RAJČATA

Seznam se poněkud zkomplikoval a nakonec dost změnil. Z Anglie dorazily
Sungold oranžové třešňové, velmi populární, dle prodaných kusů sáčků.
Golden Sunrise - tzv. heirloom, tj. stará odrůda, žluté masité, dle popisku považované za jedno z nejchutnějších.
Chocolate Stripes červené silně hnědě pruhované, téměř bez semen, masité, mělo by uzrávat jako první.
Z Dobrých semen Ananasové a Andine. Také Black Opal a Black from Tula.
Z Gengelu Pražské dlouhé. Jak vidno, zkoušení nových odrůd se mě stále drží.
K tomu pár osvědčených z let minulých. Už to vše klíčí, takže hlavní hvězdu sezony máme.
Na talíři to bude hodně barevné, červené, oranžové, žluté a purpurové (ne-li skoro černé). Už se těším.
Dám je na stejné místo jako vloni, u rajčat se místo střídat nemusí. Už teď je posypáno špetkami dřevěného popela, novinkou bude koňský hnůj hluboko pod kořeny a trocha speciálního biosubstrátu od kalifornských žížal, ale to jen jako hnojivo a umírněně.
Loňská sezona byla výborná a povedená, ale zůstalo mnoho nedozrálých rajčat, pak začalo lít a některá chytila plíseň. Ta, která jsem dala domů, ještě dozrála.

Chocolate Stripes (nahoře vlevo), Golden Sunrise (nahoře vpravo) a Sungold F1 (dole), první a třetí obrázek z Just Seed UK, druhý Premier Seeds Direct UK

Letošní úroda

Už během léta každý pěstitel hodnotí, co zase znovu a co už ne. Platí to zejména pro nově zkoušené zeleniny, ale třeba i letničky, cibuloviny. Když objednám po jedné cibulce tulipů, co vyberu, do květináče, když vykvetou, máte jasno, který okouzlil vaši duši. K tomu se přidají úlovky zeleniny z trhu a seznam vzniká. A pak hlavně roste.

S cuketami mi to bylo brzy jasné, že jsem našla ideální trojici. Oproti loňskému neúspěchu. I příští rok to bude Ambassador, a bílé Bětka a Květa od Sema. Všechny dobře plodí, Ambassador je v tomto směru velice snaživý a všechny tři jsou výborné, v křehkosti vedou obě bílé, salát z malých čerstvých, na tenko nakrájených je velmi chutný. Předpěstovávání doma je zbytečné. Stačí zaset přímo na stanoviště, přikrýt čtvercem bílé netkané a je to. Dávala jsem po jednom semínku, takže klíčivost je výborná. A úroda ze tří rostlin stačí i na pravidelné obdarování okolí.

Ambassador, Bětka, Květa

Podzimní práce

Snad už je klid. Po státním svátku se minulý týden přihnala vichřice, dokonce i zde v Brně vyvracela stromy (smrky v Líšni). Mně se vyvrátily krásenky a popadaly květináče na schodech. Taky se rozbalil zbytek nopovky a chtěl někam uletět. Až navečer jsem si všimla, že se vyvrátily podpěry u dvou angreštů. To by chtělo spravit. Už v pátek v Brně poletoval chvíli sníh a to tu ještě nebyli havrani. Ne, že by mi to chybělo. Zato půlhodina bez proudu ráno mi připomněla doby minulé, černé hodinky u babičky. A tak nešlo uvařit kafe!!! To byla neřešitelná strašná situace. :-)

Letničky už musím vysypat. Na jejich místo přijdou tulipány.

A je tu září

Nesnáším chladno. Sotva jsem dopsala článek o suchu, začaly deště a teploty klesly. Minulý víkend jsme zapnuli topení. Stmívá se tak brzy.. Hledat bazalku potmě je veselé. Ale jen do okamžiku, jako asi před dvěma léty, kdy potmě po paměti v podřepu něco trháte a kolem vás náhle projde tlustá sousedovic kočka a vás málem trefí šlak, o ztrátě rovnováhy nemluvě a sedáte rovnou do blata.. Ve čtvrtek ráno jsem v Albertu narazila na mandarinky, ty s tenkou slupkou. No jo, jsou výborné, ale s dvěma slečnami jsme se tam děsily, že to už teda asi přijde Mikuláš. :-)
Nejraději zahradničím v sukni či letních šatech. Sukně musí být z lehkých látek, třeba téměř kolové nebo aspoň trochu nabírané či do A, aby okolo vás jen povlávaly, nijak nebránily v pohybu a činnosti a taky vypadaly dobře. Lze je snadno ušít, ale i koupit. V zimě ve výprodejích nejradši, za pár korun. Šaty třeba propínací. Oboje nosím ze všeho nejraději i do práce a jinde a proto mám doma i kategorii Na zahradu. Sukně musí mít kapsy, jednak na kapesník, ale taky aby bylo kam dát pár lusků hrachu nebo první rajče, sáček semínek. Mám třeba jednu červenou, krásně jasně červenou, připadám si v ní jako Manka. K tomu pohodlné látkové balerínky (u mě už se rozpadající). Na rýč a vidle samozřejmě pevnější obuv.

