Záhony VII.

Můj milý blogu, celé léto tě zanedbávám. Kde jsem byla? V práci a na zahradě. Většinou v práci. Srpen se nevyvedl jak bych chtěla a nejsem v tom určitě sama. Prakticky každý den prší. Dnes jsem před obědem vyprala a prádlo pověsila ven, poprvé po tolika dnech a po obědě se rozsvítilo slunce, už jsem chtěla začít chválit, jak krásné odpoledne konečně bude, když v tom se přihnaly kroupy a silný liják ze strany. Opakuje se to každých pár hodin a teď zase svítí slunce. Jak se říká, nechval dne před večerem.
Zahrada nemá šanci vyschnout a chodit se tam nikomu moc nechce. Je tam neútulno, blátivo, na každém kroku slimák, plevel povyskočil a místa, která byla holá jsou zase až do půli lýtek zarostlá. Svazenka krásně vykvetla a lijáky ji nakonec tak pobily, že zhnědla a vlastně ani pořádně nebudu mít co zarývat. Zasela bych teď další, ale to by to venku muselo vypadat jinak. Původně jsem podle plánu již minulý týden měla objednat jahody. Mám ale zatím připravený jen jeden malý záhon. Sice je plánuji rozházet po zahradě kde se dá, i do trvalkových záhonů, ale když už je objednám, taky chci mít možnost je v klidu zasadit. Ne jako ty kosatce, co sedí ve spíži už 14 dní a čekají až se počasí umoudří. V polovině září dorazí trvalky od pana Basíka, velmi se těším, hlavně aby bylo pěkně na výsadbu.
Rajčata pomalu dozrávají, ale bohužel jsou napadena plísní. Stupické budu muset vytrhnout a zlikvidovat celé. Doufala jsem, že se mi tento mor vyhne, vždyť v okolí se nic nepěstuje, ale plíseň bramborová se šíří, jak čtu na diskuzních fórech, všude, jenže já nepoužívám chemii, tak jsou následky o to horší. Velmi mě to mrzí, rajčata jsou obsypaná plody a musí do popelnice. Samozřejmě všemu nahrálo to strašné počasí. Vzpomněla jsem si na film s Anthony Quinnem, kde zachraňuje víno před nacisty a žádá kněze o modlitbu za slunce, aby svítilo. Kněz říká, že žádná taková modlitba není, vždy se všichni modlí, aby pršelo, aby vše dobře rostlo.
Ale co příští rok? Proti plísni žádná ochrana není, postřiky ji jen zmírní. A zůstane v půdě. Proto se musí plodiny rotovat, střídat stanoviště. Píše se o postřiku mlékem, půl na půl s vodou, který někteří s úspěchem použili. Pro stupické je ale už pozdě. Taky jsem našla na amerických blozích tip na použití sušeného mléka. Nasypat do jámy před zasazením a pak sypat kolem rostliny ob týden. Sušené mléko jsme kdysi doma mívali, už ani nevím, k čemu jsme ho používali, vzpomněla jsem si na něj nedávno při sledování tv, v Anglii se přidává do těsta na pečené bochánky (scones) k čaji.
K večeři bude mangold, roste opravdu krásně, není hořký a hlavně je to asi jediná zelenina na naší zahradě, která nejede slimákům. Nakonec mám z pár rostlin tolik listů, je to ten trhací, co pořád dorůstá, že ho ani nestačím zpracovávat. Snad vydrží dlouho. K obědu jsem použila několik listů kadeřávku. Byl celý oslizlý a jak se po něm ti tlustí přežraní slimáci plazí, několik listů polámali. Musela jsem je tedy otrhat. Na mangold dávám saturejku. Taky krásně roste a taky ji nic naštěstí nežere. Pravděpodobně není pro škůdce zajímavá. Příští rok jí zaseji víc. To se nedá říct o kadeřavé petrželi a pastiňáku, kterého budu mít tak do desíti kusů. Nejvíc trpí cukety. Nové květy jsou vyžrané až ke stonku. Tak jdu na ten mangold, než zase začne pršet.

Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.

Černý seznam

Nově vysetému hrášku byly okousány vršky. Ze země trčí jen zelené stonky. A ještě k tomu asi pochopili (ti dotyční, co to mají na svědomí), že půl sedmé navečer je brzy, neboť to se tam ještě zdržuji já a tak vylézají mnohem později. Okousali i vysazené sazeničky třapatky. V pondělí jdu pro pivo a nastražím past. A proč je všude tolik mravenců? A kde je ten aksamitník, co jsem vysela kolem hrachu? Jedno pivo bude nutné i pro mě.

Abych se mohla posunout dál dozadu, bylo nutné zlikvidovat velký keř na ploše několika metrů čtverečních, zákulu japonskou. Dost dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale dnes jsem se do toho dala a nakonec to šlo dobře. Ustřihla jsem snad tisíc výhonů a větví. Trvalo to hodinu a pár minut. Zákulu máme ještě jinde, ale už je zredukovaná a stav by měl zůstat. Tedy za předpokladu, že bude rozumná. Jinak se spolu asi rozloučíme. 

Zákulový keř v květu před několika týdny

Stříhání je ale jen půl práce, další a asi mnohem náročnější bude ji dostat z půdy ven. Na to se vůbec netěším. Rozmnožuje se šlahouny, které vedou v hlíně a tak se bude muset vytrhat důkladně. 

