Letošní úroda

Už během léta každý pěstitel hodnotí, co zase znovu a co už ne. Platí to zejména pro nově zkoušené zeleniny, ale třeba i letničky, cibuloviny. Když objednám po jedné cibulce tulipů, co vyberu, do květináče, když vykvetou, máte jasno, který okouzlil vaši duši. K tomu se přidají úlovky zeleniny z trhu a seznam vzniká. A pak hlavně roste.

S cuketami mi to bylo brzy jasné, že jsem našla ideální trojici. Oproti loňskému neúspěchu. I příští rok to bude Ambassador, a bílé Bětka a Květa od Sema. Všechny dobře plodí, Ambassador je v tomto směru velice snaživý a všechny tři jsou výborné, v křehkosti vedou obě bílé, salát z malých čerstvých, na tenko nakrájených je velmi chutný. Předpěstovávání doma je zbytečné. Stačí zaset přímo na stanoviště, přikrýt čtvercem bílé netkané a je to. Dávala jsem po jednom semínku, takže klíčivost je výborná. A úroda ze tří rostlin stačí i na pravidelné obdarování okolí.

Ambassador, Bětka, Květa

Podzimní práce

Snad už je klid. Po státním svátku se minulý týden přihnala vichřice, dokonce i zde v Brně vyvracela stromy (smrky v Líšni). Mně se vyvrátily krásenky a popadaly květináče na schodech. Taky se rozbalil zbytek nopovky a chtěl někam uletět. Až navečer jsem si všimla, že se vyvrátily podpěry u dvou angreštů. To by chtělo spravit. Už v pátek v Brně poletoval chvíli sníh a to tu ještě nebyli havrani. Ne, že by mi to chybělo. Zato půlhodina bez proudu ráno mi připomněla doby minulé, černé hodinky u babičky. A tak nešlo uvařit kafe!!! To byla neřešitelná strašná situace. :-)

Letničky už musím vysypat. Na jejich místo přijdou tulipány.

A je tu září

Nesnáším chladno. Sotva jsem dopsala článek o suchu, začaly deště a teploty klesly. Minulý víkend jsme zapnuli topení. Stmívá se tak brzy.. Hledat bazalku potmě je veselé. Ale jen do okamžiku, jako asi před dvěma léty, kdy potmě po paměti v podřepu něco trháte a kolem vás náhle projde tlustá sousedovic kočka a vás málem trefí šlak, o ztrátě rovnováhy nemluvě a sedáte rovnou do blata.. Ve čtvrtek ráno jsem v Albertu narazila na mandarinky, ty s tenkou slupkou. No jo, jsou výborné, ale s dvěma slečnami jsme se tam děsily, že to už teda asi přijde Mikuláš. :-)
Nejraději zahradničím v sukni či letních šatech. Sukně musí být z lehkých látek, třeba téměř kolové nebo aspoň trochu nabírané či do A, aby okolo vás jen povlávaly, nijak nebránily v pohybu a činnosti a taky vypadaly dobře. Lze je snadno ušít, ale i koupit. V zimě ve výprodejích nejradši, za pár korun. Šaty třeba propínací. Oboje nosím ze všeho nejraději i do práce a jinde a proto mám doma i kategorii Na zahradu. Sukně musí mít kapsy, jednak na kapesník, ale taky aby bylo kam dát pár lusků hrachu nebo první rajče, sáček semínek. Mám třeba jednu červenou, krásně jasně červenou, připadám si v ní jako Manka. K tomu pohodlné látkové balerínky (u mě už se rozpadající). Na rýč a vidle samozřejmě pevnější obuv.

