Nákupy

Nejdřív jsem chtěla všechno možné. Staré odrůdy, které jsou zase znovu populární, už jen proto, aby člověk trochu přispěl a dál se pěstovaly. Pak vše možné jedlé, aby bylo co trhat. Pak zase exotické, abychom zkusili zda to v našich podmínkách poroste.. Nakonec přišlo uklidnění. Zahrada není nafukovací. Kdybych měla velký sad, mám to tam vše. A i když ráda leccos uzobnu, stačí mi i jen tak tam chodit a pozorovat, jak vše roste. Stejně roste nejvíc plevel. Tyhle jarní deštíky, ty se mě něco natrápí, plevel povyskočí i třikrát.
Co jsem tedy nakonec z těch staronových zasadila? Mám muchovník a letos krásně kvetl. Třeba už zaplodí. Aronie zatím nekvetla a řeknu vám, koupená sušená nic moc. Zlaté rozinky. Meruňku, několik broskví. Mám placatou čínskou broskev, protože si ji v létě kupuji a chuť má jako sen. Mám i bělomasou Krasavu. Od podzimu. Prý se zde broskvím nevede. Tak jich mám rovnou pět a pokud plody samy neshodí, měly by tři už plodit. Dvě Modřinky a jedna Michaela. Jabloň je Hornokrajské malinové. Pět plodů vloni stromek v červnu shodil sám. Z exotických fíky a kiwi.
A mám hlošinu okoličnatou, protože ji chválil pan Svoboda z rodovystatek.cz. Sázela jsem ji na podzim, v květnu kvetla, ale myslím, že letos nic nebude. Plody jsou bobule jako červené rybízy, ale ne v hroznech, musí se nechat dobře uzrát. Jsem na chuť moc zvědavá. Zimolezy taky máme, tomu nešlo uniknout. Jednoduše oběť módy. Co dříny a rakytníky? Zatím neplánuji.

Hlošina okoličnatá v květu

Tulipánový kompost

Od podzimu je zahrada konečně tou pravou kompletní zahradou, neboť má kompostér. Je dřevněný ze silných fošen, stojí vzadu v rohu, asi 2x1m, postavil mi ho Medvěd a mám z něj velkou radost. Už žádné hromádky u plotu. Je na dvě části, pro starší a nový materiál. Starý je z léta a podzimu, nový materiál od zimy především z kuchyně. A teď na jaře čile doplňuji plevelem.

Na zahradě mi letos kvetlo možná až 200 tulipánů. Každý rok na podzim si kupuji nové cibulky s novými odstíny, které sázím do velkých květináčů, na podzim je pak přesazuji do půdy. Ale to jsou jen tři květináče. A pak ještě pár malých, zakrslých do půdy. Velkou většinu tulipánů však tvoří velké trsy z cibulek, sázených někdy před dvaceti lety, které se od té doby rozmnožily semeny, neboť rostou i tam, kde nikdy předtím nebyly a spráší se tak, že posléze jsou všechny žluté, červené nebo žíhané. Jsou zplanělé a vůbec jim nevadí, že jsou na jednom místě tak dlouho. Kvetou velmi dlouho. A pak ještě kusy, které jsou ze semínek zavlečených nevím jak a to se pak nestačím divit, jako ten tmavofialově žíhaný, co vyrostl vedle chodníku na dost nevhodném místě a ráda bych tu cibulku vyryla a dala na lepší místo, neboť vypadá trochu jako The Viceroy, jeden z nejdražších tulipánů během Tulipánové horečky v roce 1637. Nejnápadnější jsou velké, opět zplanělé bledě žluté, s jemnou červenou linkou po okraji okvětních plátků, jsou větší než moje dlaň a nádherné, pastelové, vzdušné. Byla by z nich krásná velká kytice do mého zeleného džbánu, ale je škoda je trhat.