Ostříhané výhony

Na obrázku to vypadá menší než ve skutečnosti je. Navíc jsou výhony dosti tvrdé, takže jsem o ně neustále zakopávala. Je také vidět břečťan, jak si uzurpuje víc a víc místa.

Dvě velké hromady přijdou do kontejneru. Větví je tisíc nebo snad víc.

Zákula je tedy položka č.1 na černém seznamu. Za keřem zákuly se pak až dozadu na konec zahrady táhne hustý koberec z břečťanu. Břečťan je položka č.2. Ani se mi to nechtělo fotit. 3. položkou jsou rozlezlé maliny. A poslední několik starých stromů, některé uschlé nebo polovyvrácené a už neplodící, které se na podzim vykácí. Přes léto musím vytvořit seznam nových, které zasadíme.

Záhony VI.

Tohle je Pak choi po nájezdu slimáků:

Pak Choi

Ředkvičky již brzy budou:

Ředkvička francouzská

Višně už dostávají barvu:

Višeň

A dál je prales:

Porost k vytrhání

Dýně Hokkaido nakonec vůbec nevyklíčily. Nebudu je mít vůbec nebo koupím sazenici na trhu. Ale proč to neroste, nevím.

Záhony V.

Trvalka, kterou jsem před časem nedovedla pojmenovat už vykvetla a je to vrbina. Je velice pěkná, ale budu ji udržovat omezenou. Poslední dobou mám dojem, že žlutě kvetoucí rostliny se rozšiřují nejvíc.

Vrbina tečkovaná

Je tak hustá, že téměř není vidět, že je za ní velká hromada vytrhaného plevele. Konečně rozkvetly pivoňky.

Pivoňka

Některé části pozemku jsou tak seschlé, že se na povrchu vytváří kůra, která po rozbití vypadá jak kusy kamene. Něco tam zaset je problém. I když se to na chvíli zkultivuje, další den to zase seschne, večer zaliji, druhý den opět seschne. Tak se to opakuje. Ani netkaná textilie nepomáhá. Včera jsem zasela další řádky kadeřavé petržele, pastiňáku a černého kořene, vysadila všechnu předpěstovanou třapatku a zasela další. Večer zaseji do misky salát Little Gem. U dalších už jen čekám na pravé lístky a hned půjdou ven.

Záhony IV.

Dnešek vyšel velmi dobře. Sice ráno několik minut pršelo, ale už v deset bylo všude sucho. Podařilo se nám vykopat jeden keř napravo od kaliny a už je celý obdélník zkypřený a čeká na osázení. Kalina už odkvetla. Na připraveném obdélníku jsem začala u plotu a zasela dva řádky svazenky vratičolisté. Jde o medonosnou rostlinu, která se pěstuje především jako zelené hnojivo. Hrách kolem cestičky jsem na okrajích doplnila aksamitníkem jemnolistým. Snažila jsem se ho doma předpěstovat, ale náhle ze dne na den rostlinky uschly. Snad tedy vyroste přímo na místě. Další záhon je taky připraven na vysazení předpěstovaných zelenin a tam také přijdou listové saláty. Doprostřed nejvyšší zeleniny, na boky nižší a k nim květiny. Už je tam předpěstovaný kadeřávek a další bude jeho italská verze s méně kadeřavými listy Cavolo Nero (Černá toskánská kapusta, v Británii se používá název Kale). Kale je vysoký, bude tedy taky uprostřed. Ke Kale a kadeřávku chystám extra článek.

Na konci druhého záhonu stojí višeň

Zasela jsem Černý kořen. Nikdy jsme ho nejedli ani nepěstovali, ani babička ne. Je velmi oblíbený v Itálii, pod názvem Scorzonera, název se používá i v Británii (nebo Black Salsify), kde mají i světlou verzi kořene, zvanou Salsify. Černý kořen patří k zeleninám (stejně jako kadeřávek), které umí přezimovat a mráz jejich chuť dokonce vylepšuje. To nemohu posoudit, dokud to nezkusím. 

Semínka Černého kořene vypadají jako suché jehličí nebo drobné větvičky.

Kořeny vrostou do velké hloubky. Rostlina údajně nepřitahuje žádné škůdce a snadno se pěstuje, jen nemá ráda půdu po zeleném hnojivu a kamení a tak jediným problematickým okamžikem je vytažení kořenů ze země bez úhony. Kořeny jsou křehké. Scorzonera i Salsify rostou velmi pomalu, je nutné vytrhávat plevel, který jim rychle přerůstá přes hlavu. Kdyby jen jim. 

Černý kořen údajně jedli již Keltové a Germáni. Zelenina je původem z Jižní Evropy a Blízkého Východu. Zdokumentované zmíňky jsou z tržnic v Aleppu (Sýrie) z 16. století. Do zbytku Evropy se rozšířila ze Španělska. Patří tedy k zapomínaným a znovu objevovaným zeleninám. Nyní jsou největšími producenty Belgie, Francie a Nizozemí. Černá slupka kořene není jedlá a odstraňuje se před nebo po vaření (20-25 minut). Pokud se oloupe před vařením, musí se kořen namočit do vody s octem nebo citronovou šťávou, aby se předešlo zbarvení dužiny. Za syrova však vytéká lepkavý latex. Doporučuje se tedy loupat raději až po povaření. Recepty si nachystám na podzim. Dobře se hodí do rizota. A snad najdu portugalský recept na sladký dezert z Černého kořene.

