Podzimní práce

Snad už je klid. Po státním svátku se minulý týden přihnala vichřice, dokonce i zde v Brně vyvracela stromy (smrky v Líšni). Mně se vyvrátily krásenky a popadaly květináče na schodech. Taky se rozbalil zbytek nopovky a chtěl někam uletět. Až navečer jsem si všimla, že se vyvrátily podpěry u dvou angreštů. To by chtělo spravit. Už v pátek v Brně poletoval chvíli sníh a to tu ještě nebyli havrani. Ne, že by mi to chybělo. Zato půlhodina bez proudu ráno mi připomněla doby minulé, černé hodinky u babičky. A tak nešlo uvařit kafe!!! To byla neřešitelná strašná situace. :-)

Letničky už musím vysypat. Na jejich místo přijdou tulipány.

A je tu září

Nesnáším chladno. Sotva jsem dopsala článek o suchu, začaly deště a teploty klesly. Minulý víkend jsme zapnuli topení. Stmívá se tak brzy.. Hledat bazalku potmě je veselé. Ale jen do okamžiku, jako asi před dvěma léty, kdy potmě po paměti v podřepu něco trháte a kolem vás náhle projde tlustá sousedovic kočka a vás málem trefí šlak, o ztrátě rovnováhy nemluvě a sedáte rovnou do blata.. Ve čtvrtek ráno jsem v Albertu narazila na mandarinky, ty s tenkou slupkou. No jo, jsou výborné, ale s dvěma slečnami jsme se tam děsily, že to už teda asi přijde Mikuláš. :-)
Nejraději zahradničím v sukni či letních šatech. Sukně musí být z lehkých látek, třeba téměř kolové nebo aspoň trochu nabírané či do A, aby okolo vás jen povlávaly, nijak nebránily v pohybu a činnosti a taky vypadaly dobře. Lze je snadno ušít, ale i koupit. V zimě ve výprodejích nejradši, za pár korun. Šaty třeba propínací. Oboje nosím ze všeho nejraději i do práce a jinde a proto mám doma i kategorii Na zahradu. Sukně musí mít kapsy, jednak na kapesník, ale taky aby bylo kam dát pár lusků hrachu nebo první rajče, sáček semínek. Mám třeba jednu červenou, krásně jasně červenou, připadám si v ní jako Manka. K tomu pohodlné látkové balerínky (u mě už se rozpadající). Na rýč a vidle samozřejmě pevnější obuv.

Sucho

Od června máme na zahradě kohoutek s vodou. Už nemusím s konví do kuchyně, pak po schodech... a zase zpátky. Koupili jsme také hadici. Nejlépe je jít ji kupovat, když nevíte kolik na délku zahrada má. Nebo když si teda myslíte, že to víte. A pak stojíte u navíječe s novou hadicí u kohoutku, Medvěd s hadicí jde a jde a ouha, na cukety vzadu nezbylo! Takže druhý den ještě pár metrů koupit a díky geniálním spojítkům je to dokonalé. Jen ta spotřeba, to už je horší. Loňský nedoplatek nebyl zrovna radost.
Vybavená tedy jsem, horší je to s aplikací. Pokud nevytvoříte nějaký přirozený val kolem rostliny, mám jej okolo rajčat a broskví, tak se voda rozlévá po povrchu a půda je tak ztvrdlá, že k vsakování dochází minimálně. Nelze ale vytvářet val kolem každé rostliny nebo asi lze, ale komu se chce? Asi se dá vše sázet pod úroveň terénu, do prohlubní. Ale u okrasných rostlin?
Sledovala jsem několik dnů vadnoucí papriky. Přestože jsem je denně zalévala, stav byl téměř pořád stejný. Tak jsem vzala lopatku a po pořádném opakovaném polití ji vedle zaryla a odkopla kus zeminy. Voda se vsákla jen do dvou centimetrů a pod tím byla sypká suchá zem. Stejně to vypadalo po posledním dešti. Proto také rostliny nijak nepookřály. Abych obě rostliny zachránila, jednoduše jsem je vykopala, udělala novou díru, zalila ji vodou, rostliny zasadila pod úroveň terénu. Druhý den byly krásné. A zalévání je jednodušší. Zamulčované jsou listím.

Rajčata jsou tu

Jedním z vrcholů sezóny a velkou radostí je bezesporu zrání rajčat. Letos jsem je přemístila o pár kroků dozadu, za ohniště. Nakonec jsem letos vybrala:
Pollicino - osvědčené a výborné, Semo, k mozzarelle nejlepší
Marocké - výborné, ze semínek z rajčat z obchodu, na jídlo jen tak, nejlépe rovnou na zahradě při práci
Mandat - také osvědčené a výborné, Semo, drobné, vezmete na zahradu návštěvu a rovnou můžete dávat ochutnat, tato jednohubka má vždy úspěch
Finik - výborné, z estonského eshopu
Devochka - dtto
Rosalita - ještě nezraje
Strillo - zkouším nově a je moc dobré, Semo
Bejbino - znám a chválím, Semo, na špagety
Sweet Aperitif - nově a je opravdu sladké, z Dobrých semen
Zlatava - žluté a uvnitř oranžové, moc dobré, z Moravoseed, těšila jsem se
Gardenberry - opět, zatím zraje, Semo, vloni semena z Anglie a bylo výborné
Summer Cider - nově, masité rajče z Dobrých semen, jedno už uzrálo a je výborné, jemné, na salát, krásná žlutá uvnitř, syrové se snadno loupe
Býčí srdce - teprve zraje, semena Semo, měla by mít tvar měšce, ale nemají, byla jsem minulý týden obdarována jinými býčími a ty ten tvar mají, tak uvidíme jak budou chutnat

Bejbino je docela velké proti tomu, před dvěma léty

Obrázky ze zahrady

Kompost se mění na pivoňkový, zasypán množstvím okvětních lístků. Dnešní úmorná vedra dala některým rostlinám zabrat. Jahody začaly rozestupovat listy, potřebovaly pořádně zalít. Vysázené ostálky (Zinnia) se úplně pomačkaly. To samé hledíky.  O víkendu by nám měli vyvést kohoutek na zahradu, tak to se zaléváním bude jednodušší. 