Sucho

Od června máme na zahradě kohoutek s vodou. Už nemusím s konví do kuchyně, pak po schodech... a zase zpátky. Koupili jsme také hadici. Nejlépe je jít ji kupovat, když nevíte kolik na délku zahrada má. Nebo když si teda myslíte, že to víte. A pak stojíte u navíječe s novou hadicí u kohoutku, Medvěd s hadicí jde a jde a ouha, na cukety vzadu nezbylo! Takže druhý den ještě pár metrů koupit a díky geniálním spojítkům je to dokonalé. Jen ta spotřeba, to už je horší. Loňský nedoplatek nebyl zrovna radost.
Vybavená tedy jsem, horší je to s aplikací. Pokud nevytvoříte nějaký přirozený val kolem rostliny, mám jej okolo rajčat a broskví, tak se voda rozlévá po povrchu a půda je tak ztvrdlá, že k vsakování dochází minimálně. Nelze ale vytvářet val kolem každé rostliny nebo asi lze, ale komu se chce? Asi se dá vše sázet pod úroveň terénu, do prohlubní. Ale u okrasných rostlin?
Sledovala jsem několik dnů vadnoucí papriky. Přestože jsem je denně zalévala, stav byl téměř pořád stejný. Tak jsem vzala lopatku a po pořádném opakovaném polití ji vedle zaryla a odkopla kus zeminy. Voda se vsákla jen do dvou centimetrů a pod tím byla sypká suchá zem. Stejně to vypadalo po posledním dešti. Proto také rostliny nijak nepookřály. Abych obě rostliny zachránila, jednoduše jsem je vykopala, udělala novou díru, zalila ji vodou, rostliny zasadila pod úroveň terénu. Druhý den byly krásné. A zalévání je jednodušší. Zamulčované jsou listím.

Rajčata jsou tu

Jedním z vrcholů sezóny a velkou radostí je bezesporu zrání rajčat. Letos jsem je přemístila o pár kroků dozadu, za ohniště. Nakonec jsem letos vybrala:
Pollicino - osvědčené a výborné, Semo, k mozzarelle nejlepší
Marocké - výborné, ze semínek z rajčat z obchodu, na jídlo jen tak, nejlépe rovnou na zahradě při práci
Mandat - také osvědčené a výborné, Semo, drobné, vezmete na zahradu návštěvu a rovnou můžete dávat ochutnat, tato jednohubka má vždy úspěch
Finik - výborné, z estonského eshopu
Devochka - dtto
Rosalita - ještě nezraje
Strillo - zkouším nově a je moc dobré, Semo
Bejbino - znám a chválím, Semo, na špagety
Sweet Aperitif - nově a je opravdu sladké, z Dobrých semen
Zlatava - žluté a uvnitř oranžové, moc dobré, z Moravoseed, těšila jsem se
Gardenberry - opět, zatím zraje, Semo, vloni semena z Anglie a bylo výborné
Summer Cider - nově, masité rajče z Dobrých semen, jedno už uzrálo a je výborné, jemné, na salát, krásná žlutá uvnitř, syrové se snadno loupe
Býčí srdce - teprve zraje, semena Semo, měla by mít tvar měšce, ale nemají, byla jsem minulý týden obdarována jinými býčími a ty ten tvar mají, tak uvidíme jak budou chutnat

Bejbino je docela velké proti tomu, před dvěma léty

Obrázky ze zahrady

Kompost se mění na pivoňkový, zasypán množstvím okvětních lístků. Dnešní úmorná vedra dala některým rostlinám zabrat. Jahody začaly rozestupovat listy, potřebovaly pořádně zalít. Vysázené ostálky (Zinnia) se úplně pomačkaly. To samé hledíky.  O víkendu by nám měli vyvést kohoutek na zahradu, tak to se zaléváním bude jednodušší. 

Začínají jahody. Mám Karmen, Koronu, Symphony, Rumbu, nově Daroyal a Gariguette, objednanou teprve nedávno. Lesní Rujanu a žluté Yellow wonder. Daroyal je první. Je z podzimní výsadby, bohužel dost květů pomrzlo, tak několik keříčků nemá ani plod. Keříčky jsou krásné, vysoké, listy zvednuté nahoru. Většinou mají po dvou plodech, velkých a chuť je báječná. Mám z nich radost. Další červenající jsou Korony. Menší keříčky než Daroyal, více plodů, ale viditelně snášejí vedra hůře, plody jsou menší, také výborné. Další bude Rumba, pak Karmen, nakonec Symphony. Gariguette nevím, je raný, ale sázený pozdě. Byla to frigo sadba, každý keříček má 5-6 plodů. Lesní už plodí a úplně se z vedra rozestoupily. 

Radost mi dělá i hrách. Carouby de Mausanne je mi už skoro po ramena a to jsem středně vysoká. Krásně  kvete a nepotřebuje oporu. Nějaké větvičky jsem tam původně dala, ale roste i bez nich.

