Sucho

Od června máme na zahradě kohoutek s vodou. Už nemusím s konví do kuchyně, pak po schodech... a zase zpátky. Koupili jsme také hadici. Nejlépe je jít ji kupovat, když nevíte kolik na délku zahrada má. Nebo když si teda myslíte, že to víte. A pak stojíte u navíječe s novou hadicí u kohoutku, Medvěd s hadicí jde a jde a ouha, na cukety vzadu nezbylo! Takže druhý den ještě pár metrů koupit a díky geniálním spojítkům je to dokonalé. Jen ta spotřeba, to už je horší. Loňský nedoplatek nebyl zrovna radost.
Vybavená tedy jsem, horší je to s aplikací. Pokud nevytvoříte nějaký přirozený val kolem rostliny, mám jej okolo rajčat a broskví, tak se voda rozlévá po povrchu a půda je tak ztvrdlá, že k vsakování dochází minimálně. Nelze ale vytvářet val kolem každé rostliny nebo asi lze, ale komu se chce? Asi se dá vše sázet pod úroveň terénu, do prohlubní. Ale u okrasných rostlin?
Sledovala jsem několik dnů vadnoucí papriky. Přestože jsem je denně zalévala, stav byl téměř pořád stejný. Tak jsem vzala lopatku a po pořádném opakovaném polití ji vedle zaryla a odkopla kus zeminy. Voda se vsákla jen do dvou centimetrů a pod tím byla sypká suchá zem. Stejně to vypadalo po posledním dešti. Proto také rostliny nijak nepookřály. Abych obě rostliny zachránila, jednoduše jsem je vykopala, udělala novou díru, zalila ji vodou, rostliny zasadila pod úroveň terénu. Druhý den byly krásné. A zalévání je jednodušší. Zamulčované jsou listím.

Rajčata jsou tu

Jedním z vrcholů sezóny a velkou radostí je bezesporu zrání rajčat. Letos jsem je přemístila o pár kroků dozadu, za ohniště. Nakonec jsem letos vybrala:
Pollicino - osvědčené a výborné, Semo, k mozzarelle nejlepší
Marocké - výborné, ze semínek z rajčat z obchodu, na jídlo jen tak, nejlépe rovnou na zahradě při práci
Mandat - také osvědčené a výborné, Semo, drobné, vezmete na zahradu návštěvu a rovnou můžete dávat ochutnat, tato jednohubka má vždy úspěch
Finik - výborné, z estonského eshopu
Devochka - dtto
Rosalita - ještě nezraje
Strillo - zkouším nově a je moc dobré, Semo
Bejbino - znám a chválím, Semo, na špagety
Sweet Aperitif - nově a je opravdu sladké, z Dobrých semen
Zlatava - žluté a uvnitř oranžové, moc dobré, z Moravoseed, těšila jsem se
Gardenberry - opět, zatím zraje, Semo, vloni semena z Anglie a bylo výborné
Summer Cider - nově, masité rajče z Dobrých semen, jedno už uzrálo a je výborné, jemné, na salát, krásná žlutá uvnitř, syrové se snadno loupe
Býčí srdce - teprve zraje, semena Semo, měla by mít tvar měšce, ale nemají, byla jsem minulý týden obdarována jinými býčími a ty ten tvar mají, tak uvidíme jak budou chutnat

Bejbino je docela velké proti tomu, před dvěma léty

Obrázky ze zahrady

Kompost se mění na pivoňkový, zasypán množstvím okvětních lístků. Dnešní úmorná vedra dala některým rostlinám zabrat. Jahody začaly rozestupovat listy, potřebovaly pořádně zalít. Vysázené ostálky (Zinnia) se úplně pomačkaly. To samé hledíky.  O víkendu by nám měli vyvést kohoutek na zahradu, tak to se zaléváním bude jednodušší. 

Začínají jahody. Mám Karmen, Koronu, Symphony, Rumbu, nově Daroyal a Gariguette, objednanou teprve nedávno. Lesní Rujanu a žluté Yellow wonder. Daroyal je první. Je z podzimní výsadby, bohužel dost květů pomrzlo, tak několik keříčků nemá ani plod. Keříčky jsou krásné, vysoké, listy zvednuté nahoru. Většinou mají po dvou plodech, velkých a chuť je báječná. Mám z nich radost. Další červenající jsou Korony. Menší keříčky než Daroyal, více plodů, ale viditelně snášejí vedra hůře, plody jsou menší, také výborné. Další bude Rumba, pak Karmen, nakonec Symphony. Gariguette nevím, je raný, ale sázený pozdě. Byla to frigo sadba, každý keříček má 5-6 plodů. Lesní už plodí a úplně se z vedra rozestoupily. 

Radost mi dělá i hrách. Carouby de Mausanne je mi už skoro po ramena a to jsem středně vysoká. Krásně  kvete a nepotřebuje oporu. Nějaké větvičky jsem tam původně dala, ale roste i bez nich.