Navečer jsem dosela zbytky semínek ředkvičky. Víc už jich nebude. Úderem půl sedmé se odnikud objevili slimáci. Mají to načasované, ptáci už šli spát. Zjevně ale nepočítali se mnou. Najednou jich uprostřed dvou záhonů bylo asi 15 až 20. Tak už tam nejsou. To je za ten až k zemi okousaný kadeřávek, okousané Pak Choi, u kterého nevím, zda se z toho vůbec vzpamatuje, o dalších okousaných listech nemluvě. Musím dosít další. Zítra si na ně taky počkám a případně nastražím pivní past. Snad zítra nebude pršet. Zapomněla jsem přesadit třapatku a rozmarýnu, zůstaly na schodech.

Odkazy:

Svazenka vratičolistá

Černý kořen 

Záhony III.

Obloha je úplně šedivá a prší. Na víkend jsem měla jiné plány než sedět doma. Už na minulý víkend jsem měla jiné plány. Potřebuji pokračovat. Jen o státním svátku jsem mezi menším a větším deštěm vysadila kadeřávek a zasela další naklíčený hrách. Tak aspoň nemusím chodit zalívat. Při setí hrachu jsem si vzpomněla na Alys Fowler, jak seje z krabice kupovaného hrachu na vaření (snad i prošlého) a stejně jí krásně vzejde. Jí by snad klíčil i ten mražený. Dává čerstvé výhonky, asi deseticentimetrové, do salátů. Na to si hrách speciálně a velmi hustě seje do korýtek. Výhonky jsem nikdy nejedla a je to dobrý nápad. Jestli ten můj hrách už roste, to nevím. Do bláta se mi nechce a cestičky jsou vydlážděné jen dvě. Používáme na vydláždění starou bobrovku, co nám zbyla. Rozlámanými kousky dláždím úzké cestičky mezi záhony, celou používám na udusání osetého záhonu.
Než začalo opět pršet, zkontrolovala jsem ostatní. Konečně se dere ven červená jarní cibulka. Už jsem si myslela, že z ní nic nebude. Petržel kadeřavá zatím nikde, na místě pastiňáku něco je, ale jestli je to on, to se uvidí. Hlavně se ale objevil mangold. A možná jeden římský salát. Zatím jeden. Asiaté Tatsoi a salát chřestový nikde. Brzy budu jednotit ředkvičky. Doma za oknem klíčí další žlutý patizon. To kdyby se s tím prvním něco stalo. Záloha. Patizon spolu s krásenkami klíčí ze všech rostlin nejrychleji, kdo by to do něj řekl.
Doma jsem do větší misky zasela do řádků další zeleninu, kterou pak přepikýruji na záhon. Když to teda jinak nejde a musí být jen 10 stupňů. Rajčata by už mohla příští týden ven. Jsou dost velká. Květináče už mám a bambus taky. Nakonec jich několik bude i v zemi. Sazenic jsem vypěstovala víc a další květináče už kupovat nebudu. Květináče přijdou na jižní stranu domu. Sazenice do země naležato, podle tradičního pěstování kořeny směrem k jihu. Samy se pak zvednou nahoru a budou potřebovat oporu. Rajčata se sází velmi hluboko, až po děložní lístky. Vše od lístků dolů pak bez problémů zakoření. Proto je jednodušší dát je naležato, aby se nemusela kopat příliš hluboká jáma. Už se těším. Kolem nich pak vysadím různé bylinky a květiny. Na vysazení ven už je připravená echinacea, měsíček, topolovka, aksamitník. A další krásenky. Kostival vůbec nevyklíčil.
Stále jsem si nosila rané zelí ze supermarketu. Už se mi trochu přejedlo a taky ho už nemají, ale opravdu mi moc chutná. Každý rok mě baví, jak se postupně objevuje další a další zralá zelenina a ovoce. Jakmile začnou na rynku prodávat cukety, začíná pro mě to opravdové léto. Je to jeden milník v kalendáři, dříve spojený se začátkem prázdnin. Vždy nakoupím a dělám cuketové bramboráky. Mohla bych je dělat i během roku, třeba v zimě, cukety koupit v supermarketu, ale nebylo by to ono. Cuketové bramboráky mám spojené s létem. Nádherně voní oregánem (nahradila jsem majoránku) a skvěle chutnají. S rajčatovým salátem.
Venku zatím rozkvetla kalina obecná. Díky dešti a chladu ji vůbec necítím. Kvete zároveň s bezem. Když je za soumraku horko, oba keře se nádherně rozvoní. Pak si stačí sednout na schody do zahrady a těšit se z té krásné vůně. Je to další milník v kalendáři, který se však letos nepovedl. Snad příští týden. Jen kalina už pomalu odkvétá. Zde je obrázek focený z okna, v dešti a za pohybu keře ve větru. Jen jeden byl použitelný.

Kalina obecná

Vůbec mi nevzešly orlíčky. Černucha se zatím taky neobjevila. Ale orlíčky ani doma v misce nevyklíčily. Asi špatná semínka. Koupím si nová. Kostival taky nový.

Potřebovala bych dalekohled. Pak bych i z okna ložnice mohla sledovat, co roste a co ne. Nebo divadelní kukátko. Ráno bych vše zkontrolovala a hned bych měla přehled. I v dešti.