Carouby de Mausanne

Nákupy

Nejdřív jsem chtěla všechno možné. Staré odrůdy, které jsou zase znovu populární, už jen proto, aby člověk trochu přispěl a dál se pěstovaly. Pak vše možné jedlé, aby bylo co trhat. Pak zase exotické, abychom zkusili zda to v našich podmínkách poroste.. Nakonec přišlo uklidnění. Zahrada není nafukovací. Kdybych měla velký sad, mám to tam vše. A i když ráda leccos uzobnu, stačí mi i jen tak tam chodit a pozorovat, jak vše roste. Stejně roste nejvíc plevel. Tyhle jarní deštíky, ty se mě něco natrápí, plevel povyskočí i třikrát.
Co jsem tedy nakonec z těch staronových zasadila? Mám muchovník a letos krásně kvetl. Třeba už zaplodí. Aronie zatím nekvetla a řeknu vám, koupená sušená nic moc. Zlaté rozinky. Meruňku, několik broskví. Mám placatou čínskou broskev, protože si ji v létě kupuji a chuť má jako sen. Mám i bělomasou Krasavu. Od podzimu. Prý se zde broskvím nevede. Tak jich mám rovnou pět a pokud plody samy neshodí, měly by tři už plodit. Dvě Modřinky a jedna Michaela. Jabloň je Hornokrajské malinové. Pět plodů vloni stromek v červnu shodil sám. Z exotických fíky a kiwi.
A mám hlošinu okoličnatou, protože ji chválil pan Svoboda z rodovystatek.cz. Sázela jsem ji na podzim, v květnu kvetla, ale myslím, že letos nic nebude. Plody jsou bobule jako červené rybízy, ale ne v hroznech, musí se nechat dobře uzrát. Jsem na chuť moc zvědavá. Zimolezy taky máme, tomu nešlo uniknout. Jednoduše oběť módy. Co dříny a rakytníky? Zatím neplánuji.

Hlošina okoličnatá v květu

Tulipánový kompost

Od podzimu je zahrada konečně tou pravou kompletní zahradou, neboť má kompostér. Je dřevněný ze silných fošen, stojí vzadu v rohu, asi 2x1m, postavil mi ho Medvěd a mám z něj velkou radost. Už žádné hromádky u plotu. Je na dvě části, pro starší a nový materiál. Starý je z léta a podzimu, nový materiál od zimy především z kuchyně. A teď na jaře čile doplňuji plevelem.

Na zahradě mi letos kvetlo možná až 200 tulipánů. Každý rok na podzim si kupuji nové cibulky s novými odstíny, které sázím do velkých květináčů, na podzim je pak přesazuji do půdy. Ale to jsou jen tři květináče. A pak ještě pár malých, zakrslých do půdy. Velkou většinu tulipánů však tvoří velké trsy z cibulek, sázených někdy před dvaceti lety, které se od té doby rozmnožily semeny, neboť rostou i tam, kde nikdy předtím nebyly a spráší se tak, že posléze jsou všechny žluté, červené nebo žíhané. Jsou zplanělé a vůbec jim nevadí, že jsou na jednom místě tak dlouho. Kvetou velmi dlouho. A pak ještě kusy, které jsou ze semínek zavlečených nevím jak a to se pak nestačím divit, jako ten tmavofialově žíhaný, co vyrostl vedle chodníku na dost nevhodném místě a ráda bych tu cibulku vyryla a dala na lepší místo, neboť vypadá trochu jako The Viceroy, jeden z nejdražších tulipánů během Tulipánové horečky v roce 1637. Nejnápadnější jsou velké, opět zplanělé bledě žluté, s jemnou červenou linkou po okraji okvětních plátků, jsou větší než moje dlaň a nádherné, pastelové, vzdušné. Byla by z nich krásná velká kytice do mého zeleného džbánu, ale je škoda je trhat.

Velký žlutý s červeným okrajem

Jak je to s hrachem

Hrách a ředkvičky jsem zasela jako první, když jsme tenkrát začali s odplevelováním zahrady. Začalo se v dubnu a hned první záhonek, co jsem vytvořila byl s ředkvičkami a vedle hrách. Bez nich to na zahradě nejde. Musím se ale přiznat, že teprve tehdy jsem začala objevovat odrůdy. Od všeho. Nějaké povědomí bylo, ale nějak se nad tím nepřemýšlelo. Takže jahody byly prostě jahody a hrách tak stejně, cibule prostě cibule. Babička nikdy o odrůdách nemluvila. Ty jsem znala spíš u jablek a hrušek, protože děda byl velký pěstitel jablek.
Pak jednou teta zasela hrách cukrový a to jsme s holkama poprvé jedly celé lusky. Cukrový jsem zde pěstovala hned další rok, odrůdu Ambrosia, zatímco dřeňový jsem nově zkusila Oskar. Oba pěstuji každý rok. Oskar je výborný hrášek, k trhání, když se potulujete po zahradě, nebo chcete pár lusků k televizi.

