Poslední dubnový víkend

Sobota je tu, zatím plno slunce, snad to vydrží celý víkend. Začal i tradiční zvukový doprovod z několika stran. Kdybych si pustila na zahradě hlasitou hudbu, budou si sousedé stěžovat. Sekačky ale nevadí. A to je hudba přece umění. Městská část by měla vyhradit jeden ze dvou víkendových dnů pro klid. Některé obce už to tak mají.
Jestli všechno to listoví vyroste, budeme mít letos v létě rozmanité saláty jako nikdy předtím. Samozřejmě nemusím mít v misce salátu 15 druhů listů. Nejradši mám salát římský, hlávkový nebo dubáček. Ale něco nového zkoušet, to velmi láká. Římský salát jsem ještě přidala na seznam, ale zatím nevím, odkud pořídím semínka, což bych měla udělat co nejdřív. Mibuna s roketou pořád stagnují, takže salát je stále pouze kupovaný. V supermarketu jsem koupila rané špičaté zelí.

Zelí špičaté

Je malé. Na obrázku mu již chybí pár listů a barva. Ty horní měly nádhernou jasně zelenou barvu čerstvé trávy či hrášku. Právě díky té barvě jsem si zelí všimla, hned jak jsem přišla do obchodu. Odkud může být, že je tak brzy k prodeji? Raději se po tom nepídím, chuť na něj dalece zahnala pochyby. A je moc dobré. Rané špičaté zelí bych taky ráda časem pěstovala, jen pár kusů. Patří spíš na začátek léta. To jen tohle supermarketové je asi z orbitu. Začátkem léta ho začnou nabízet na rynku a když tam nejdete dopoledne, tak na vás nic nezbude. Čerstvé nebo krátce spařené a dochucené je velmi lahodné.
V neděli jsem zasela mangold, kadeřavou petržel, ředkvičky, třapatku. Já vím, mám zpoždění, jinde již jistě mají ředkvičky venku. Mangoldu jsem dala zatím jen dvě semínka. Snad aspoň jedno vzejde. Pak začalo náhle silně pršet a musela jsem utéct. Koupila jsem mangold listový, listy se mohou postupně otrhávat, ale moc toho mít nechci. Kupovala jsem si vloni listy a na dvě porce stačí jen pár listů. Kdyby vše rostlo jak má, musí se to taky spotřebovat, pokud nechcete počkat na semínka. Jinak je to škoda a býložravce žádného nemáme.
Všimla jsem si, že mi nějaký tvor okusuje bazalku. Mám ji doma, muselo to tedy přiletět oknem, ale nic tam nevidím. A mátě mátové se taky zrovna nedaří. Jsou z ní tenké nitky a kde nic, tu nic. Zatím vypadá, že na jednu porci mojita bude mít lístky tak za pět let.

Máta

Na zahradě je již plno hmyzu, hlavně čmeláci. Rozkvetly totiž vistárie a tak omamně voní. Sněhové koule kalin už taky brzy začnou a to bude teprve vůně. Vůni vistárie a kalin mám ze všech keřů nejradši.

Vistárie

A zde ještě jedno domácí potěšení, fialky. Fotoaparát je zesvětluje i bez blesku. Jinak jsou nádherně tmavě fialové.

Fialky

Je třeba koupit květináče na rajčata. Nebudou ve volné půdě. Zatím ale nevím, jak velké vybrat. Dočetla jsem se, že by měly mít 7 - 12 litrů. Místa už mám vybraná. A také zaset kostival, abych mohla pro rajčata vyrábět jíchu. Kostivalu se dobře daří u kompostu. Semínka už mám.

Počasí

Docela lituji, že jsem při objednávání nářadí nakonec z košíku vyhodila síto. Minulou neděli by se mi bývalo velmi hodilo. Při okopávání jsem vyrývala jednu rozplevelenou květinu, nevím jak se jmenuje a dokud nevykvete to asi ani nepoznám. Při vytřepávání hlíny z jejích kořenů jich spousta padala zpět do záhonu a musela jsem je opětovně sbírat. Kdybych to dělala nad sítem, ušetřím si práci. 