Sucho

Od června máme na zahradě kohoutek s vodou. Už nemusím s konví do kuchyně, pak po schodech... a zase zpátky. Koupili jsme také hadici. Nejlépe je jít ji kupovat, když nevíte kolik na délku zahrada má. Nebo když si teda myslíte, že to víte. A pak stojíte u navíječe s novou hadicí u kohoutku, Medvěd s hadicí jde a jde a ouha, na cukety vzadu nezbylo! Takže druhý den ještě pár metrů koupit a díky geniálním spojítkům je to dokonalé. Jen ta spotřeba, to už je horší. Loňský nedoplatek nebyl zrovna radost.
Vybavená tedy jsem, horší je to s aplikací. Pokud nevytvoříte nějaký přirozený val kolem rostliny, mám jej okolo rajčat a broskví, tak se voda rozlévá po povrchu a půda je tak ztvrdlá, že k vsakování dochází minimálně. Nelze ale vytvářet val kolem každé rostliny nebo asi lze, ale komu se chce? Asi se dá vše sázet pod úroveň terénu, do prohlubní. Ale u okrasných rostlin?
Sledovala jsem několik dnů vadnoucí papriky. Přestože jsem je denně zalévala, stav byl téměř pořád stejný. Tak jsem vzala lopatku a po pořádném opakovaném polití ji vedle zaryla a odkopla kus zeminy. Voda se vsákla jen do dvou centimetrů a pod tím byla sypká suchá zem. Stejně to vypadalo po posledním dešti. Proto také rostliny nijak nepookřály. Abych obě rostliny zachránila, jednoduše jsem je vykopala, udělala novou díru, zalila ji vodou, rostliny zasadila pod úroveň terénu. Druhý den byly krásné. A zalévání je jednodušší. Zamulčované jsou listím.

Rajčata jsou tu

Jedním z vrcholů sezóny a velkou radostí je bezesporu zrání rajčat. Letos jsem je přemístila o pár kroků dozadu, za ohniště. Nakonec jsem letos vybrala:
Pollicino - osvědčené a výborné, Semo, k mozzarelle nejlepší
Marocké - výborné, ze semínek z rajčat z obchodu, na jídlo jen tak, nejlépe rovnou na zahradě při práci
Mandat - také osvědčené a výborné, Semo, drobné, vezmete na zahradu návštěvu a rovnou můžete dávat ochutnat, tato jednohubka má vždy úspěch
Finik - výborné, z estonského eshopu
Devochka - dtto
Rosalita - ještě nezraje
Strillo - zkouším nově a je moc dobré, Semo
Bejbino - znám a chválím, Semo, na špagety
Sweet Aperitif - nově a je opravdu sladké, z Dobrých semen
Zlatava - žluté a uvnitř oranžové, moc dobré, z Moravoseed, těšila jsem se
Gardenberry - opět, zatím zraje, Semo, vloni semena z Anglie a bylo výborné
Summer Cider - nově, masité rajče z Dobrých semen, jedno už uzrálo a je výborné, jemné, na salát, krásná žlutá uvnitř, syrové se snadno loupe
Býčí srdce - teprve zraje, semena Semo, měla by mít tvar měšce, ale nemají, byla jsem minulý týden obdarována jinými býčími a ty ten tvar mají, tak uvidíme jak budou chutnat

Bejbino je docela velké proti tomu, před dvěma léty

Obrázky ze zahrady

Kompost se mění na pivoňkový, zasypán množstvím okvětních lístků. Dnešní úmorná vedra dala některým rostlinám zabrat. Jahody začaly rozestupovat listy, potřebovaly pořádně zalít. Vysázené ostálky (Zinnia) se úplně pomačkaly. To samé hledíky.  O víkendu by nám měli vyvést kohoutek na zahradu, tak to se zaléváním bude jednodušší. 

Začínají jahody. Mám Karmen, Koronu, Symphony, Rumbu, nově Daroyal a Gariguette, objednanou teprve nedávno. Lesní Rujanu a žluté Yellow wonder. Daroyal je první. Je z podzimní výsadby, bohužel dost květů pomrzlo, tak několik keříčků nemá ani plod. Keříčky jsou krásné, vysoké, listy zvednuté nahoru. Většinou mají po dvou plodech, velkých a chuť je báječná. Mám z nich radost. Další červenající jsou Korony. Menší keříčky než Daroyal, více plodů, ale viditelně snášejí vedra hůře, plody jsou menší, také výborné. Další bude Rumba, pak Karmen, nakonec Symphony. Gariguette nevím, je raný, ale sázený pozdě. Byla to frigo sadba, každý keříček má 5-6 plodů. Lesní už plodí a úplně se z vedra rozestoupily. 