Pěstování hrachu sahá do dávných dob před Kristem. Různé zmíňky lze najít v anglické verzi Wikipedie. Aby to bylo složitější, tak v angličtině je dělení trojí. Náš dřeňový je zván garden pea (zahradní), cukrového jsou dva typy - snow pea a sugar snap pea. Ten první cukrový se sklízí jako plochý lesklý lusk s drobnými semínky, v asijské kuchyni je často připravován na páře, proto je někdy nazýván jako čínský hrách. Snap pea má kuličky už větší, proto jsou lusky oblé, hrášek je sladší a lusky křupavější. Je někde na půli cesty mezi snow a dřeňovým. Oba hrachy se jedí i s luskem. Francouzský výraz MANGE TOUTS (jíst vše) zahrnuje oba cukrové hrachy. Snow se podle Wiki pěstuje v Evropě již od 19. století, snap je výsledkem křížení z roku 1952 v USA. Snap se dá přeložit jako křupavý hrách, jak ale přišli k názvu snow se mi nepodařilo zjistit. Sněhový? Sněžný?

Už chodím trhat

Už od konce února chodím na zahradu pro zeleninu. Nejdříve jsem vyryla pastiňáky. Vloni jsem zasela Dlouhý bílý a ze zkoušených odrůd to byl zatím ten nejlepší. Semena pastiňáku nemají dlouhou životnost. Uvádí se rok, což je ze všech zelenin asi nejmíň. Takže co jednu sezonu nezasejete, můžete vyhodit. Navíc ho často podsévám. Předloni dokonce třikrát. Dlouhý bílý od Sema je z jejich nabídky nejlevnější, ale zatím to byl největší úspěch. A je výborný, tak sladký. Nejraději mám velké kusy, ze kterých lze krájet velká kolečka a ty pak na pánvi z obou stran opéct do měkka. 

Petržel je dvouletka. První rok sklízíte nať a druhý rok jde do květu. Proto krásně přezimuje a od února už trhám kadeřavou i italskou hladkou každý den. Kořenovou nepěstuji. Mám raději ten pastiňák a zase tolik místa nemám, tak kořenovou kupuji.

Šťovík je trvalka. Není třeba sít mnoho semínek. Vzniknou totiž vcelku husté trsy, že nevíte co s nimi. Mám tři a nestačím je spotřebovávat. Je opravdu kyselý a krásně zelený. Na samotný salát z něj to není, raději smíchat s listovým a další zeleninou. Do směsi salátu stačí nasekat jeden dva listy. Nebo list vložit do sendviče. Dá se z něj dělat i pesto, Hugh Fearnley-Whittingstall ho v jednom svém pořadu dělal, ale přijde mi opravdu dost kyselé. Květy je nutné vylamovat. Už teď, jak patrno z obrázku je hustý a velký. Dohání ho pouze křen v jiné části zahrady.

Šťovík  zahradní

Čekanku salátovou hlávkovou - Pan di Zucchero již na stránkách Sema nevidím. Sela jsem ji až v létě, má ráda teplo. Přesto přezimovala a už teď mám zase menší hlávky. Budu ji muset rychle spotřebovat, neboť chladem asi brzy bude chtít do květu.

Čekanka salátová Pan di Zucchero

Největším překvapením je Baby salát. Opravdu přezimoval. Salát listový směs k řezu mladých listů od Sema jsem v poslední várce sela někdy v říjnu. Roste rychle, tak jsem si myslela, že to ještě stihne. Pěstuji ho pod netkanou textilií, kde se mu dobře daří. Vytvořil malé růžičky a přišla zima. Už se mi nechtělo záhonek rýt, tak jsem to tak nechala. A v únoru jsem ty růžičky našla. A hned se začaly rozrůstat. Dnes nosím denně plnou hrst lístků na salát. Tuhle zkušenost na podzim určitě zopakuji. Mám směs ze všech salátů nejraději. Mladé lístky jsou velmi jemné a chutné. Nová várka, zasetá začátkem března, jej zatím ani náhodou nedohání, navíc ji něco okusuje, zatímco tento přezimovaný je bez úhony.

Salát listový směs

Poslední trvalkou je samozřejmě pažitka. Brzy na jaře seříznout a rozdělit trsy, zalít a pak už si roste. Vytrhávat poupata květů, jsou dobrá do salátu nebo do špaget. Chtěla bych odrůdu, kterou pěstovala moje babička. Stébla byla silnější a tmavší, trochu lesklá. Moje pažitky jsou obě kupované a jemné, jedna zelená, druhá trochu do modra, matné.

Pučící pivoňky

Jahody 

První sadba, kterou jsem pořídila, byla před dvěma lety Karmen, prostokořenná sadba ze Sempry, letos po úrodě záhon zruším. Ani nemusím psát, jak báječně chutná. A ty krásné plody. Na tu první dozrávající jsem se těšila jak malá a pak jednou ráno tam nebyla. Místní kosice se totiž těšila také a nějak jsme si to neřekly. Ke Karmen jsem tenkrát dokoupila Symphony, jahody jsou dobré, ale ne tak sladké a šťavnaté jako Karmen. Další rok jsem koupila Elkat a Rumbu. Ani jedné se na naší zahradě moc nelíbilo. Rumba je výborná, měla by být raná, ale zraje ve stejnou dobu jako Karmen. Elkat je třeba nechat dost dozrát. Postupně ale sazenice zašly a mám snad jen pět kusů Rumby a jeden kus Elkat. K nim jsem vloni na jaře někde v zahradnictví přidala 10 ks Senga Sengany a Korony v sadbovačích. Senga byla katastrofa. Rostliny jedna po druhé začaly vadnout, když jsem je vyryla, každá měla v kořenech velkou bílou larvu, která jahodám okousala kořínky. Zachránila jsem jen jednu rostlinu. Korona se velmi pěkně ujala a plodila. Proto jsem na podzim koupila ze Sempry 25 kusů Korony a 25 kusů Daroyal. K tomu jsem vytvořila jeden záhonek z vlastních šlahounů Karmen. Na Daroyal jsem velmi zvědavá. Snad se jí bude dařit.