Musím však nadšeně vychválit svoje nové rycí vidle. Jsou tak lehké a tak skvělé, mám radost, že jsem nakonec nezaváhala a pořídila si je. S motykou bych některé drny těžko vykopávala. Tímto je slavnostně pojmenovávám Boženky.
Týden utekl jak voda a na zahradě se nehnulo ani prstem. V nastalé zimě to ani nešlo. V jeden den, snad to bylo úterý, se počasí dalo nazvat výstižným slovem psota. Vysetá mibuna s roketou by zítra, v neděli, měly být 21 dní staré, tedy ke konzumaci do salátů a přitom mají pořád jen ty dva děložní lístky. Musejí mít pocit, že jsou venku za trest. Včera se nic nedělalo, neboť byl Velký pátek a dnes je tak větrno, že jsem raději doma rozsadila heřmánek, zasela třapatku a upekla třešňovou bublaninu. Celý týden přemýšlím, čím budu záhony mulčovat. Příbuzní mají plnou půdu balíků slámy. Ale zaprvé vezte slámu v autě a zadruhé dnešní den je ukázkou toho, jak to tady chodí. Fouká. Jako na větrné hůrce, jen žádný uhrančivý Heathcliff zde v okolí nebydlí. Okolní zahrady jsou typicky moderní, jsou to takové urbanismy. Říkám jim tak. Vlastně jsou pořád zelené. V zimě jsou zelené, neboť tam rostou neopadavé jehličnany, na jaře jsou zelené, neboť tam nic nekvete a je to tak i v létě či na podzim. Tráva je vzorně posekaná. Zeleň je na pohled velice příjemná, ale působí to smutně. Jen sousedka od vedle se snaží o ovoce a zeleninu. Ostatní jen sečou vzorný trávník a grilují. Rozházet po pozemku slámu, když vidím dnešní vítr, kdy k nám přilétl polštář z cizího balkonu, tak se tu ta sláma dlouho nezdrží a okolním naruší zelený pořádek.
V televizi jsem zachytila 10 minut britského seriálu Great British Garden Revival, česky pojmenovaný Renesance slavných britských zahrad. Odkaz na youtube výše je dvouminutový teaser, zde je první díl Wild flowers and front gardens, ostatní by tam měly být taky. Kdo se chce pocvičit v angličtině, youtube je úžasný zdroj. Dnešní díl v tv byl věnován skalkám a bylinkám - Rock Gardens & Herb Gardens. Seriál má 10 dílů a těch deset minut se mi líbilo. Vůbec jsem nevěděla, že máta může vyrůst do tak velkého keře. Je pak pro kuchyňské účely již málo použitelná. Stonky zdřevnatí a listy ztuhnou, nejsou již tak dobré. Proto se musí větvičky stříhat. Máta se dokáže velmi dobře rozplevelit po celé zahradě, jak mi potvrdila známá, která s ní docela bojuje už několikátým rokem. V seriálu proto doporučovali nechat mátu ve větším květináči a i s ním ji klidně na zahradě zasadit. Květináč až do poloviny zahrabat do země. Toto vězení by mělo zabránit rozpínavosti. A zalít čerstvé lístky máty medem a nechat na zimu určitě zkusím.
I heřmánek dokáže potrápit, jak jsem se dočetla na jednom americkém blogu. Květy se musí včas sbírat, nenechat uschnout a vysemenit.
Venku začal pořádný liják, který kazí plány na prodloužený víkend na zahradě. Dnes už tam nejdu a snad zítra nebude bláto.
I když samozřejmě vím, že je letos sucho a příroda a zemědělci vláhu vítají.

Cathy&Heathcliff (zdroj: www.fanpop.com)

Z dalších bylinek a květin jsem letos koupila měsíček, kostival, černuchu, orlíček, stračku a topolovku. Moc se mi líbí stračka a topolovka. Budou růst u plotu. Chtěla bych také náprstník, je sice jedovatý, ale velice krásný. Kdyby se celý plot zakryl tímto typem vysokých květin a bylin, třeba i diviznou, to by bylo barev. Rozhodně část plotu tímto způsobem zakryji. Také se těším na barevné kombinace modré černuchy damašské s oranžovým měsíčkem. Pěkné svátky.

Klíčení

Včera odpoledne jsem konečně začala s cestičkami. Musela jsem je oproti původnímu plánu trochu posunout, protože uprostřed jedné by stály pivoňky, což je v době květu na místo náročná rostlina, rozhodně by se nedala na úzké cestičce obcházet a vyrýt pivoňky se mi teď nechce. Dokončila jsem jeden malý záhon, docela mi to trvalo, bylo plno kořenů. Objednala jsem si sice ruční vyrývač kořínků, aby mi pomohl hlavně s pampeliškami. Jenže je v balíku uložený na poště. V pátek jsem se na poště zapomněla zastavit. Je tam s ním i červená jarní cibulka a pár dalších věcí. 