Radost mi dělá i hrách. Carouby de Mausanne je mi už skoro po ramena a to jsem středně vysoká. Krásně  kvete a nepotřebuje oporu. Nějaké větvičky jsem tam původně dala, ale roste i bez nich.

Carouby de Mausanne

Nákupy

Nejdřív jsem chtěla všechno možné. Staré odrůdy, které jsou zase znovu populární, už jen proto, aby člověk trochu přispěl a dál se pěstovaly. Pak vše možné jedlé, aby bylo co trhat. Pak zase exotické, abychom zkusili zda to v našich podmínkách poroste.. Nakonec přišlo uklidnění. Zahrada není nafukovací. Kdybych měla velký sad, mám to tam vše. A i když ráda leccos uzobnu, stačí mi i jen tak tam chodit a pozorovat, jak vše roste. Stejně roste nejvíc plevel. Tyhle jarní deštíky, ty se mě něco natrápí, plevel povyskočí i třikrát.
Co jsem tedy nakonec z těch staronových zasadila? Mám muchovník a letos krásně kvetl. Třeba už zaplodí. Aronie zatím nekvetla a řeknu vám, koupená sušená nic moc. Zlaté rozinky. Meruňku, několik broskví. Mám placatou čínskou broskev, protože si ji v létě kupuji a chuť má jako sen. Mám i bělomasou Krasavu. Od podzimu. Prý se zde broskvím nevede. Tak jich mám rovnou pět a pokud plody samy neshodí, měly by tři už plodit. Dvě Modřinky a jedna Michaela. Jabloň je Hornokrajské malinové. Pět plodů vloni stromek v červnu shodil sám. Z exotických fíky a kiwi.
A mám hlošinu okoličnatou, protože ji chválil pan Svoboda z rodovystatek.cz. Sázela jsem ji na podzim, v květnu kvetla, ale myslím, že letos nic nebude. Plody jsou bobule jako červené rybízy, ale ne v hroznech, musí se nechat dobře uzrát. Jsem na chuť moc zvědavá. Zimolezy taky máme, tomu nešlo uniknout. Jednoduše oběť módy. Co dříny a rakytníky? Zatím neplánuji.

Hlošina okoličnatá v květu

Tulipánový kompost

Od podzimu je zahrada konečně tou pravou kompletní zahradou, neboť má kompostér. Je dřevněný ze silných fošen, stojí vzadu v rohu, asi 2x1m, postavil mi ho Medvěd a mám z něj velkou radost. Už žádné hromádky u plotu. Je na dvě části, pro starší a nový materiál. Starý je z léta a podzimu, nový materiál od zimy především z kuchyně. A teď na jaře čile doplňuji plevelem.

Na zahradě mi letos kvetlo možná až 200 tulipánů. Každý rok na podzim si kupuji nové cibulky s novými odstíny, které sázím do velkých květináčů, na podzim je pak přesazuji do půdy. Ale to jsou jen tři květináče. A pak ještě pár malých, zakrslých do půdy. Velkou většinu tulipánů však tvoří velké trsy z cibulek, sázených někdy před dvaceti lety, které se od té doby rozmnožily semeny, neboť rostou i tam, kde nikdy předtím nebyly a spráší se tak, že posléze jsou všechny žluté, červené nebo žíhané. Jsou zplanělé a vůbec jim nevadí, že jsou na jednom místě tak dlouho. Kvetou velmi dlouho. A pak ještě kusy, které jsou ze semínek zavlečených nevím jak a to se pak nestačím divit, jako ten tmavofialově žíhaný, co vyrostl vedle chodníku na dost nevhodném místě a ráda bych tu cibulku vyryla a dala na lepší místo, neboť vypadá trochu jako The Viceroy, jeden z nejdražších tulipánů během Tulipánové horečky v roce 1637. Nejnápadnější jsou velké, opět zplanělé bledě žluté, s jemnou červenou linkou po okraji okvětních plátků, jsou větší než moje dlaň a nádherné, pastelové, vzdušné. Byla by z nich krásná velká kytice do mého zeleného džbánu, ale je škoda je trhat.