TV

Dávali dva díly Renesance slavných britských zahrad. Už jsem se zde o seriálu zmiňovala. Díl je vždy rozdělen na dvě poloviny. Tedy dvě témata v jednom dílu. Minule to byly vodní rostliny a pak pařezy. Vodní rostliny byly docela zajímavé, i když nic podobného zatím neplánuji. Ale půlhodina o pařezech byla dost zdlouhavá, dialogy trochu naivní. Pařezy byly kdysi moderní (viktoriánská éra), lidé si jich vozili na zahrady celé hromady, pak móda náhle pominula. Zůstávají však přirozeným prvkem zahrad. Záběry několika zahrad byly však opravdu krásné a Highgrove (zde v odkazu několik obrázků, včetně pařezů), vlastní zahrada Prince Charlese teprve, rozhodně stojí za návštěvu. Princ se o zahradu osobně stará a je průkopníkem organického pěstování v Británii.
Další, poslední díl byl o okrajích záhonů, trvalkách a pak o zahradách pro kuchyni - Herbaceous Borders & Kitchen Gardens (http://www.youtube.com/watch?v=3bhm4rlnbxc). Líbí se mi výraz kitchen garden, v češtině nic podobného nemáme. Slovník termín překládá jednoduše jako zeleninovou zahradu. Co v ní pěstujete, to v kuchyni spotřebováváte. Nemusí to ale být jen zelenina. Průvodkyní byla Alys Fowler a proto není divu, že zrovna tento díl má neporovnatelně vyšší počet diváků na youtube než díly ostatní. Nechci zabíhat do podrobností, ale že někde v nějakém městě funguje pěstování zeleniny všude kde se dá, na městských pozemcích, uprostřed parku, třeba i před policejní stanicí a lidé se sami starají a pak i sklízejí, mi připadá neuvěřitelné. Že se nikdo nehádá, nikdo není nenasytný na úkor druhých.. To můžeme brát jako inspiraci. Je spousta koutů v Brně, kde by se mohlo něco užitečného vysadit. Ale nejdříve se musí v lidech vytvořit povědomí o tom, že i tak mohou veřejná místa vypadat, ne jen pár keřů a tráva. A první počin už je na světě. V Líšni budou mít jedlý park. Je to skvělý nápad a autorům přeji hodně úspěchů. V druhém odkazu lze hlasovat, jaké stromy vysadit.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/relax/271543-pro-ovoce-do-parku-misto-do-obchodu-v-lisni-uz-za-par-let/
http://www.stromyamy.org/brno-lisen/

Záhony II.

V neděli jsem konečně zvládla jedno místo, které jsem si dlouho plánovala. Bršlice tam měla velkou schůzi a denivky zabíraly moc místa. Rostliny byly snad na každém centimetru čtverečním. Vím, že je obtížné se bršlice zbavit, ale vybírala jsem i oddenky, tak snad se omezí. Vzadu u plotu si může růst, ale tady na záhonu prostě nebude. Také bergénii jsem musela na více místech vytrhat, dost se rozplevelila. Její velké listy sice přirozeně působí jako mulč, nic pod nimi neroste, ale bylo jí moc.
Za předešlý víkend jsem zasela Namenii, to je asijská listová zelenina na salát, zapomněla jsem, že ji mám. Myslela jsem, že je to Mizuna. Ale mám Mibunu. Už se to plete. Semínka Pak Choi jsou krásně zelené kuličky. Dál červenou cibulku, Tatsoi a salát chřestový. Pak pastiňák. Ale jen pár semínek. Z květin měsíček a černuchu damašskou. Vše jsem označila, aby bylo jasné, kde co je. A prvním úspěchem jsou ředvičky. Už 14 dní jsou venku. Snad vyrostou i ostatní zeleniny. Teta už tento týden ředkvičky trhají. Vždycky mají vše brzy, jsou o kus níž na jih.
Místo vedle šňůr na prádlo jsem konečně vyčistila od kořenů, je to pěkný malý čtverec, tak akorát na barevné kvítí a o víkendu jsem tam zasadila již naklíčené krásenky, před ně černuchu a před černuchu měsíček a karafiátky. Říká se, že jsou-li květy měsíčku ráno po sedmé hodině pořád zavřené, bude ten den pršet. To si ještě počkám, než to ověřím. Přidala jsem další řádky ředkviček a taky konečně zakoupený římský salát. Přesně jak se píše na obalu, do důlku špetku. Možná bych ho měla taky předpěstovat.  Doma mám zasetou topolovku a stračku, místo u plotu už na ně čeká, poté co byla výrazně omezena zákula. Zatím ale neklíčí. Snad zakryjí rezavý plot. Pod schody jsem našla oregáno. Samo se rozrostlo do několika drnů. Už si lístky suším v kuchyni. Pažitka vůbec neroste. Má pořád tři stvoly, od momentu, kdy jsem ji v plevelu našla. S posypem na chleba nás tedy zachraňuje moje hodná kolegyně, která mi přinesla květináč s velkým drnem pažitky. Prý se má vždy nechat vysemenit a pak roste dobře. A červená cibulka vůbec neroste. To, co se dere na jejím místě ven je nějaký plevel.

Loňské třešně

Dostala jsem také mátu. Kolegyně ji má několik let na zahradě a vždy nám nosí kus drnu v květináči. Je krásně zelená a stačí jen letmý dotyk a už vám prsty pěkně voní. Moje máta má do té darované ještě daleko, ale vypadá, že už se jí daří lépe. Dnes jsem zasela další bazalku, patizon a aksamitník. Je to aksamitník jemnolistý nízký. Moc se mi líbil na obrázku obalu semínek. A koupila jsem pomněnky modré a růžové. Ty se sejí později, v červnu a pokvetou až příští rok.