Velký žlutý s červeným okrajem

Jak je to s hrachem

Hrách a ředkvičky jsem zasela jako první, když jsme tenkrát začali s odplevelováním zahrady. Začalo se v dubnu a hned první záhonek, co jsem vytvořila byl s ředkvičkami a vedle hrách. Bez nich to na zahradě nejde. Musím se ale přiznat, že teprve tehdy jsem začala objevovat odrůdy. Od všeho. Nějaké povědomí bylo, ale nějak se nad tím nepřemýšlelo. Takže jahody byly prostě jahody a hrách tak stejně, cibule prostě cibule. Babička nikdy o odrůdách nemluvila. Ty jsem znala spíš u jablek a hrušek, protože děda byl velký pěstitel jablek.
Pak jednou teta zasela hrách cukrový a to jsme s holkama poprvé jedly celé lusky. Cukrový jsem zde pěstovala hned další rok, odrůdu Ambrosia, zatímco dřeňový jsem nově zkusila Oskar. Oba pěstuji každý rok. Oskar je výborný hrášek, k trhání, když se potulujete po zahradě, nebo chcete pár lusků k televizi.

Pěstování hrachu sahá do dávných dob před Kristem. Různé zmíňky lze najít v anglické verzi Wikipedie. Aby to bylo složitější, tak v angličtině je dělení trojí. Náš dřeňový je zván garden pea (zahradní), cukrového jsou dva typy - snow pea a sugar snap pea. Ten první cukrový se sklízí jako plochý lesklý lusk s drobnými semínky, v asijské kuchyni je často připravován na páře, proto je někdy nazýván jako čínský hrách. Snap pea má kuličky už větší, proto jsou lusky oblé, hrášek je sladší a lusky křupavější. Je někde na půli cesty mezi snow a dřeňovým. Oba hrachy se jedí i s luskem. Francouzský výraz MANGE TOUTS (jíst vše) zahrnuje oba cukrové hrachy. Snow se podle Wiki pěstuje v Evropě již od 19. století, snap je výsledkem křížení z roku 1952 v USA. Snap se dá přeložit jako křupavý hrách, jak ale přišli k názvu snow se mi nepodařilo zjistit. Sněhový? Sněžný?

Už chodím trhat

Už od konce února chodím na zahradu pro zeleninu. Nejdříve jsem vyryla pastiňáky. Vloni jsem zasela Dlouhý bílý a ze zkoušených odrůd to byl zatím ten nejlepší. Semena pastiňáku nemají dlouhou životnost. Uvádí se rok, což je ze všech zelenin asi nejmíň. Takže co jednu sezonu nezasejete, můžete vyhodit. Navíc ho často podsévám. Předloni dokonce třikrát. Dlouhý bílý od Sema je z jejich nabídky nejlevnější, ale zatím to byl největší úspěch. A je výborný, tak sladký. Nejraději mám velké kusy, ze kterých lze krájet velká kolečka a ty pak na pánvi z obou stran opéct do měkka. 

Petržel je dvouletka. První rok sklízíte nať a druhý rok jde do květu. Proto krásně přezimuje a od února už trhám kadeřavou i italskou hladkou každý den. Kořenovou nepěstuji. Mám raději ten pastiňák a zase tolik místa nemám, tak kořenovou kupuji.

Šťovík je trvalka. Není třeba sít mnoho semínek. Vzniknou totiž vcelku husté trsy, že nevíte co s nimi. Mám tři a nestačím je spotřebovávat. Je opravdu kyselý a krásně zelený. Na samotný salát z něj to není, raději smíchat s listovým a další zeleninou. Do směsi salátu stačí nasekat jeden dva listy. Nebo list vložit do sendviče. Dá se z něj dělat i pesto, Hugh Fearnley-Whittingstall ho v jednom svém pořadu dělal, ale přijde mi opravdu dost kyselé. Květy je nutné vylamovat. Už teď, jak patrno z obrázku je hustý a velký. Dohání ho pouze křen v jiné části zahrady.