Velký žlutý s červeným okrajem

Jak je to s hrachem

Hrách a ředkvičky jsem zasela jako první, když jsme tenkrát začali s odplevelováním zahrady. Začalo se v dubnu a hned první záhonek, co jsem vytvořila byl s ředkvičkami a vedle hrách. Bez nich to na zahradě nejde. Musím se ale přiznat, že teprve tehdy jsem začala objevovat odrůdy. Od všeho. Nějaké povědomí bylo, ale nějak se nad tím nepřemýšlelo. Takže jahody byly prostě jahody a hrách tak stejně, cibule prostě cibule. Babička nikdy o odrůdách nemluvila. Ty jsem znala spíš u jablek a hrušek, protože děda byl velký pěstitel jablek.
Pak jednou teta zasela hrách cukrový a to jsme s holkama poprvé jedly celé lusky. Cukrový jsem zde pěstovala hned další rok, odrůdu Ambrosia, zatímco dřeňový jsem nově zkusila Oskar. Oba pěstuji každý rok. Oskar je výborný hrášek, k trhání, když se potulujete po zahradě, nebo chcete pár lusků k televizi.

Pěstování hrachu sahá do dávných dob před Kristem. Různé zmíňky lze najít v anglické verzi Wikipedie. Aby to bylo složitější, tak v angličtině je dělení trojí. Náš dřeňový je zván garden pea (zahradní), cukrového jsou dva typy - snow pea a sugar snap pea. Ten první cukrový se sklízí jako plochý lesklý lusk s drobnými semínky, v asijské kuchyni je často připravován na páře, proto je někdy nazýván jako čínský hrách. Snap pea má kuličky už větší, proto jsou lusky oblé, hrášek je sladší a lusky křupavější. Je někde na půli cesty mezi snow a dřeňovým. Oba hrachy se jedí i s luskem. Francouzský výraz MANGE TOUTS (jíst vše) zahrnuje oba cukrové hrachy. Snow se podle Wiki pěstuje v Evropě již od 19. století, snap je výsledkem křížení z roku 1952 v USA. Snap se dá přeložit jako křupavý hrách, jak ale přišli k názvu snow se mi nepodařilo zjistit. Sněhový? Sněžný?

Už chodím trhat

Už od konce února chodím na zahradu pro zeleninu. Nejdříve jsem vyryla pastiňáky. Vloni jsem zasela Dlouhý bílý a ze zkoušených odrůd to byl zatím ten nejlepší. Semena pastiňáku nemají dlouhou životnost. Uvádí se rok, což je ze všech zelenin asi nejmíň. Takže co jednu sezonu nezasejete, můžete vyhodit. Navíc ho často podsévám. Předloni dokonce třikrát. Dlouhý bílý od Sema je z jejich nabídky nejlevnější, ale zatím to byl největší úspěch. A je výborný, tak sladký. Nejraději mám velké kusy, ze kterých lze krájet velká kolečka a ty pak na pánvi z obou stran opéct do měkka. 

Petržel je dvouletka. První rok sklízíte nať a druhý rok jde do květu. Proto krásně přezimuje a od února už trhám kadeřavou i italskou hladkou každý den. Kořenovou nepěstuji. Mám raději ten pastiňák a zase tolik místa nemám, tak kořenovou kupuji.