Poslední dubnový víkend

Sobota je tu, zatím plno slunce, snad to vydrží celý víkend. Začal i tradiční zvukový doprovod z několika stran. Kdybych si pustila na zahradě hlasitou hudbu, budou si sousedé stěžovat. Sekačky ale nevadí. A to je hudba přece umění. Městská část by měla vyhradit jeden ze dvou víkendových dnů pro klid. Některé obce už to tak mají.
Jestli všechno to listoví vyroste, budeme mít letos v létě rozmanité saláty jako nikdy předtím. Samozřejmě nemusím mít v misce salátu 15 druhů listů. Nejradši mám salát římský, hlávkový nebo dubáček. Ale něco nového zkoušet, to velmi láká. Římský salát jsem ještě přidala na seznam, ale zatím nevím, odkud pořídím semínka, což bych měla udělat co nejdřív. Mibuna s roketou pořád stagnují, takže salát je stále pouze kupovaný. V supermarketu jsem koupila rané špičaté zelí.

Zelí špičaté

Je malé. Na obrázku mu již chybí pár listů a barva. Ty horní měly nádhernou jasně zelenou barvu čerstvé trávy či hrášku. Právě díky té barvě jsem si zelí všimla, hned jak jsem přišla do obchodu. Odkud může být, že je tak brzy k prodeji? Raději se po tom nepídím, chuť na něj dalece zahnala pochyby. A je moc dobré. Rané špičaté zelí bych taky ráda časem pěstovala, jen pár kusů. Patří spíš na začátek léta. To jen tohle supermarketové je asi z orbitu. Začátkem léta ho začnou nabízet na rynku a když tam nejdete dopoledne, tak na vás nic nezbude. Čerstvé nebo krátce spařené a dochucené je velmi lahodné.
V neděli jsem zasela mangold, kadeřavou petržel, ředkvičky, třapatku. Já vím, mám zpoždění, jinde již jistě mají ředkvičky venku. Mangoldu jsem dala zatím jen dvě semínka. Snad aspoň jedno vzejde. Pak začalo náhle silně pršet a musela jsem utéct. Koupila jsem mangold listový, listy se mohou postupně otrhávat, ale moc toho mít nechci. Kupovala jsem si vloni listy a na dvě porce stačí jen pár listů. Kdyby vše rostlo jak má, musí se to taky spotřebovat, pokud nechcete počkat na semínka. Jinak je to škoda a býložravce žádného nemáme.
Všimla jsem si, že mi nějaký tvor okusuje bazalku. Mám ji doma, muselo to tedy přiletět oknem, ale nic tam nevidím. A mátě mátové se taky zrovna nedaří. Jsou z ní tenké nitky a kde nic, tu nic. Zatím vypadá, že na jednu porci mojita bude mít lístky tak za pět let.

Máta

Na zahradě je již plno hmyzu, hlavně čmeláci. Rozkvetly totiž vistárie a tak omamně voní. Sněhové koule kalin už taky brzy začnou a to bude teprve vůně. Vůni vistárie a kalin mám ze všech keřů nejradši.

Vistárie

A zde ještě jedno domácí potěšení, fialky. Fotoaparát je zesvětluje i bez blesku. Jinak jsou nádherně tmavě fialové.

Fialky

Je třeba koupit květináče na rajčata. Nebudou ve volné půdě. Zatím ale nevím, jak velké vybrat. Dočetla jsem se, že by měly mít 7 - 12 litrů. Místa už mám vybraná. A také zaset kostival, abych mohla pro rajčata vyrábět jíchu. Kostivalu se dobře daří u kompostu. Semínka už mám.

Počasí

Docela lituji, že jsem při objednávání nářadí nakonec z košíku vyhodila síto. Minulou neděli by se mi bývalo velmi hodilo. Při okopávání jsem vyrývala jednu rozplevelenou květinu, nevím jak se jmenuje a dokud nevykvete to asi ani nepoznám. Při vytřepávání hlíny z jejích kořenů jich spousta padala zpět do záhonu a musela jsem je opětovně sbírat. Kdybych to dělala nad sítem, ušetřím si práci. 

