Mám zarostlou zahradu. To je stručný popis situace. Mohla bych dodat, že napravo je řada stromů, které již neplodí, jsou po původních majitelích, obrostl je břečťan a je třeba je shodit a odvézt, aby uvolnily místo pro nové na podzim. Vzadu na ploše snad 10x10m je koberec břečťanu, který si uzurpuje čím dál více místa a nezbývá než ho důkladně vytrhat. Rozplevelené maliny zabraly ještě větší plochu a jsou již ostříhány až k zemi, což jim ale asi pramálo vadí. A Zákula japonská si patrně také myslí, že zahrada bude nakonec její a šlahouny tedy raději nešetří, utlačila i černý bez a šeřík. 

                                                                              Zákula japonská

Růže jsou již částečně srovnány, původní levá strana připomínala scénu z pohádky Jak se budí princezny, poté co princezna usnula. Vše je rozmístěno zcela nahodile, jen modřenec lemuje kraj záhonů a tak je vidět, kde vedou původní cestičky. Vzadu až u malin je velká díra do země, okolo vyhrabaná půda, podle mojí matky je to medvěd (jsme uprostřed Brna), pak slevila na lišku a já tipuji ježka nebo dost velkého krtka. Ježky zde máme, snad je někdy vyfotím, většinou je zahlédnu v létě po soumraku. A pak zde máme ještě jedno zajímavé zvíře, které zatím neprozradím, počkám si na focení. 

Všude je Pelyněk černobýl, před měsícem ještě úctyhodně vysoký, nyní již v otýpkách, nachystaný na odvoz. A do toho všeho vnáším moje sny o záhoncích zeleniny, ovoce, krásenek, orlíčků, karafiátků... Námět mých snah je tedy jasný.