Když jsme dům koupili, byla celá zahrada pokrytá jahodami. Původní majitelé snad ani nic jiného nepěstovali. Když přestaly plodit, vytrhali jsme je a pěstovali zeleninu, pak byla zahrada jen okrasná a nakonec po rekonstrukci domu na několik let zarostla a zpustla. Od začátku tohoto blogu ji dávám dohromady. A mezitím se vzadu rozplevelily jahody, které nevím odkud přišly, byly světlé, uvnitř bílé a téměř bez chuti. Není zde tedy místo, kde by dříve nějaké jahody nerostly.

Pěstuji také jahůdky lesní či měsíční. Sama jsem vypěstovala žluté Yellow wonder a vloni byly lahodné. A červené jsem postupně kupovala na rynku a množila. Ve stínu mezi domy se jim dobře daří a jahůdky na nich visely ještě na Štědrý den. Rostliny dlouho plodí, až do mrazu, kdy už vůbec nejsou sladké. Možná bude lepší je na podzim vyštipovat, aby se nenamáhaly. Letos si vypěstuji Rujanu. A zasadím pod borůvky a zimolezy.

Rajčata 2016

Rajčata jsem sela 11.3.2016 a všechna vzešla. Stačila vanička od Carte d'Or.

1ks Tomatoberry (už poslední, dva roky staré semínko) výborné
3ks Pollicino moje oblíbené, v kombinaci s mozarellou zatím nejlepší
2ks Ildi dobré, ale pokud hodně prší, je vodové, žluté
2ks divoké červené, to je opravdu divoké, hlavně vzrůstem a dobré
1ks marocké noname, semínka z rajčat zakoupených v Albertu, výborné
2ks Mandat výborné
1ks Finik výborné
1ks Devochka výborné
1ks Zebra zvláštní a dobré, zelené žíhané
1ks Costoluto, italské nařasené, plody obří, masité, dobré
2ks Goldene Königin žluté dobré, nesmí přezrát
1ks Omars, masité, dobré

Ani jsem nepočítala s tím, že všechny vyklíčí, takže pak byl problém je všechny zasadit. Bylo potřeba dokoupit spirály. Nakonec byl vzadu rajčatový les, radost pohledět, po zemi se plazila hokkaida, a tak pomalu nebylo kam stoupnout a letos to musím trochu omezit. Především ale byla skvělá úroda, jakou jsem ještě neměla a i když se ke konci objevila plíseň, pořád bylo co trhat a nedozrálá Pollicina dozrála krásně v kuchyni.
Každý rok mám na zahradě nějaká náletová překvapení. Letos jsem objevila dvě rostlinky rajčat, jedno schvátila plíseň, z druhého stihly uzrát snad jen dva plody a domnívám se, že šlo o Zlatavu. Krom rajčat se na zahradě objevila i slunečnice, krásná žlutá a byla tak velká, že jsme se nestačili divit. Pěstovala jsem předloni jen červenou a ta zrovna moc nenarostla. A ještě jedno překvapení, muškátová dýně a z ní byl jeden velký plod. Nejbližší okolní zahrady jsou jen okrasné, tak nevím odkud to přišlo.
Na zahradě se moc nedaří bazalce, ještě jsem přesně nepřišla na to, co potřebuje, ale jednu rostlinku jsem zasadila do toho hustého rajčatového lesa. Zatímco bazalky vpředu byly malé a trápily se vedrem, tahle vyrostla do asi 70 cm vysokého keříku. Vím, že se obě rostliny mají rády, nejen na talíři. Zřejmě bazalce polostín vyhovuje a zároveň ji okolní rajčata donutila se pořádně rozrůst.
Rajčata jsem pečlivě zalévala jen po výsadbě a pak jeden týden, když byla úmorná vedra, jinak vůbec. Vystačila si sama. Při výsadbě jsem hlouběji dala pár granulek hnoje, zasypala a pak zasadila. Když se rajčata rozrostla, přidala jsem cererit, později kolem trochu popela. Na úrodu měl jistě vliv i fakt, že rajčata byla zasazena na místo, které leželo asi 7 let ladem, na jaře jsem se při odplevelování dost nadřela. Rozlezlý břečťan, maliny a zplanělé jahody. Ale výsledek byl velkou odměnou.