Musím však nadšeně vychválit svoje nové rycí vidle. Jsou tak lehké a tak skvělé, mám radost, že jsem nakonec nezaváhala a pořídila si je. S motykou bych některé drny těžko vykopávala. Tímto je slavnostně pojmenovávám Boženky.
Týden utekl jak voda a na zahradě se nehnulo ani prstem. V nastalé zimě to ani nešlo. V jeden den, snad to bylo úterý, se počasí dalo nazvat výstižným slovem psota. Vysetá mibuna s roketou by zítra, v neděli, měly být 21 dní staré, tedy ke konzumaci do salátů a přitom mají pořád jen ty dva děložní lístky. Musejí mít pocit, že jsou venku za trest. Včera se nic nedělalo, neboť byl Velký pátek a dnes je tak větrno, že jsem raději doma rozsadila heřmánek, zasela třapatku a upekla třešňovou bublaninu. Celý týden přemýšlím, čím budu záhony mulčovat. Příbuzní mají plnou půdu balíků slámy. Ale zaprvé vezte slámu v autě a zadruhé dnešní den je ukázkou toho, jak to tady chodí. Fouká. Jako na větrné hůrce, jen žádný uhrančivý Heathcliff zde v okolí nebydlí. Okolní zahrady jsou typicky moderní, jsou to takové urbanismy. Říkám jim tak. Vlastně jsou pořád zelené. V zimě jsou zelené, neboť tam rostou neopadavé jehličnany, na jaře jsou zelené, neboť tam nic nekvete a je to tak i v létě či na podzim. Tráva je vzorně posekaná. Zeleň je na pohled velice příjemná, ale působí to smutně. Jen sousedka od vedle se snaží o ovoce a zeleninu. Ostatní jen sečou vzorný trávník a grilují. Rozházet po pozemku slámu, když vidím dnešní vítr, kdy k nám přilétl polštář z cizího balkonu, tak se tu ta sláma dlouho nezdrží a okolním naruší zelený pořádek.
V televizi jsem zachytila 10 minut britského seriálu Great British Garden Revival, česky pojmenovaný Renesance slavných britských zahrad. Odkaz na youtube výše je dvouminutový teaser, zde je první díl Wild flowers and front gardens, ostatní by tam měly být taky. Kdo se chce pocvičit v angličtině, youtube je úžasný zdroj. Dnešní díl v tv byl věnován skalkám a bylinkám - Rock Gardens & Herb Gardens. Seriál má 10 dílů a těch deset minut se mi líbilo. Vůbec jsem nevěděla, že máta může vyrůst do tak velkého keře. Je pak pro kuchyňské účely již málo použitelná. Stonky zdřevnatí a listy ztuhnou, nejsou již tak dobré. Proto se musí větvičky stříhat. Máta se dokáže velmi dobře rozplevelit po celé zahradě, jak mi potvrdila známá, která s ní docela bojuje už několikátým rokem. V seriálu proto doporučovali nechat mátu ve větším květináči a i s ním ji klidně na zahradě zasadit. Květináč až do poloviny zahrabat do země. Toto vězení by mělo zabránit rozpínavosti. A zalít čerstvé lístky máty medem a nechat na zimu určitě zkusím.
I heřmánek dokáže potrápit, jak jsem se dočetla na jednom americkém blogu. Květy se musí včas sbírat, nenechat uschnout a vysemenit.
Venku začal pořádný liják, který kazí plány na prodloužený víkend na zahradě. Dnes už tam nejdu a snad zítra nebude bláto.
I když samozřejmě vím, že je letos sucho a příroda a zemědělci vláhu vítají.

Cathy&Heathcliff (zdroj: www.fanpop.com)

Z dalších bylinek a květin jsem letos koupila měsíček, kostival, černuchu, orlíček, stračku a topolovku. Moc se mi líbí stračka a topolovka. Budou růst u plotu. Chtěla bych také náprstník, je sice jedovatý, ale velice krásný. Kdyby se celý plot zakryl tímto typem vysokých květin a bylin, třeba i diviznou, to by bylo barev. Rozhodně část plotu tímto způsobem zakryji. Také se těším na barevné kombinace modré černuchy damašské s oranžovým měsíčkem. Pěkné svátky.

Klíčení

Včera odpoledne jsem konečně začala s cestičkami. Musela jsem je oproti původnímu plánu trochu posunout, protože uprostřed jedné by stály pivoňky, což je v době květu na místo náročná rostlina, rozhodně by se nedala na úzké cestičce obcházet a vyrýt pivoňky se mi teď nechce. Dokončila jsem jeden malý záhon, docela mi to trvalo, bylo plno kořenů. Objednala jsem si sice ruční vyrývač kořínků, aby mi pomohl hlavně s pampeliškami. Jenže je v balíku uložený na poště. V pátek jsem se na poště zapomněla zastavit. Je tam s ním i červená jarní cibulka a pár dalších věcí. 

Původně jsem na tento záhonek chtěla dát podlouhlé ředkvičky. Zaset už dnes. Ale když jsem to okopávala, při vytrhávání vlaštovičníku jsem si říkala, že bude lepší mix více rostlin. Místo po ředkvičkách lze sice hned po jejich konzumaci osadit jinou zeleninou, ale to by bylo až zadlouho. V plevelu jsem našla trsy pažitky. Vypadaly, že jsou plevelem hodně utlačené. Teď budou mít místa dost. Za záhonkem je písečná oblast. V době oprav tam byla fůra písku. Zůstaly zbytky, které se promíchaly s půdou. Tam přijde levandule rozeklaná a případně další rostliny, které písek rády. 

Předminulou neděli jsem zasela rajčata do jiffy tablet. Další neděli jsem zasela ten stejný druh rajčat do kelímků. Jiffy měly týden náskok. Kdo vyhrál? Již ve středu vyklíčilo první rajče v kelímku, následováno další den první jiffy tabletou. V kelímku po třech dnech, v jiffy po deseti. Čím to je? Nejčastější příčinou neklíčení je teplota a rajčata potřebují aspoň dvacet stupňů. Domnívám se, že kelímek dokáže teplotu lépe udržet než jiffy, hlavně přes noc. A minulý týden nebyl příliš teplý.

Rajčata v jiffy tabletách

                                                                              

Kadeřávek jsem zasela v neděli a vyklíčil hned v úterý. Spolu s krásenkami. Krásenky rostou jako z vody.  V pondělí večer nic a v úterý ráno již dlouhé klíčky.

Krásenky

                                                                       

Patizon žlutý vyklíčil až v pátek. Zasela jsem jen jeden. Možná na konci dubna přidám další. Nejvděčnější je bazalka. Zaseta již dříve, roste opravdu krásně. Dala by se již použít do salátů. Roste jí jeden krásný list za druhým. Brzy budu zaštipovat. Bazalky mám několik kusů a určitě ještě další zaseji. Je to nejméně náročná bylinka a její pěstování může zkusit opravdu každý. Koupila jsem jen jeden druh, bazalku pravou.