Šťovík je trvalka. Není třeba sít mnoho semínek. Vzniknou totiž vcelku husté trsy, že nevíte co s nimi. Mám tři a nestačím je spotřebovávat. Je opravdu kyselý a krásně zelený. Na samotný salát z něj to není, raději smíchat s listovým a další zeleninou. Do směsi salátu stačí nasekat jeden dva listy. Nebo list vložit do sendviče. Dá se z něj dělat i pesto, Hugh Fearnley-Whittingstall ho v jednom svém pořadu dělal, ale přijde mi opravdu dost kyselé. Květy je nutné vylamovat. Už teď, jak patrno z obrázku je hustý a velký. Dohání ho pouze křen v jiné části zahrady.

Šťovík  zahradní

Čekanku salátovou hlávkovou - Pan di Zucchero již na stránkách Sema nevidím. Sela jsem ji až v létě, má ráda teplo. Přesto přezimovala a už teď mám zase menší hlávky. Budu ji muset rychle spotřebovat, neboť chladem asi brzy bude chtít do květu.

Čekanka salátová Pan di Zucchero

Největším překvapením je Baby salát. Opravdu přezimoval. Salát listový směs k řezu mladých listů od Sema jsem v poslední várce sela někdy v říjnu. Roste rychle, tak jsem si myslela, že to ještě stihne. Pěstuji ho pod netkanou textilií, kde se mu dobře daří. Vytvořil malé růžičky a přišla zima. Už se mi nechtělo záhonek rýt, tak jsem to tak nechala. A v únoru jsem ty růžičky našla. A hned se začaly rozrůstat. Dnes nosím denně plnou hrst lístků na salát. Tuhle zkušenost na podzim určitě zopakuji. Mám směs ze všech salátů nejraději. Mladé lístky jsou velmi jemné a chutné. Nová várka, zasetá začátkem března, jej zatím ani náhodou nedohání, navíc ji něco okusuje, zatímco tento přezimovaný je bez úhony.

Salát listový směs

Poslední trvalkou je samozřejmě pažitka. Brzy na jaře seříznout a rozdělit trsy, zalít a pak už si roste. Vytrhávat poupata květů, jsou dobrá do salátu nebo do špaget. Chtěla bych odrůdu, kterou pěstovala moje babička. Stébla byla silnější a tmavší, trochu lesklá. Moje pažitky jsou obě kupované a jemné, jedna zelená, druhá trochu do modra, matné.

Pučící pivoňky

Jahody 

První sadba, kterou jsem pořídila, byla před dvěma lety Karmen, prostokořenná sadba ze Sempry, letos po úrodě záhon zruším. Ani nemusím psát, jak báječně chutná. A ty krásné plody. Na tu první dozrávající jsem se těšila jak malá a pak jednou ráno tam nebyla. Místní kosice se totiž těšila také a nějak jsme si to neřekly. Ke Karmen jsem tenkrát dokoupila Symphony, jahody jsou dobré, ale ne tak sladké a šťavnaté jako Karmen. Další rok jsem koupila Elkat a Rumbu. Ani jedné se na naší zahradě moc nelíbilo. Rumba je výborná, měla by být raná, ale zraje ve stejnou dobu jako Karmen. Elkat je třeba nechat dost dozrát. Postupně ale sazenice zašly a mám snad jen pět kusů Rumby a jeden kus Elkat. K nim jsem vloni na jaře někde v zahradnictví přidala 10 ks Senga Sengany a Korony v sadbovačích. Senga byla katastrofa. Rostliny jedna po druhé začaly vadnout, když jsem je vyryla, každá měla v kořenech velkou bílou larvu, která jahodám okousala kořínky. Zachránila jsem jen jednu rostlinu. Korona se velmi pěkně ujala a plodila. Proto jsem na podzim koupila ze Sempry 25 kusů Korony a 25 kusů Daroyal. K tomu jsem vytvořila jeden záhonek z vlastních šlahounů Karmen. Na Daroyal jsem velmi zvědavá. Snad se jí bude dařit.

Když jsme dům koupili, byla celá zahrada pokrytá jahodami. Původní majitelé snad ani nic jiného nepěstovali. Když přestaly plodit, vytrhali jsme je a pěstovali zeleninu, pak byla zahrada jen okrasná a nakonec po rekonstrukci domu na několik let zarostla a zpustla. Od začátku tohoto blogu ji dávám dohromady. A mezitím se vzadu rozplevelily jahody, které nevím odkud přišly, byly světlé, uvnitř bílé a téměř bez chuti. Není zde tedy místo, kde by dříve nějaké jahody nerostly.