Vícekvětý tulipán a narcis, liliokvětý tulip

Leden 
Zaseto minimálně dvacet semínek petrklíčů, vyklíčily dva, drží se jeden. Zvonek broskvolistý, který jsem v létě obdivovala na zahrádkách na Kraví Hoře vyklíčil výborně, rostlinek je aspoň dvacet. Je to mix bílý a modrý od Sema. Snad bude také tak vysoký (až 1m). V loňském roce jsem zřejmě vinou horkého počasí byla zklamaná z hrachoru a červené slunečnice. Červený hrachor sice po plotu lezl, ale metrovou hranici nepřelezl a jak je vidět na obrázku, husté pokrytí plotu to také nebylo. Cupido (bílorůžový) vůbec nevěděl, že je pnoucí. Omezil se na 10cm dlouhé výhony a to bylo vše. Nic nepochopil. Červená slunečnice vůbec nebyla červená, ale spíš bronzová. A slibované dva metry... Byla ráda, že dosáhla metru.

Hrachor

 Opět výsev Kraspedie, vloni vůbec nevykvetla. Protože je na obrázcích opravdu pěkná, dávám druhou šanci. Zatím vyklíčily tři kusy. Měsíčnice roční (Lunaria annuua) dva kusy, velmi vytažené za světlem. Dnes zaseji Mydlici a to je z lednových výsevů vše. Těším se na únor, neboť přibude zelenina. Každý rok se snažím zkusit něco nového. Nejdřív to byl kadeřávek a pastiňák, vloni zase třeba tuřín, bob a raab (rapini) - zelenina příbuzná brokolici, spotřebovávají se celé nadzemní části, dokud jsou mladé, hojně používáno v italské a portugalské kuchyni. Seje se často (od února do září), rychle roste, pro každodenní sklizeň od května do listopadu. Trhat se má když jsou nahoře jen pupeny, jak začne kvést (na obrázku vlevo), je už pozdě. Květy jsem vylámala, vršek narostl nový.

Raab

Všechny tyto zeleniny budu pěstovat dále, jsou velmi chutné. Naopak černý kořen už ne, zkusila jsem ho jeden rok, byl dobrý, ale nepotřebuji ho v kuchyni. Asijské zeleniny Pak Choi a Tatsoi jsou už stálicemi. Rychle rostou, doslova nezmaři a jsou to výborné křehké zeleniny, chutnají však také slimákům. Rostou rychleji než stačíme spotřebovat a tak se stihly i vysemenit a na podzim si dát další kolo. Dnes jsem se byla podívat na skalku a vedle Pak Choi, ani nezmrzlo. Letos k nim možná přidám Sum Choi. Jsou vděčné i do polykultury. Kapusta Předzvěst a špičaté zelí byly zle napadeny a ožrány, že z hlávek moc nezbylo.

Letos budu mít víc místa, tak zkusím další zeleniny. Mrkev se mi nedaří, letos ji zkusím pěstovat v nádobě. Také ředkvičky budou v nádobě a ve vyvýšeném záhonu. Semínka cibule šalotky mám už koupená. Jsem zvědavá, jak se jí bude dařit. Vloni jsem zkoušela Pompei, lahůdkovou bílou cibulku. Vyrostlo jen pár kusů, kuličky jak pětikoruna, přesně jako ta nakládaná. Byla výborná, ale bylo jí opravdu málo.

Lomikámen na skalce

10. leden
Dle pranostik na den svatého Pavla Poustevníka je-li pěkný den, bude příznivý rok, je-li větrný den, bude mokrý rok. Nebylo ani jedno. Ani mlha, jen zataženo, tmavo.
Zahrada stále není hotova. Ale rýsuje se. Minulou zimu moji hodní strýc a teta pomohli s kácením starých neplodících stromů, které jen vytvářely velký stín a vlhko a dařilo se břečťanu. Větve nařezat na menší části pomohl kamarád Pavel. Vykopaní pařezů se ujal Roman. Bez jejich pomoci by veškeré plány pořád byly jen "plány až po" - po vykácení atd. Protože jak chcete pěstovat a sázet květiny a zeleninu, když tam trčí ze země nálety. Letošní léto hodně napomohlo, úzká část mezi domy je konečně vyčištěná, hromady větví odvezeny, byl to jeden po vrch plný vysoký kontejner. Dokončené to není, ale hlavní věc se stala. Vykopali jsme a vydláždili chodníček. Konečně lze za každého počasí projít kolem domu čistou botou. Zbyly hromady zeminy, které se postupně přesunou jinam, ale části jsem již uhrabala k představě své a osázela pár květinami na podzim zakoupenými v různých zahradnictvích.
Celá pravá část zahrady je stále prales, hlavně zadní část, kde bují maliny, které jsou na vykopání, neboť plodí jen drobné cosi. Zrýt celý zadní obdélník bude práce na jaro a kořeny malin budou to hlavní a nejúpornější. Ale kousek už mám, stihla jsem to na začátku prosince, z malého kousku byly tři kýble plevele. Posypala jsem granulovaným hnojem a na jaře tam zaseji bob, který je pro mě chutným objevem. Loňské dvě rostliny na zkoušku rostly samy a boby lehce povařené byly na opečeném chlebu vynikající. Litovala jsem, že jsem nezasela víc. Ale nebylo místo a to už letos bude.
Levá část zahrady je téměř hotová, až na dvě místa, jedno bude skalka u plotu, je tam velký pařez, který nelze odstranit, tak bude prostě zakomponován, horní část vydlabána a do ní umístěn netřesk.
Druhé místo je vpředu a samo se nabízí pro zvýšení. Zvýšené už je, jen z jedné strany vybudujeme zídku asi půl metru vysokou. Tohle místo a pak ještě jedno vyvýšené je součástí plánu, jak změnit zahradu z placky na mírně členitý reliéf. Na zídce se dá sedět, odložit si tam jídlo či pití nebo prostě nastavět kvetoucí květináče. Moc se na to těším.