Bazalka

Další radost mi dělá Eukalyptus citrónový, ve zdejších šířkách je to pokojová rostlina. Semínka jsou již dva roky stará, přesto dvě ze tří vyklíčila. Eukalyptus by měl být v každé místnosti, hlavně v ložnici, odhání roztoče. Opravdu eukalyptově voní. Musím se však přiznat, že vůně mi není příjemná, ale je cítit až když jste k rostlině hodně blízko. Až budou mít rostliny 15 cm, je dobré je zaštípnout, aby vytvořily keř.

Eukalyptus citrónový (Eucalyptus citriodora)

Dnes zaseji jednu dýni Hokkaido. Rozsadím mátu a pokud se venku vyjasní, půjdu pokračovat v boji s plevelem. Zatím to ale vypadá na déšť, obloha je šedivá a ve vzduchu je cítit vlhkost. Po slunci ani památky, ptáci jsou zticha. Určitě něco přijde. 

Zelenina II.

Dnešní plán dokončit první záhon vlevo narušil déšť. Potřebovala jsem také přesadit levandule, vytvořit jim středomořskou iluzi přidáním písku do směsi, ale k písku vede cestička, která je teď jedno bláto. Tak aspoň chytám dešťovku do misky na zalití.
Zahradu chci rozčlenit do záhonů ve tvaru úzkých obdélníků, které budou kolmo k hlavní cestě, odděleny tenkými cestičkami. Již existují, ale jsou to dvě velké plochy podél hlavní cesty, stačí tedy vytvořit ty cestičky. Záhony pro lepší orientaci místo číslování pojmenuji po oblíbených hrdinkách. Možná vyjde i na některého hrdinu. Záhon D'Artagnan? A kromě trvalek bych ráda aspoň částečně osazenstvo každý rok střídala, rotovala. Jeden obdélník by snad mohl vyjít i na luční kvítí.
K zelenině jsem přikoupila červenou jarní cibulku. A pak mám od loňska schovaná semínka dýně Hokkaido a muškátové dýně. Různé druhy dýně na sebe nesmí vidět, nejlépe dát každou na jiný konec zahrady. Když se totiž spráší, nejsou pak již semínka tou původní odrůdou, ale mixem obou. Kdo semínka sbírá a uchovává, musí tedy dýně oddělit. Další otázkou je, co s nimi. Nečekám, že by moje první úroda byla na koše, ale kdyby.. Tak zase tolik jich nespotřebujeme. A každý to nejí. Příbuzenstvo má zahradu desetkrát větší a plno polí k tomu a dýně dávají jen slepicím. Ráda rozdám kolegyním, ale jen jedna má dýni ráda a ta ji má na zahradě taky. A jen jedna známá má ráda dýňovou polévku. Asi tři roky jsem Hokkaido vůbec nekupovala, neboť se mi přejedla. Muškátová dýně je výborná. Koupila jsem si hodně zralou vloni na rynku a byla tak šťavnatá a sladká, že jsem ji snědla skoro celou syrovou. Ale tím, že je tak sladká mi zase moc nechutnala v zeleninových jídlech. Rizoto bylo sladké. Takže kterou?
Ještě mám semínka Mangoldu. Je to ten, co se postupně otrhává. Ale více mě láká zelí. Zelný salát si dělám skoro každý den a domácí zelí bude jistě mnohem lepší než to z Tesca. Ale ještě to zvážím. Přece jen bude lépe toho mít na záhonech pro začátek méně. V létě kupuji zelí na rynku, ale pak už mají jen velmi velké hlávky. Kedlubny vůbec pěstovat nebudu. Bývá jich plný rynk.
Možná pár sazenic salátů, od semínka je pěstovat nebudu, to zkouším jen s těmi asijskými. Pár hlávkových a dubáček. A to by mělo být pro letošní rok ze zeleniny vše. Ještě pažitku. Jeden drn by tu měl být, snad půjde rozkouskovat a rozsadit. Četla jsem i o čínské pažitce, ale pro letošní rok mám exotiky dost. Mrkev a cukety budu kupovat na rynku, jako každý rok. Cukety jsem dřív pěstovala, byly vděčné a hodně plodily, že jsme je nestačili spotřebovávat a nikdo je pak nechtěl. Přerostlé se pak válely na záhonu a teta měla pro slepice svých dost.
Rynk je letos přestěhovaný ze Zelného trhu do parku na Moravském náměstí. Ještě jsem tam nebyla, ale trhovci už tam jsou. Není to tak uzavřený prostor jako Zelný trh a tak tam dost fouká. A atmosféra je nebo bude určitě jiná. Zelný rynk je kouzelný, je to moje nejoblíbenější místo v Brně. Jdete městem po hlavní ulici a stačí odbočit a po pár metrech se před vámi otevře malé náměstí, nahoru do kopce, s kašnou Parnas uprostřed a spoustou stánků s ovocem, zeleninou, květinami. Vládne tam velmi pozitivní atmosféra, to si všimnete hned. Stačí jen koupit do ruky zmrzlinu a jít se tam projít, ale i tak neodoláte a něco koupíte. Chodíme tam léta. Mám oblíbené prodejce. Nikdy jsem nejedla lepší kysané zelí než od pána, co ho tam každý rok prodává (a sám vyrábí). A mám to pár kroků. Tedy kromě letošního roku. Ale až se trh opraví, rynk bude snad zpět jako dřív, na stejném místě už od 13. století.