Začínají jahody. Mám Karmen, Koronu, Symphony, Rumbu, nově Daroyal a Gariguette, objednanou teprve nedávno. Lesní Rujanu a žluté Yellow wonder. Daroyal je první. Je z podzimní výsadby, bohužel dost květů pomrzlo, tak několik keříčků nemá ani plod. Keříčky jsou krásné, vysoké, listy zvednuté nahoru. Většinou mají po dvou plodech, velkých a chuť je báječná. Mám z nich radost. Další červenající jsou Korony. Menší keříčky než Daroyal, více plodů, ale viditelně snášejí vedra hůře, plody jsou menší, také výborné. Další bude Rumba, pak Karmen, nakonec Symphony. Gariguette nevím, je raný, ale sázený pozdě. Byla to frigo sadba, každý keříček má 5-6 plodů. Lesní už plodí a úplně se z vedra rozestoupily. 

Radost mi dělá i hrách. Carouby de Mausanne je mi už skoro po ramena a to jsem středně vysoká. Krásně  kvete a nepotřebuje oporu. Nějaké větvičky jsem tam původně dala, ale roste i bez nich.

Carouby de Mausanne

Nákupy

Nejdřív jsem chtěla všechno možné. Staré odrůdy, které jsou zase znovu populární, už jen proto, aby člověk trochu přispěl a dál se pěstovaly. Pak vše možné jedlé, aby bylo co trhat. Pak zase exotické, abychom zkusili zda to v našich podmínkách poroste.. Nakonec přišlo uklidnění. Zahrada není nafukovací. Kdybych měla velký sad, mám to tam vše. A i když ráda leccos uzobnu, stačí mi i jen tak tam chodit a pozorovat, jak vše roste. Stejně roste nejvíc plevel. Tyhle jarní deštíky, ty se mě něco natrápí, plevel povyskočí i třikrát.
Co jsem tedy nakonec z těch staronových zasadila? Mám muchovník a letos krásně kvetl. Třeba už zaplodí. Aronie zatím nekvetla a řeknu vám, koupená sušená nic moc. Zlaté rozinky. Meruňku, několik broskví. Mám placatou čínskou broskev, protože si ji v létě kupuji a chuť má jako sen. Mám i bělomasou Krasavu. Od podzimu. Prý se zde broskvím nevede. Tak jich mám rovnou pět a pokud plody samy neshodí, měly by tři už plodit. Dvě Modřinky a jedna Michaela. Jabloň je Hornokrajské malinové. Pět plodů vloni stromek v červnu shodil sám. Z exotických fíky a kiwi.
A mám hlošinu okoličnatou, protože ji chválil pan Svoboda z rodovystatek.cz. Sázela jsem ji na podzim, v květnu kvetla, ale myslím, že letos nic nebude. Plody jsou bobule jako červené rybízy, ale ne v hroznech, musí se nechat dobře uzrát. Jsem na chuť moc zvědavá. Zimolezy taky máme, tomu nešlo uniknout. Jednoduše oběť módy. Co dříny a rakytníky? Zatím neplánuji.

Hlošina okoličnatá v květu

Tulipánový kompost

Od podzimu je zahrada konečně tou pravou kompletní zahradou, neboť má kompostér. Je dřevněný ze silných fošen, stojí vzadu v rohu, asi 2x1m, postavil mi ho Medvěd a mám z něj velkou radost. Už žádné hromádky u plotu. Je na dvě části, pro starší a nový materiál. Starý je z léta a podzimu, nový materiál od zimy především z kuchyně. A teď na jaře čile doplňuji plevelem.

Na zahradě mi letos kvetlo možná až 200 tulipánů. Každý rok na podzim si kupuji nové cibulky s novými odstíny, které sázím do velkých květináčů, na podzim je pak přesazuji do půdy. Ale to jsou jen tři květináče. A pak ještě pár malých, zakrslých do půdy. Velkou většinu tulipánů však tvoří velké trsy z cibulek, sázených někdy před dvaceti lety, které se od té doby rozmnožily semeny, neboť rostou i tam, kde nikdy předtím nebyly a spráší se tak, že posléze jsou všechny žluté, červené nebo žíhané. Jsou zplanělé a vůbec jim nevadí, že jsou na jednom místě tak dlouho. Kvetou velmi dlouho. A pak ještě kusy, které jsou ze semínek zavlečených nevím jak a to se pak nestačím divit, jako ten tmavofialově žíhaný, co vyrostl vedle chodníku na dost nevhodném místě a ráda bych tu cibulku vyryla a dala na lepší místo, neboť vypadá trochu jako The Viceroy, jeden z nejdražších tulipánů během Tulipánové horečky v roce 1637. Nejnápadnější jsou velké, opět zplanělé bledě žluté, s jemnou červenou linkou po okraji okvětních plátků, jsou větší než moje dlaň a nádherné, pastelové, vzdušné. Byla by z nich krásná velká kytice do mého zeleného džbánu, ale je škoda je trhat.

Velký žlutý s červeným okrajem