Chrpa a sluncovka kalifornská

Rajčata
Druhá sezona rajčat byla zcela odlišná. Léto nebylo mokré a proto se neopakovalo zničení celé úrody plísní. Nejvíce mě potěšilo Pollicino a Ildi. Jsou velice chutná. Odpoledne po návratu domů jsem se těšila na zalévání a uzobávání těchto malých rajčat. Měla jsem ale zpoždění ve vysazování ven. Tím jsem si úrodu sama zpomalila. Takže letos otužovat a po třech zmrzlých, jak to bude možné, rajčata ven.
Pro letošní pěstování mám vybrány tyto odrůdy:
Pollicino - je výborné datlové rajče, sice praskalo, ale plodů bylo dost a ta výborná chuť
Ildi - malé žluté, rostliny přímo obsypány plody, výborné
Červené divoké - od pana Kvapila, jsem velmi zvědavá
Finik - ruský zástupce na zkoušku
Sladkaja Devočka - opět ruský zástupce na zkoušku
Goldene Königin - žluté, kulaté, menší, na zkoušku, při nákupu v eshopu přihozeno do košíku
Mandat - slibná semínka ze Zahrádkáře
No name semínka datlového rajčete z obchodu, původ Maroko, velmi chutná
Green Zebra - zelené žíhané, na zkoušku
Costoluto - dle britského pořadu, na zkoušku
Omars - černé rajče na zkoušku
Z loňské sezony bude jen Pollicino a Ildi. Black Cherry mě nezaujalo, Stupice jsou výborné, ale až zase příště. Ráda bych zkoušením vyselektovala pár odrůd a ty pak pěstovala.

Bob

Záhony VII.

Můj milý blogu, celé léto tě zanedbávám. Kde jsem byla? V práci a na zahradě. Většinou v práci. Srpen se nevyvedl jak bych chtěla a nejsem v tom určitě sama. Prakticky každý den prší. Dnes jsem před obědem vyprala a prádlo pověsila ven, poprvé po tolika dnech a po obědě se rozsvítilo slunce, už jsem chtěla začít chválit, jak krásné odpoledne konečně bude, když v tom se přihnaly kroupy a silný liják ze strany. Opakuje se to každých pár hodin a teď zase svítí slunce. Jak se říká, nechval dne před večerem.
Zahrada nemá šanci vyschnout a chodit se tam nikomu moc nechce. Je tam neútulno, blátivo, na každém kroku slimák, plevel povyskočil a místa, která byla holá jsou zase až do půli lýtek zarostlá. Svazenka krásně vykvetla a lijáky ji nakonec tak pobily, že zhnědla a vlastně ani pořádně nebudu mít co zarývat. Zasela bych teď další, ale to by to venku muselo vypadat jinak. Původně jsem podle plánu již minulý týden měla objednat jahody. Mám ale zatím připravený jen jeden malý záhon. Sice je plánuji rozházet po zahradě kde se dá, i do trvalkových záhonů, ale když už je objednám, taky chci mít možnost je v klidu zasadit. Ne jako ty kosatce, co sedí ve spíži už 14 dní a čekají až se počasí umoudří. V polovině září dorazí trvalky od pana Basíka, velmi se těším, hlavně aby bylo pěkně na výsadbu.
Rajčata pomalu dozrávají, ale bohužel jsou napadena plísní. Stupické budu muset vytrhnout a zlikvidovat celé. Doufala jsem, že se mi tento mor vyhne, vždyť v okolí se nic nepěstuje, ale plíseň bramborová se šíří, jak čtu na diskuzních fórech, všude, jenže já nepoužívám chemii, tak jsou následky o to horší. Velmi mě to mrzí, rajčata jsou obsypaná plody a musí do popelnice. Samozřejmě všemu nahrálo to strašné počasí. Vzpomněla jsem si na film s Anthony Quinnem, kde zachraňuje víno před nacisty a žádá kněze o modlitbu za slunce, aby svítilo. Kněz říká, že žádná taková modlitba není, vždy se všichni modlí, aby pršelo, aby vše dobře rostlo.
Ale co příští rok? Proti plísni žádná ochrana není, postřiky ji jen zmírní. A zůstane v půdě. Proto se musí plodiny rotovat, střídat stanoviště. Píše se o postřiku mlékem, půl na půl s vodou, který někteří s úspěchem použili. Pro stupické je ale už pozdě. Taky jsem našla na amerických blozích tip na použití sušeného mléka. Nasypat do jámy před zasazením a pak sypat kolem rostliny ob týden. Sušené mléko jsme kdysi doma mívali, už ani nevím, k čemu jsme ho používali, vzpomněla jsem si na něj nedávno při sledování tv, v Anglii se přidává do těsta na pečené bochánky (scones) k čaji.
K večeři bude mangold, roste opravdu krásně, není hořký a hlavně je to asi jediná zelenina na naší zahradě, která nejede slimákům. Nakonec mám z pár rostlin tolik listů, je to ten trhací, co pořád dorůstá, že ho ani nestačím zpracovávat. Snad vydrží dlouho. K obědu jsem použila několik listů kadeřávku. Byl celý oslizlý a jak se po něm ti tlustí přežraní slimáci plazí, několik listů polámali. Musela jsem je tedy otrhat. Na mangold dávám saturejku. Taky krásně roste a taky ji nic naštěstí nežere. Pravděpodobně není pro škůdce zajímavá. Příští rok jí zaseji víc. To se nedá říct o kadeřavé petrželi a pastiňáku, kterého budu mít tak do desíti kusů. Nejvíc trpí cukety. Nové květy jsou vyžrané až ke stonku. Tak jdu na ten mangold, než zase začne pršet.