Šťovík  zahradní

Čekanku salátovou hlávkovou - Pan di Zucchero již na stránkách Sema nevidím. Sela jsem ji až v létě, má ráda teplo. Přesto přezimovala a už teď mám zase menší hlávky. Budu ji muset rychle spotřebovat, neboť chladem asi brzy bude chtít do květu.

Čekanka salátová Pan di Zucchero

Největším překvapením je Baby salát. Opravdu přezimoval. Salát listový směs k řezu mladých listů od Sema jsem v poslední várce sela někdy v říjnu. Roste rychle, tak jsem si myslela, že to ještě stihne. Pěstuji ho pod netkanou textilií, kde se mu dobře daří. Vytvořil malé růžičky a přišla zima. Už se mi nechtělo záhonek rýt, tak jsem to tak nechala. A v únoru jsem ty růžičky našla. A hned se začaly rozrůstat. Dnes nosím denně plnou hrst lístků na salát. Tuhle zkušenost na podzim určitě zopakuji. Mám směs ze všech salátů nejraději. Mladé lístky jsou velmi jemné a chutné. Nová várka, zasetá začátkem března, jej zatím ani náhodou nedohání, navíc ji něco okusuje, zatímco tento přezimovaný je bez úhony.

Salát listový směs

Poslední trvalkou je samozřejmě pažitka. Brzy na jaře seříznout a rozdělit trsy, zalít a pak už si roste. Vytrhávat poupata květů, jsou dobrá do salátu nebo do špaget. Chtěla bych odrůdu, kterou pěstovala moje babička. Stébla byla silnější a tmavší, trochu lesklá. Moje pažitky jsou obě kupované a jemné, jedna zelená, druhá trochu do modra, matné.

Pučící pivoňky

Jahody 

První sadba, kterou jsem pořídila, byla před dvěma lety Karmen, prostokořenná sadba ze Sempry, letos po úrodě záhon zruším. Ani nemusím psát, jak báječně chutná. A ty krásné plody. Na tu první dozrávající jsem se těšila jak malá a pak jednou ráno tam nebyla. Místní kosice se totiž těšila také a nějak jsme si to neřekly. Ke Karmen jsem tenkrát dokoupila Symphony, jahody jsou dobré, ale ne tak sladké a šťavnaté jako Karmen. Další rok jsem koupila Elkat a Rumbu. Ani jedné se na naší zahradě moc nelíbilo. Rumba je výborná, měla by být raná, ale zraje ve stejnou dobu jako Karmen. Elkat je třeba nechat dost dozrát. Postupně ale sazenice zašly a mám snad jen pět kusů Rumby a jeden kus Elkat. K nim jsem vloni na jaře někde v zahradnictví přidala 10 ks Senga Sengany a Korony v sadbovačích. Senga byla katastrofa. Rostliny jedna po druhé začaly vadnout, když jsem je vyryla, každá měla v kořenech velkou bílou larvu, která jahodám okousala kořínky. Zachránila jsem jen jednu rostlinu. Korona se velmi pěkně ujala a plodila. Proto jsem na podzim koupila ze Sempry 25 kusů Korony a 25 kusů Daroyal. K tomu jsem vytvořila jeden záhonek z vlastních šlahounů Karmen. Na Daroyal jsem velmi zvědavá. Snad se jí bude dařit.

Když jsme dům koupili, byla celá zahrada pokrytá jahodami. Původní majitelé snad ani nic jiného nepěstovali. Když přestaly plodit, vytrhali jsme je a pěstovali zeleninu, pak byla zahrada jen okrasná a nakonec po rekonstrukci domu na několik let zarostla a zpustla. Od začátku tohoto blogu ji dávám dohromady. A mezitím se vzadu rozplevelily jahody, které nevím odkud přišly, byly světlé, uvnitř bílé a téměř bez chuti. Není zde tedy místo, kde by dříve nějaké jahody nerostly.