Původně jsem na tento záhonek chtěla dát podlouhlé ředkvičky. Zaset už dnes. Ale když jsem to okopávala, při vytrhávání vlaštovičníku jsem si říkala, že bude lepší mix více rostlin. Místo po ředkvičkách lze sice hned po jejich konzumaci osadit jinou zeleninou, ale to by bylo až zadlouho. V plevelu jsem našla trsy pažitky. Vypadaly, že jsou plevelem hodně utlačené. Teď budou mít místa dost. Za záhonkem je písečná oblast. V době oprav tam byla fůra písku. Zůstaly zbytky, které se promíchaly s půdou. Tam přijde levandule rozeklaná a případně další rostliny, které písek rády. 

Předminulou neděli jsem zasela rajčata do jiffy tablet. Další neděli jsem zasela ten stejný druh rajčat do kelímků. Jiffy měly týden náskok. Kdo vyhrál? Již ve středu vyklíčilo první rajče v kelímku, následováno další den první jiffy tabletou. V kelímku po třech dnech, v jiffy po deseti. Čím to je? Nejčastější příčinou neklíčení je teplota a rajčata potřebují aspoň dvacet stupňů. Domnívám se, že kelímek dokáže teplotu lépe udržet než jiffy, hlavně přes noc. A minulý týden nebyl příliš teplý.

Rajčata v jiffy tabletách

                                                                              

Kadeřávek jsem zasela v neděli a vyklíčil hned v úterý. Spolu s krásenkami. Krásenky rostou jako z vody.  V pondělí večer nic a v úterý ráno již dlouhé klíčky.

Krásenky

                                                                       

Patizon žlutý vyklíčil až v pátek. Zasela jsem jen jeden. Možná na konci dubna přidám další. Nejvděčnější je bazalka. Zaseta již dříve, roste opravdu krásně. Dala by se již použít do salátů. Roste jí jeden krásný list za druhým. Brzy budu zaštipovat. Bazalky mám několik kusů a určitě ještě další zaseji. Je to nejméně náročná bylinka a její pěstování může zkusit opravdu každý. Koupila jsem jen jeden druh, bazalku pravou.

Bazalka

Další radost mi dělá Eukalyptus citrónový, ve zdejších šířkách je to pokojová rostlina. Semínka jsou již dva roky stará, přesto dvě ze tří vyklíčila. Eukalyptus by měl být v každé místnosti, hlavně v ložnici, odhání roztoče. Opravdu eukalyptově voní. Musím se však přiznat, že vůně mi není příjemná, ale je cítit až když jste k rostlině hodně blízko. Až budou mít rostliny 15 cm, je dobré je zaštípnout, aby vytvořily keř.

Eukalyptus citrónový (Eucalyptus citriodora)

Dnes zaseji jednu dýni Hokkaido. Rozsadím mátu a pokud se venku vyjasní, půjdu pokračovat v boji s plevelem. Zatím to ale vypadá na déšť, obloha je šedivá a ve vzduchu je cítit vlhkost. Po slunci ani památky, ptáci jsou zticha. Určitě něco přijde. 

Zelenina II.

