Jak je to s hrachem

Hrách a ředkvičky jsem zasela jako první, když jsme tenkrát začali s odplevelováním zahrady. Začalo se v dubnu a hned první záhonek, co jsem vytvořila byl s ředkvičkami a vedle hrách. Bez nich to na zahradě nejde. Musím se ale přiznat, že teprve tehdy jsem začala objevovat odrůdy. Od všeho. Nějaké povědomí bylo, ale nějak se nad tím nepřemýšlelo. Takže jahody byly prostě jahody a hrách tak stejně, cibule prostě cibule. Babička nikdy o odrůdách nemluvila. Ty jsem znala spíš u jablek a hrušek, protože děda byl velký pěstitel jablek.
Pak jednou teta zasela hrách cukrový a to jsme s holkama poprvé jedly celé lusky. Cukrový jsem zde pěstovala hned další rok, odrůdu Ambrosia, zatímco dřeňový jsem nově zkusila Oskar. Oba pěstuji každý rok. Oskar je výborný hrášek, k trhání, když se potulujete po zahradě, nebo chcete pár lusků k televizi.

Pěstování hrachu sahá do dávných dob před Kristem. Různé zmíňky lze najít v anglické verzi Wikipedie. Aby to bylo složitější, tak v angličtině je dělení trojí. Náš dřeňový je zván garden pea (zahradní), cukrového jsou dva typy - snow pea a sugar snap pea. Ten první cukrový se sklízí jako plochý lesklý lusk s drobnými semínky, v asijské kuchyni je často připravován na páře, proto je někdy nazýván jako čínský hrách. Snap pea má kuličky už větší, proto jsou lusky oblé, hrášek je sladší a lusky křupavější. Je někde na půli cesty mezi snow a dřeňovým. Oba hrachy se jedí i s luskem. Francouzský výraz MANGE TOUTS (jíst vše) zahrnuje oba cukrové hrachy. Snow se podle Wiki pěstuje v Evropě již od 19. století, snap je výsledkem křížení z roku 1952 v USA. Snap se dá přeložit jako křupavý hrách, jak ale přišli k názvu snow se mi nepodařilo zjistit. Sněhový? Sněžný?

Už chodím trhat

Už od konce února chodím na zahradu pro zeleninu. Nejdříve jsem vyryla pastiňáky. Vloni jsem zasela Dlouhý bílý a ze zkoušených odrůd to byl zatím ten nejlepší. Semena pastiňáku nemají dlouhou životnost. Uvádí se rok, což je ze všech zelenin asi nejmíň. Takže co jednu sezonu nezasejete, můžete vyhodit. Navíc ho často podsévám. Předloni dokonce třikrát. Dlouhý bílý od Sema je z jejich nabídky nejlevnější, ale zatím to byl největší úspěch. A je výborný, tak sladký. Nejraději mám velké kusy, ze kterých lze krájet velká kolečka a ty pak na pánvi z obou stran opéct do měkka. 

Petržel je dvouletka. První rok sklízíte nať a druhý rok jde do květu. Proto krásně přezimuje a od února už trhám kadeřavou i italskou hladkou každý den. Kořenovou nepěstuji. Mám raději ten pastiňák a zase tolik místa nemám, tak kořenovou kupuji.

Šťovík je trvalka. Není třeba sít mnoho semínek. Vzniknou totiž vcelku husté trsy, že nevíte co s nimi. Mám tři a nestačím je spotřebovávat. Je opravdu kyselý a krásně zelený. Na samotný salát z něj to není, raději smíchat s listovým a další zeleninou. Do směsi salátu stačí nasekat jeden dva listy. Nebo list vložit do sendviče. Dá se z něj dělat i pesto, Hugh Fearnley-Whittingstall ho v jednom svém pořadu dělal, ale přijde mi opravdu dost kyselé. Květy je nutné vylamovat. Už teď, jak patrno z obrázku je hustý a velký. Dohání ho pouze křen v jiné části zahrady.

Šťovík  zahradní

Čekanku salátovou hlávkovou - Pan di Zucchero již na stránkách Sema nevidím. Sela jsem ji až v létě, má ráda teplo. Přesto přezimovala a už teď mám zase menší hlávky. Budu ji muset rychle spotřebovat, neboť chladem asi brzy bude chtít do květu.

Čekanka salátová Pan di Zucchero

Největším překvapením je Baby salát. Opravdu přezimoval. Salát listový směs k řezu mladých listů od Sema jsem v poslední várce sela někdy v říjnu. Roste rychle, tak jsem si myslela, že to ještě stihne. Pěstuji ho pod netkanou textilií, kde se mu dobře daří. Vytvořil malé růžičky a přišla zima. Už se mi nechtělo záhonek rýt, tak jsem to tak nechala. A v únoru jsem ty růžičky našla. A hned se začaly rozrůstat. Dnes nosím denně plnou hrst lístků na salát. Tuhle zkušenost na podzim určitě zopakuji. Mám směs ze všech salátů nejraději. Mladé lístky jsou velmi jemné a chutné. Nová várka, zasetá začátkem března, jej zatím ani náhodou nedohání, navíc ji něco okusuje, zatímco tento přezimovaný je bez úhony.

Salát listový směs

Poslední trvalkou je samozřejmě pažitka. Brzy na jaře seříznout a rozdělit trsy, zalít a pak už si roste. Vytrhávat poupata květů, jsou dobrá do salátu nebo do špaget. Chtěla bych odrůdu, kterou pěstovala moje babička. Stébla byla silnější a tmavší, trochu lesklá. Moje pažitky jsou obě kupované a jemné, jedna zelená, druhá trochu do modra, matné.

Pučící pivoňky