Zelenina

Semínka jsem nakoupila již před časem. Sít jsem začala začátkem března, ale pouze bylinky. Na zeleninu došlo až nyní. Vše doma, ven zatím jen dva saláty. Dnes jsem zasela kadeřávek, na který se velmi těším. Je příbuzný kapusty. Doma jsme ho nikdy nejedli ani nepěstovali, nevzpomínám si, že by ho měla na zahradě babička. Určitě ne. Inspiraci jsem našla na britských blozích, spolu s recepty. V britských internetových obchodech patří semínka kale, jak kadeřávku říkají, mezi nejprodávanější. Je to nenáročná zelenina, která vydrží i mrazy do - 15 stupňů. Dále pastiňák, kadeřavou petržel, hrášek, ředkvičky, žlutý patizon. Loni v létě jsem měla velkou spotřebu patizonů, které mám moc ráda. Kupovala jsem je na trhu, ale měli jen bílý. Letos tedy zkusím sama a žlutý, jak jsem viděla ve videu u Alys Fowler.

Velmi mě lákala asijská zelenina, pořídila jsem Tatsoi, chřestový salát Celtuce, Namenii, Pak Choi a Mibunu. Většinou jsou to nenáročné zeleniny do salátů, některé lze vyset opakovaně. A právě Mibunu jsem už minulý týden zasela do velké mísy na půl s roketou, přikryla propíchanou potravinářskou folií a dala na schody do zahrady. Obě už jsou venku. Mibunu lze od 21. dne použít do salátů, od 40. dne do vařených jídel. Roketa je na salát, trhá se průběžně. Pak Choi jsou listy s dužnatým stvolem, jeden čas ho prodávali v supermarketu, byl docela drahý. Koupila jsem si ho tenkrát na úpravu na pánvi, na oleji, spolu s ostatní zeleninou. Připravuji tak zeleninovou přílohu, do které buď zamíchám rýži na zeleninové rizoto, nebo brambory na zeleninovou pánev. Pak Choi je opravdu vynikající, tak snad vyroste. Tatsoi vůbec neznám, ale má stejné použití jako Mibuna, vysévat lze od března do srpna. Chřestový salát mě zajímá nejvíc, stonek lze připravovat podobně jako chřest. 

Nakonec rajčata. Je to poprvé, tak jen šest semínek odrůdy Federle. Plody jsou krásně podlouhlé. Na rynku v létě kupuji rajčata polní, nevím přesně co to je, ale jsou krásně podlouhlá a chutnají mi víc než klasická kulatá, jsou více masitá. Rajčata polní z trhu loni v létě:

Spolu se semínky jsem objednala i jiffy (čti džify), které jsem chtěla pro naklíčení zkusit. Koupila jsem ty nejmenší. Takto vypadá jeden v suchém stavu:

Dá se do misky s vodou a za pár minut nabobtná. Pak semínko zatlačíme dovnitř a občas nalejeme do misky vodu. Na obrázku je jeden nabobtnalý a vedle něj suchý pro porovnání:

Tak mám dvě semínka v jiffy a dnes jsem zasela dvě do obalu od jogurtu. Jiffy mají náskok. Některé zahraniční obchody zvyknou uvádět za kolik dnů lze mít úrodu na talíři. Rajčata Federle podle jednoho amerického obchodu se semínky vpadnou do mého zeleninového salátu přesně za 85 dnů. Tak uvidíme. Klíčit mají za 7 až 14 dnů. Jiffy budou zítra 7 dnů probuzené, ale zatím nic nenaznačuje, že by se něco chystalo.

Mám zarostlou zahradu. To je stručný popis situace. Mohla bych dodat, že napravo je řada stromů, které již neplodí, jsou po původních majitelích, obrostl je břečťan a je třeba je shodit a odvézt, aby uvolnily místo pro nové na podzim. Vzadu na ploše snad 10x10m je koberec břečťanu, který si uzurpuje čím dál více místa a nezbývá než ho důkladně vytrhat. Rozplevelené maliny zabraly ještě větší plochu a jsou již ostříhány až k zemi, což jim ale asi pramálo vadí. A Zákula japonská si patrně také myslí, že zahrada bude nakonec její a šlahouny tedy raději nešetří, utlačila i černý bez a šeřík. 

                                                                              Zákula japonská

Růže jsou již částečně srovnány, původní levá strana připomínala scénu z pohádky Jak se budí princezny, poté co princezna usnula. Vše je rozmístěno zcela nahodile, jen modřenec lemuje kraj záhonů a tak je vidět, kde vedou původní cestičky. Vzadu až u malin je velká díra do země, okolo vyhrabaná půda, podle mojí matky je to medvěd (jsme uprostřed Brna), pak slevila na lišku a já tipuji ježka nebo dost velkého krtka. Ježky zde máme, snad je někdy vyfotím, většinou je zahlédnu v létě po soumraku. A pak zde máme ještě jedno zajímavé zvíře, které zatím neprozradím, počkám si na focení. 

Všude je Pelyněk černobýl, před měsícem ještě úctyhodně vysoký, nyní již v otýpkách, nachystaný na odvoz. A do toho všeho vnáším moje sny o záhoncích zeleniny, ovoce, krásenek, orlíčků, karafiátků... Námět mých snah je tedy jasný.