Pěstuji také jahůdky lesní či měsíční. Sama jsem vypěstovala žluté Yellow wonder a vloni byly lahodné. A červené jsem postupně kupovala na rynku a množila. Ve stínu mezi domy se jim dobře daří a jahůdky na nich visely ještě na Štědrý den. Rostliny dlouho plodí, až do mrazu, kdy už vůbec nejsou sladké. Možná bude lepší je na podzim vyštipovat, aby se nenamáhaly. Letos si vypěstuji Rujanu. A zasadím pod borůvky a zimolezy.

Rajčata 2016

Rajčata jsem sela 11.3.2016 a všechna vzešla. Stačila vanička od Carte d'Or.

1ks Tomatoberry (už poslední, dva roky staré semínko) výborné
3ks Pollicino moje oblíbené, v kombinaci s mozarellou zatím nejlepší
2ks Ildi dobré, ale pokud hodně prší, je vodové, žluté
2ks divoké červené, to je opravdu divoké, hlavně vzrůstem a dobré
1ks marocké noname, semínka z rajčat zakoupených v Albertu, výborné
2ks Mandat výborné
1ks Finik výborné
1ks Devochka výborné
1ks Zebra zvláštní a dobré, zelené žíhané
1ks Costoluto, italské nařasené, plody obří, masité, dobré
2ks Goldene Königin žluté dobré, nesmí přezrát
1ks Omars, masité, dobré

Ani jsem nepočítala s tím, že všechny vyklíčí, takže pak byl problém je všechny zasadit. Bylo potřeba dokoupit spirály. Nakonec byl vzadu rajčatový les, radost pohledět, po zemi se plazila hokkaida, a tak pomalu nebylo kam stoupnout a letos to musím trochu omezit. Především ale byla skvělá úroda, jakou jsem ještě neměla a i když se ke konci objevila plíseň, pořád bylo co trhat a nedozrálá Pollicina dozrála krásně v kuchyni.
Každý rok mám na zahradě nějaká náletová překvapení. Letos jsem objevila dvě rostlinky rajčat, jedno schvátila plíseň, z druhého stihly uzrát snad jen dva plody a domnívám se, že šlo o Zlatavu. Krom rajčat se na zahradě objevila i slunečnice, krásná žlutá a byla tak velká, že jsme se nestačili divit. Pěstovala jsem předloni jen červenou a ta zrovna moc nenarostla. A ještě jedno překvapení, muškátová dýně a z ní byl jeden velký plod. Nejbližší okolní zahrady jsou jen okrasné, tak nevím odkud to přišlo.
Na zahradě se moc nedaří bazalce, ještě jsem přesně nepřišla na to, co potřebuje, ale jednu rostlinku jsem zasadila do toho hustého rajčatového lesa. Zatímco bazalky vpředu byly malé a trápily se vedrem, tahle vyrostla do asi 70 cm vysokého keříku. Vím, že se obě rostliny mají rády, nejen na talíři. Zřejmě bazalce polostín vyhovuje a zároveň ji okolní rajčata donutila se pořádně rozrůst.
Rajčata jsem pečlivě zalévala jen po výsadbě a pak jeden týden, když byla úmorná vedra, jinak vůbec. Vystačila si sama. Při výsadbě jsem hlouběji dala pár granulek hnoje, zasypala a pak zasadila. Když se rajčata rozrostla, přidala jsem cererit, později kolem trochu popela. Na úrodu měl jistě vliv i fakt, že rajčata byla zasazena na místo, které leželo asi 7 let ladem, na jaře jsem se při odplevelování dost nadřela. Rozlezlý břečťan, maliny a zplanělé jahody. Ale výsledek byl velkou odměnou.

Vícekvětý tulipán a narcis, liliokvětý tulip

Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce