Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce

10. leden
Dle pranostik na den svatého Pavla Poustevníka je-li pěkný den, bude příznivý rok, je-li větrný den, bude mokrý rok. Nebylo ani jedno. Ani mlha, jen zataženo, tmavo.
Zahrada stále není hotova. Ale rýsuje se. Minulou zimu moji hodní strýc a teta pomohli s kácením starých neplodících stromů, které jen vytvářely velký stín a vlhko a dařilo se břečťanu. Větve nařezat na menší části pomohl kamarád Pavel. Vykopaní pařezů se ujal Roman. Bez jejich pomoci by veškeré plány pořád byly jen "plány až po" - po vykácení atd. Protože jak chcete pěstovat a sázet květiny a zeleninu, když tam trčí ze země nálety. Letošní léto hodně napomohlo, úzká část mezi domy je konečně vyčištěná, hromady větví odvezeny, byl to jeden po vrch plný vysoký kontejner. Dokončené to není, ale hlavní věc se stala. Vykopali jsme a vydláždili chodníček. Konečně lze za každého počasí projít kolem domu čistou botou. Zbyly hromady zeminy, které se postupně přesunou jinam, ale části jsem již uhrabala k představě své a osázela pár květinami na podzim zakoupenými v různých zahradnictvích.
Celá pravá část zahrady je stále prales, hlavně zadní část, kde bují maliny, které jsou na vykopání, neboť plodí jen drobné cosi. Zrýt celý zadní obdélník bude práce na jaro a kořeny malin budou to hlavní a nejúpornější. Ale kousek už mám, stihla jsem to na začátku prosince, z malého kousku byly tři kýble plevele. Posypala jsem granulovaným hnojem a na jaře tam zaseji bob, který je pro mě chutným objevem. Loňské dvě rostliny na zkoušku rostly samy a boby lehce povařené byly na opečeném chlebu vynikající. Litovala jsem, že jsem nezasela víc. Ale nebylo místo a to už letos bude.
Levá část zahrady je téměř hotová, až na dvě místa, jedno bude skalka u plotu, je tam velký pařez, který nelze odstranit, tak bude prostě zakomponován, horní část vydlabána a do ní umístěn netřesk.
Druhé místo je vpředu a samo se nabízí pro zvýšení. Zvýšené už je, jen z jedné strany vybudujeme zídku asi půl metru vysokou. Tohle místo a pak ještě jedno vyvýšené je součástí plánu, jak změnit zahradu z placky na mírně členitý reliéf. Na zídce se dá sedět, odložit si tam jídlo či pití nebo prostě nastavět kvetoucí květináče. Moc se na to těším.

Chrpa a sluncovka kalifornská

Rajčata
Druhá sezona rajčat byla zcela odlišná. Léto nebylo mokré a proto se neopakovalo zničení celé úrody plísní. Nejvíce mě potěšilo Pollicino a Ildi. Jsou velice chutná. Odpoledne po návratu domů jsem se těšila na zalévání a uzobávání těchto malých rajčat. Měla jsem ale zpoždění ve vysazování ven. Tím jsem si úrodu sama zpomalila. Takže letos otužovat a po třech zmrzlých, jak to bude možné, rajčata ven.
Pro letošní pěstování mám vybrány tyto odrůdy:
Pollicino - je výborné datlové rajče, sice praskalo, ale plodů bylo dost a ta výborná chuť
Ildi - malé žluté, rostliny přímo obsypány plody, výborné
Červené divoké - od pana Kvapila, jsem velmi zvědavá
Finik - ruský zástupce na zkoušku
Sladkaja Devočka - opět ruský zástupce na zkoušku
Goldene Königin - žluté, kulaté, menší, na zkoušku, při nákupu v eshopu přihozeno do košíku
Mandat - slibná semínka ze Zahrádkáře
No name semínka datlového rajčete z obchodu, původ Maroko, velmi chutná
Green Zebra - zelené žíhané, na zkoušku
Costoluto - dle britského pořadu, na zkoušku
Omars - černé rajče na zkoušku
Z loňské sezony bude jen Pollicino a Ildi. Black Cherry mě nezaujalo, Stupice jsou výborné, ale až zase příště. Ráda bych zkoušením vyselektovala pár odrůd a ty pak pěstovala.

Bob

Záhony VII.

Můj milý blogu, celé léto tě zanedbávám. Kde jsem byla? V práci a na zahradě. Většinou v práci. Srpen se nevyvedl jak bych chtěla a nejsem v tom určitě sama. Prakticky každý den prší. Dnes jsem před obědem vyprala a prádlo pověsila ven, poprvé po tolika dnech a po obědě se rozsvítilo slunce, už jsem chtěla začít chválit, jak krásné odpoledne konečně bude, když v tom se přihnaly kroupy a silný liják ze strany. Opakuje se to každých pár hodin a teď zase svítí slunce. Jak se říká, nechval dne před večerem.
Zahrada nemá šanci vyschnout a chodit se tam nikomu moc nechce. Je tam neútulno, blátivo, na každém kroku slimák, plevel povyskočil a místa, která byla holá jsou zase až do půli lýtek zarostlá. Svazenka krásně vykvetla a lijáky ji nakonec tak pobily, že zhnědla a vlastně ani pořádně nebudu mít co zarývat. Zasela bych teď další, ale to by to venku muselo vypadat jinak. Původně jsem podle plánu již minulý týden měla objednat jahody. Mám ale zatím připravený jen jeden malý záhon. Sice je plánuji rozházet po zahradě kde se dá, i do trvalkových záhonů, ale když už je objednám, taky chci mít možnost je v klidu zasadit. Ne jako ty kosatce, co sedí ve spíži už 14 dní a čekají až se počasí umoudří. V polovině září dorazí trvalky od pana Basíka, velmi se těším, hlavně aby bylo pěkně na výsadbu.
Rajčata pomalu dozrávají, ale bohužel jsou napadena plísní. Stupické budu muset vytrhnout a zlikvidovat celé. Doufala jsem, že se mi tento mor vyhne, vždyť v okolí se nic nepěstuje, ale plíseň bramborová se šíří, jak čtu na diskuzních fórech, všude, jenže já nepoužívám chemii, tak jsou následky o to horší. Velmi mě to mrzí, rajčata jsou obsypaná plody a musí do popelnice. Samozřejmě všemu nahrálo to strašné počasí. Vzpomněla jsem si na film s Anthony Quinnem, kde zachraňuje víno před nacisty a žádá kněze o modlitbu za slunce, aby svítilo. Kněz říká, že žádná taková modlitba není, vždy se všichni modlí, aby pršelo, aby vše dobře rostlo.
Ale co příští rok? Proti plísni žádná ochrana není, postřiky ji jen zmírní. A zůstane v půdě. Proto se musí plodiny rotovat, střídat stanoviště. Píše se o postřiku mlékem, půl na půl s vodou, který někteří s úspěchem použili. Pro stupické je ale už pozdě. Taky jsem našla na amerických blozích tip na použití sušeného mléka. Nasypat do jámy před zasazením a pak sypat kolem rostliny ob týden. Sušené mléko jsme kdysi doma mívali, už ani nevím, k čemu jsme ho používali, vzpomněla jsem si na něj nedávno při sledování tv, v Anglii se přidává do těsta na pečené bochánky (scones) k čaji.
K večeři bude mangold, roste opravdu krásně, není hořký a hlavně je to asi jediná zelenina na naší zahradě, která nejede slimákům. Nakonec mám z pár rostlin tolik listů, je to ten trhací, co pořád dorůstá, že ho ani nestačím zpracovávat. Snad vydrží dlouho. K obědu jsem použila několik listů kadeřávku. Byl celý oslizlý a jak se po něm ti tlustí přežraní slimáci plazí, několik listů polámali. Musela jsem je tedy otrhat. Na mangold dávám saturejku. Taky krásně roste a taky ji nic naštěstí nežere. Pravděpodobně není pro škůdce zajímavá. Příští rok jí zaseji víc. To se nedá říct o kadeřavé petrželi a pastiňáku, kterého budu mít tak do desíti kusů. Nejvíc trpí cukety. Nové květy jsou vyžrané až ke stonku. Tak jdu na ten mangold, než zase začne pršet.

Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.

Černý seznam

Nově vysetému hrášku byly okousány vršky. Ze země trčí jen zelené stonky. A ještě k tomu asi pochopili (ti dotyční, co to mají na svědomí), že půl sedmé navečer je brzy, neboť to se tam ještě zdržuji já a tak vylézají mnohem později. Okousali i vysazené sazeničky třapatky. V pondělí jdu pro pivo a nastražím past. A proč je všude tolik mravenců? A kde je ten aksamitník, co jsem vysela kolem hrachu? Jedno pivo bude nutné i pro mě.

Abych se mohla posunout dál dozadu, bylo nutné zlikvidovat velký keř na ploše několika metrů čtverečních, zákulu japonskou. Dost dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale dnes jsem se do toho dala a nakonec to šlo dobře. Ustřihla jsem snad tisíc výhonů a větví. Trvalo to hodinu a pár minut. Zákulu máme ještě jinde, ale už je zredukovaná a stav by měl zůstat. Tedy za předpokladu, že bude rozumná. Jinak se spolu asi rozloučíme. 

Zákulový keř v květu před několika týdny

Stříhání je ale jen půl práce, další a asi mnohem náročnější bude ji dostat z půdy ven. Na to se vůbec netěším. Rozmnožuje se šlahouny, které vedou v hlíně a tak se bude muset vytrhat důkladně. 

Ostříhané výhony

Na obrázku to vypadá menší než ve skutečnosti je. Navíc jsou výhony dosti tvrdé, takže jsem o ně neustále zakopávala. Je také vidět břečťan, jak si uzurpuje víc a víc místa.

Dvě velké hromady přijdou do kontejneru. Větví je tisíc nebo snad víc.

Zákula je tedy položka č.1 na černém seznamu. Za keřem zákuly se pak až dozadu na konec zahrady táhne hustý koberec z břečťanu. Břečťan je položka č.2. Ani se mi to nechtělo fotit. 3. položkou jsou rozlezlé maliny. A poslední několik starých stromů, některé uschlé nebo polovyvrácené a už neplodící, které se na podzim vykácí. Přes léto musím vytvořit seznam nových, které zasadíme.

Záhony VI.

Tohle je Pak choi po nájezdu slimáků:

Pak Choi

Ředkvičky již brzy budou:

Ředkvička francouzská

Višně už dostávají barvu:

Višeň

A dál je prales:

Porost k vytrhání

Dýně Hokkaido nakonec vůbec nevyklíčily. Nebudu je mít vůbec nebo koupím sazenici na trhu. Ale proč to neroste, nevím.

Záhony V.

Trvalka, kterou jsem před časem nedovedla pojmenovat už vykvetla a je to vrbina. Je velice pěkná, ale budu ji udržovat omezenou. Poslední dobou mám dojem, že žlutě kvetoucí rostliny se rozšiřují nejvíc.

Vrbina tečkovaná

Je tak hustá, že téměř není vidět, že je za ní velká hromada vytrhaného plevele. Konečně rozkvetly pivoňky.

Pivoňka

Některé části pozemku jsou tak seschlé, že se na povrchu vytváří kůra, která po rozbití vypadá jak kusy kamene. Něco tam zaset je problém. I když se to na chvíli zkultivuje, další den to zase seschne, večer zaliji, druhý den opět seschne. Tak se to opakuje. Ani netkaná textilie nepomáhá. Včera jsem zasela další řádky kadeřavé petržele, pastiňáku a černého kořene, vysadila všechnu předpěstovanou třapatku a zasela další. Večer zaseji do misky salát Little Gem. U dalších už jen čekám na pravé lístky a hned půjdou ven.