Pěstuji také jahůdky lesní či měsíční. Sama jsem vypěstovala žluté Yellow wonder a vloni byly lahodné. A červené jsem postupně kupovala na rynku a množila. Ve stínu mezi domy se jim dobře daří a jahůdky na nich visely ještě na Štědrý den. Rostliny dlouho plodí, až do mrazu, kdy už vůbec nejsou sladké. Možná bude lepší je na podzim vyštipovat, aby se nenamáhaly. Letos si vypěstuji Rujanu. A zasadím pod borůvky a zimolezy.

Rajčata 2016

Rajčata jsem sela 11.3.2016 a všechna vzešla. Stačila vanička od Carte d'Or.

1ks Tomatoberry (už poslední, dva roky staré semínko) výborné
3ks Pollicino moje oblíbené, v kombinaci s mozarellou zatím nejlepší
2ks Ildi dobré, ale pokud hodně prší, je vodové, žluté
2ks divoké červené, to je opravdu divoké, hlavně vzrůstem a dobré
1ks marocké noname, semínka z rajčat zakoupených v Albertu, výborné
2ks Mandat výborné
1ks Finik výborné
1ks Devochka výborné
1ks Zebra zvláštní a dobré, zelené žíhané
1ks Costoluto, italské nařasené, plody obří, masité, dobré
2ks Goldene Königin žluté dobré, nesmí přezrát
1ks Omars, masité, dobré

Ani jsem nepočítala s tím, že všechny vyklíčí, takže pak byl problém je všechny zasadit. Bylo potřeba dokoupit spirály. Nakonec byl vzadu rajčatový les, radost pohledět, po zemi se plazila hokkaida, a tak pomalu nebylo kam stoupnout a letos to musím trochu omezit. Především ale byla skvělá úroda, jakou jsem ještě neměla a i když se ke konci objevila plíseň, pořád bylo co trhat a nedozrálá Pollicina dozrála krásně v kuchyni.
Každý rok mám na zahradě nějaká náletová překvapení. Letos jsem objevila dvě rostlinky rajčat, jedno schvátila plíseň, z druhého stihly uzrát snad jen dva plody a domnívám se, že šlo o Zlatavu. Krom rajčat se na zahradě objevila i slunečnice, krásná žlutá a byla tak velká, že jsme se nestačili divit. Pěstovala jsem předloni jen červenou a ta zrovna moc nenarostla. A ještě jedno překvapení, muškátová dýně a z ní byl jeden velký plod. Nejbližší okolní zahrady jsou jen okrasné, tak nevím odkud to přišlo.
Na zahradě se moc nedaří bazalce, ještě jsem přesně nepřišla na to, co potřebuje, ale jednu rostlinku jsem zasadila do toho hustého rajčatového lesa. Zatímco bazalky vpředu byly malé a trápily se vedrem, tahle vyrostla do asi 70 cm vysokého keříku. Vím, že se obě rostliny mají rády, nejen na talíři. Zřejmě bazalce polostín vyhovuje a zároveň ji okolní rajčata donutila se pořádně rozrůst.
Rajčata jsem pečlivě zalévala jen po výsadbě a pak jeden týden, když byla úmorná vedra, jinak vůbec. Vystačila si sama. Při výsadbě jsem hlouběji dala pár granulek hnoje, zasypala a pak zasadila. Když se rajčata rozrostla, přidala jsem cererit, později kolem trochu popela. Na úrodu měl jistě vliv i fakt, že rajčata byla zasazena na místo, které leželo asi 7 let ladem, na jaře jsem se při odplevelování dost nadřela. Rozlezlý břečťan, maliny a zplanělé jahody. Ale výsledek byl velkou odměnou.

Vícekvětý tulipán a narcis, liliokvětý tulip