Carouby de Mausanne

Nákupy

Nejdřív jsem chtěla všechno možné. Staré odrůdy, které jsou zase znovu populární, už jen proto, aby člověk trochu přispěl a dál se pěstovaly. Pak vše možné jedlé, aby bylo co trhat. Pak zase exotické, abychom zkusili zda to v našich podmínkách poroste.. Nakonec přišlo uklidnění. Zahrada není nafukovací. Kdybych měla velký sad, mám to tam vše. A i když ráda leccos uzobnu, stačí mi i jen tak tam chodit a pozorovat, jak vše roste. Stejně roste nejvíc plevel. Tyhle jarní deštíky, ty se mě něco natrápí, plevel povyskočí i třikrát.
Co jsem tedy nakonec z těch staronových zasadila? Mám muchovník a letos krásně kvetl. Třeba už zaplodí. Aronie zatím nekvetla a řeknu vám, koupená sušená nic moc. Zlaté rozinky. Meruňku, několik broskví. Mám placatou čínskou broskev, protože si ji v létě kupuji a chuť má jako sen. Mám i bělomasou Krasavu. Od podzimu. Prý se zde broskvím nevede. Tak jich mám rovnou pět a pokud plody samy neshodí, měly by tři už plodit. Dvě Modřinky a jedna Michaela. Jabloň je Hornokrajské malinové. Pět plodů vloni stromek v červnu shodil sám. Z exotických fíky a kiwi.
A mám hlošinu okoličnatou, protože ji chválil pan Svoboda z rodovystatek.cz. Sázela jsem ji na podzim, v květnu kvetla, ale myslím, že letos nic nebude. Plody jsou bobule jako červené rybízy, ale ne v hroznech, musí se nechat dobře uzrát. Jsem na chuť moc zvědavá. Zimolezy taky máme, tomu nešlo uniknout. Jednoduše oběť módy. Co dříny a rakytníky? Zatím neplánuji.

Hlošina okoličnatá v květu

Tulipánový kompost

Od podzimu je zahrada konečně tou pravou kompletní zahradou, neboť má kompostér. Je dřevněný ze silných fošen, stojí vzadu v rohu, asi 2x1m, postavil mi ho Medvěd a mám z něj velkou radost. Už žádné hromádky u plotu. Je na dvě části, pro starší a nový materiál. Starý je z léta a podzimu, nový materiál od zimy především z kuchyně. A teď na jaře čile doplňuji plevelem.

Na zahradě mi letos kvetlo možná až 200 tulipánů. Každý rok na podzim si kupuji nové cibulky s novými odstíny, které sázím do velkých květináčů, na podzim je pak přesazuji do půdy. Ale to jsou jen tři květináče. A pak ještě pár malých, zakrslých do půdy. Velkou většinu tulipánů však tvoří velké trsy z cibulek, sázených někdy před dvaceti lety, které se od té doby rozmnožily semeny, neboť rostou i tam, kde nikdy předtím nebyly a spráší se tak, že posléze jsou všechny žluté, červené nebo žíhané. Jsou zplanělé a vůbec jim nevadí, že jsou na jednom místě tak dlouho. Kvetou velmi dlouho. A pak ještě kusy, které jsou ze semínek zavlečených nevím jak a to se pak nestačím divit, jako ten tmavofialově žíhaný, co vyrostl vedle chodníku na dost nevhodném místě a ráda bych tu cibulku vyryla a dala na lepší místo, neboť vypadá trochu jako The Viceroy, jeden z nejdražších tulipánů během Tulipánové horečky v roce 1637. Nejnápadnější jsou velké, opět zplanělé bledě žluté, s jemnou červenou linkou po okraji okvětních plátků, jsou větší než moje dlaň a nádherné, pastelové, vzdušné. Byla by z nich krásná velká kytice do mého zeleného džbánu, ale je škoda je trhat.

Velký žlutý s červeným okrajem

Jak je to s hrachem

Hrách a ředkvičky jsem zasela jako první, když jsme tenkrát začali s odplevelováním zahrady. Začalo se v dubnu a hned první záhonek, co jsem vytvořila byl s ředkvičkami a vedle hrách. Bez nich to na zahradě nejde. Musím se ale přiznat, že teprve tehdy jsem začala objevovat odrůdy. Od všeho. Nějaké povědomí bylo, ale nějak se nad tím nepřemýšlelo. Takže jahody byly prostě jahody a hrách tak stejně, cibule prostě cibule. Babička nikdy o odrůdách nemluvila. Ty jsem znala spíš u jablek a hrušek, protože děda byl velký pěstitel jablek.
Pak jednou teta zasela hrách cukrový a to jsme s holkama poprvé jedly celé lusky. Cukrový jsem zde pěstovala hned další rok, odrůdu Ambrosia, zatímco dřeňový jsem nově zkusila Oskar. Oba pěstuji každý rok. Oskar je výborný hrášek, k trhání, když se potulujete po zahradě, nebo chcete pár lusků k televizi.