Dnešní plán dokončit první záhon vlevo narušil déšť. Potřebovala jsem také přesadit levandule, vytvořit jim středomořskou iluzi přidáním písku do směsi, ale k písku vede cestička, která je teď jedno bláto. Tak aspoň chytám dešťovku do misky na zalití.
Zahradu chci rozčlenit do záhonů ve tvaru úzkých obdélníků, které budou kolmo k hlavní cestě, odděleny tenkými cestičkami. Již existují, ale jsou to dvě velké plochy podél hlavní cesty, stačí tedy vytvořit ty cestičky. Záhony pro lepší orientaci místo číslování pojmenuji po oblíbených hrdinkách. Možná vyjde i na některého hrdinu. Záhon D'Artagnan? A kromě trvalek bych ráda aspoň částečně osazenstvo každý rok střídala, rotovala. Jeden obdélník by snad mohl vyjít i na luční kvítí.
K zelenině jsem přikoupila červenou jarní cibulku. A pak mám od loňska schovaná semínka dýně Hokkaido a muškátové dýně. Různé druhy dýně na sebe nesmí vidět, nejlépe dát každou na jiný konec zahrady. Když se totiž spráší, nejsou pak již semínka tou původní odrůdou, ale mixem obou. Kdo semínka sbírá a uchovává, musí tedy dýně oddělit. Další otázkou je, co s nimi. Nečekám, že by moje první úroda byla na koše, ale kdyby.. Tak zase tolik jich nespotřebujeme. A každý to nejí. Příbuzenstvo má zahradu desetkrát větší a plno polí k tomu a dýně dávají jen slepicím. Ráda rozdám kolegyním, ale jen jedna má dýni ráda a ta ji má na zahradě taky. A jen jedna známá má ráda dýňovou polévku. Asi tři roky jsem Hokkaido vůbec nekupovala, neboť se mi přejedla. Muškátová dýně je výborná. Koupila jsem si hodně zralou vloni na rynku a byla tak šťavnatá a sladká, že jsem ji snědla skoro celou syrovou. Ale tím, že je tak sladká mi zase moc nechutnala v zeleninových jídlech. Rizoto bylo sladké. Takže kterou?
Ještě mám semínka Mangoldu. Je to ten, co se postupně otrhává. Ale více mě láká zelí. Zelný salát si dělám skoro každý den a domácí zelí bude jistě mnohem lepší než to z Tesca. Ale ještě to zvážím. Přece jen bude lépe toho mít na záhonech pro začátek méně. V létě kupuji zelí na rynku, ale pak už mají jen velmi velké hlávky. Kedlubny vůbec pěstovat nebudu. Bývá jich plný rynk.
Možná pár sazenic salátů, od semínka je pěstovat nebudu, to zkouším jen s těmi asijskými. Pár hlávkových a dubáček. A to by mělo být pro letošní rok ze zeleniny vše. Ještě pažitku. Jeden drn by tu měl být, snad půjde rozkouskovat a rozsadit. Četla jsem i o čínské pažitce, ale pro letošní rok mám exotiky dost. Mrkev a cukety budu kupovat na rynku, jako každý rok. Cukety jsem dřív pěstovala, byly vděčné a hodně plodily, že jsme je nestačili spotřebovávat a nikdo je pak nechtěl. Přerostlé se pak válely na záhonu a teta měla pro slepice svých dost.
Rynk je letos přestěhovaný ze Zelného trhu do parku na Moravském náměstí. Ještě jsem tam nebyla, ale trhovci už tam jsou. Není to tak uzavřený prostor jako Zelný trh a tak tam dost fouká. A atmosféra je nebo bude určitě jiná. Zelný rynk je kouzelný, je to moje nejoblíbenější místo v Brně. Jdete městem po hlavní ulici a stačí odbočit a po pár metrech se před vámi otevře malé náměstí, nahoru do kopce, s kašnou Parnas uprostřed a spoustou stánků s ovocem, zeleninou, květinami. Vládne tam velmi pozitivní atmosféra, to si všimnete hned. Stačí jen koupit do ruky zmrzlinu a jít se tam projít, ale i tak neodoláte a něco koupíte. Chodíme tam léta. Mám oblíbené prodejce. Nikdy jsem nejedla lepší kysané zelí než od pána, co ho tam každý rok prodává (a sám vyrábí). A mám to pár kroků. Tedy kromě letošního roku. Ale až se trh opraví, rynk bude snad zpět jako dřív, na stejném místě už od 13. století.

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.

Mám zarostlou zahradu. To je stručný popis situace. Mohla bych dodat, že napravo je řada stromů, které již neplodí, jsou po původních majitelích, obrostl je břečťan a je třeba je shodit a odvézt, aby uvolnily místo pro nové na podzim. Vzadu na ploše snad 10x10m je koberec břečťanu, který si uzurpuje čím dál více místa a nezbývá než ho důkladně vytrhat. Rozplevelené maliny zabraly ještě větší plochu a jsou již ostříhány až k zemi, což jim ale asi pramálo vadí. A Zákula japonská si patrně také myslí, že zahrada bude nakonec její a šlahouny tedy raději nešetří, utlačila i černý bez a šeřík. 

                                                                              Zákula japonská

Růže jsou již částečně srovnány, původní levá strana připomínala scénu z pohádky Jak se budí princezny, poté co princezna usnula. Vše je rozmístěno zcela nahodile, jen modřenec lemuje kraj záhonů a tak je vidět, kde vedou původní cestičky. Vzadu až u malin je velká díra do země, okolo vyhrabaná půda, podle mojí matky je to medvěd (jsme uprostřed Brna), pak slevila na lišku a já tipuji ježka nebo dost velkého krtka. Ježky zde máme, snad je někdy vyfotím, většinou je zahlédnu v létě po soumraku. A pak zde máme ještě jedno zajímavé zvíře, které zatím neprozradím, počkám si na focení. 

Všude je Pelyněk černobýl, před měsícem ještě úctyhodně vysoký, nyní již v otýpkách, nachystaný na odvoz. A do toho všeho vnáším moje sny o záhoncích zeleniny, ovoce, krásenek, orlíčků, karafiátků... Námět mých snah je tedy jasný.