A je tu září
Nesnáším chladno. Sotva jsem dopsala článek o suchu, začaly deště a teploty klesly. Minulý víkend jsme zapnuli topení. Stmívá se tak brzy.. Hledat bazalku potmě je veselé. Ale jen do okamžiku, jako asi před dvěma léty, kdy potmě po paměti v podřepu něco trháte a kolem vás náhle projde tlustá sousedovic kočka a vás málem trefí šlak, o ztrátě rovnováhy nemluvě a sedáte rovnou do blata.. Ve čtvrtek ráno jsem v Albertu narazila na mandarinky, ty s tenkou slupkou. No jo, jsou výborné, ale s dvěma slečnami jsme se tam děsily, že to už teda asi přijde Mikuláš. :-)
Nejraději zahradničím v sukni či letních šatech. Sukně musí být z lehkých látek, třeba téměř kolové nebo aspoň trochu nabírané či do A, aby okolo vás jen povlávaly, nijak nebránily v pohybu a činnosti a taky vypadaly dobře. Lze je snadno ušít, ale i koupit. V zimě ve výprodejích nejradši, za pár korun. Šaty třeba propínací. Oboje nosím ze všeho nejraději i do práce a jinde a proto mám doma i kategorii Na zahradu. Sukně musí mít kapsy, jednak na kapesník, ale taky aby bylo kam dát pár lusků hrachu nebo první rajče, sáček semínek. Mám třeba jednu červenou, krásně jasně červenou, připadám si v ní jako Manka. K tomu pohodlné látkové balerínky (u mě už se rozpadající). Na rýč a vidle samozřejmě pevnější obuv.