Pěstování hrachu sahá do dávných dob před Kristem. Různé zmíňky lze najít v anglické verzi Wikipedie. Aby to bylo složitější, tak v angličtině je dělení trojí. Náš dřeňový je zván garden pea (zahradní), cukrového jsou dva typy - snow pea a sugar snap pea. Ten první cukrový se sklízí jako plochý lesklý lusk s drobnými semínky, v asijské kuchyni je často připravován na páře, proto je někdy nazýván jako čínský hrách. Snap pea má kuličky už větší, proto jsou lusky oblé, hrášek je sladší a lusky křupavější. Je někde na půli cesty mezi snow a dřeňovým. Oba hrachy se jedí i s luskem. Francouzský výraz MANGE TOUTS (jíst vše) zahrnuje oba cukrové hrachy. Snow se podle Wiki pěstuje v Evropě již od 19. století, snap je výsledkem křížení z roku 1952 v USA. Snap se dá přeložit jako křupavý hrách, jak ale přišli k názvu snow se mi nepodařilo zjistit. Sněhový? Sněžný?

Už chodím trhat

Už od konce února chodím na zahradu pro zeleninu. Nejdříve jsem vyryla pastiňáky. Vloni jsem zasela Dlouhý bílý a ze zkoušených odrůd to byl zatím ten nejlepší. Semena pastiňáku nemají dlouhou životnost. Uvádí se rok, což je ze všech zelenin asi nejmíň. Takže co jednu sezonu nezasejete, můžete vyhodit. Navíc ho často podsévám. Předloni dokonce třikrát. Dlouhý bílý od Sema je z jejich nabídky nejlevnější, ale zatím to byl největší úspěch. A je výborný, tak sladký. Nejraději mám velké kusy, ze kterých lze krájet velká kolečka a ty pak na pánvi z obou stran opéct do měkka. 

Petržel je dvouletka. První rok sklízíte nať a druhý rok jde do květu. Proto krásně přezimuje a od února už trhám kadeřavou i italskou hladkou každý den. Kořenovou nepěstuji. Mám raději ten pastiňák a zase tolik místa nemám, tak kořenovou kupuji.

Šťovík je trvalka. Není třeba sít mnoho semínek. Vzniknou totiž vcelku husté trsy, že nevíte co s nimi. Mám tři a nestačím je spotřebovávat. Je opravdu kyselý a krásně zelený. Na samotný salát z něj to není, raději smíchat s listovým a další zeleninou. Do směsi salátu stačí nasekat jeden dva listy. Nebo list vložit do sendviče. Dá se z něj dělat i pesto, Hugh Fearnley-Whittingstall ho v jednom svém pořadu dělal, ale přijde mi opravdu dost kyselé. Květy je nutné vylamovat. Už teď, jak patrno z obrázku je hustý a velký. Dohání ho pouze křen v jiné části zahrady.

Šťovík  zahradní

Čekanku salátovou hlávkovou - Pan di Zucchero již na stránkách Sema nevidím. Sela jsem ji až v létě, má ráda teplo. Přesto přezimovala a už teď mám zase menší hlávky. Budu ji muset rychle spotřebovat, neboť chladem asi brzy bude chtít do květu.

Čekanka salátová Pan di Zucchero

Největším překvapením je Baby salát. Opravdu přezimoval. Salát listový směs k řezu mladých listů od Sema jsem v poslední várce sela někdy v říjnu. Roste rychle, tak jsem si myslela, že to ještě stihne. Pěstuji ho pod netkanou textilií, kde se mu dobře daří. Vytvořil malé růžičky a přišla zima. Už se mi nechtělo záhonek rýt, tak jsem to tak nechala. A v únoru jsem ty růžičky našla. A hned se začaly rozrůstat. Dnes nosím denně plnou hrst lístků na salát. Tuhle zkušenost na podzim určitě zopakuji. Mám směs ze všech salátů nejraději. Mladé lístky jsou velmi jemné a chutné. Nová várka, zasetá začátkem března, jej zatím ani náhodou nedohání, navíc ji něco okusuje, zatímco tento přezimovaný je bez úhony.

Salát listový směs

Poslední trvalkou je samozřejmě pažitka. Brzy na jaře seříznout a rozdělit trsy, zalít a pak už si roste. Vytrhávat poupata květů, jsou dobrá do salátu nebo do špaget. Chtěla bych odrůdu, kterou pěstovala moje babička. Stébla byla silnější a tmavší, trochu lesklá. Moje pažitky jsou obě kupované a jemné, jedna zelená, druhá trochu do modra, matné.

Pučící pivoňky