti tlustí přežraní slimáci plazí, několik listů polámali. Musela jsem je tedy otrhat. Na mangold dávám saturejku. Taky krásně roste a taky ji nic naštěstí nežere. Pravděpodobně není pro škůdce zajímavá. Příští rok jí zaseji víc. To se nedá říct o kadeřavé petrželi a pastiňáku, kterého budu mít tak do desíti kusů. Nejvíc trpí cukety. Nové květy jsou vyžrané až ke stonku. Tak jdu na ten mangold, než zase začne pršet.

Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.