Kde je ten kopr?

To se ptám každý večer, když zalévám. To si to rozmyslel, že letos teda ne, až příště.. Zasela jsem ho všude možně, aby hlídal. Dokonce omylem i do řádku, kde je pak choi a pak choi už je venku dávno a kopr nikde. Nedalo mi to a zbylá semena jsem vysypala do misky s vodou. I dnes po noci stále plavou na hladině. Před těmi nedávnými dešti jsem navíc jeden záhon významně ohraničila jetelem Crimson, nasela jsem ho docela hustě. A nevyrostla ani jedna rostlinka. Když deště ustaly, za dva dny jsem se šla podívat a půda byla suchá asi 10 cm do hloubky. Některá semínka prostě uschnou, jiná jsou zjevně nekvalitní a přeschlá. Nově zasetým jsem tedy půdu prosypala pískem, snad udrží aspoň trochu vláhy. Nejlépe roste římský salát a kadeřávek, oba druhy.

Salát římský 

Římský je ještě malý, na sklizeň to není. A ještě menší je mangold. O salátu Little Gem ani nemluvě, to jsou opravdu lístečky. Pořád čekám, jak to vše náhle s teplem povyskočí, jak mi slibuje kolegyně, když diskutujeme o zahradě.

Kapusta kadeřavá neboli kadeřávek

Kadeřávek, tedy ta kudrnatá verze kapusty, která se u nás pěstuje, má už asi 15 cm a neodolala jsem, pár listů jsem již utrhla a přidala do zeleninových směsí k bramborám nebo na špagety. Nikdy jsem kadeřávek nejedla. A musím uznat, že se jeho oblibě v jiných zemích nedivím. Až ho bude více, napíšu podrobněji. Chuť je zemitá, kapustu připomíná jen vzdáleně. Druhý je kadeřávek s hladšími listy, v Británii známý jako kale, v Itálii cavolo nero, černá kapusta. Na obrázku je ještě stále zelený, listy ztmavnou, až do černa. Měly by, tak uvidíme. Abych vypěstovala aspoň několik rostlin, nezbylo než je zasadit do nevkusných rozstříhaných obalů pet lahví a vytvořit tak malou ohradu. Jinak jsem je totiž pěstovala jen jako večeři pro slimáky. Tuhle ohrádku naštěstí nepřelezou.

Kadeřávek, kale, cavolo nero

Na trhání to ještě není. Seje se až do srpna, rostliny pak přečkají až do jara. Na to jsem zvědavá. Příští rok bych ráda zkusila i jiný druh, třeba ruský fialový. Semínka cavolo nero se u nás bohužel koupit nedají.
Další pro mě novou zeleninou je černý kořen. Na jeho chuť jsem velmi zvědavá. To ale bude až za dlouho. Roste velmi pomalu a tak jako kadeřávek, seje se i v srpnu pro jarní sklizeň.

Černý kořen

Pokus s bílou netkanou textilií vyšel ve prospěch textilie. Záhonek s polykulturou zakrytý bílou textilií prostě roste lépe než nezakrytý. Římský salát po zakrytí tak povyskočil, přerostl nezakrytý mangold během pár dnů. Roketa pod textilií roste nádherně. Salát z ní bude lepší než z předchozí nezakryté várky, která šla rychle do květu. Pak Choi roste pod textilií ze všech zelenin nejlépe.
Se slimáky pořád bojuji. Nastražila jsem pasti v podobě misek s pivem, ale vypadá to, že Starobrno jim nejede. Kamarádka doporučuje Kozla, pivo, ne zvíře. Ještě si nakonec budou vybírat, ne? Následkem toho mám jen jeden patizon a bojuje o život. Druhý se rozloučil hned dva dny po vysazení ven. Něco mu ukouslo stvol hned nad zeminou, zbytek rostliny rychle uschnul. Druhý má vykousnutý stvol, visí jen na pár vláknech, ale žije. Venku jsou i tři cukety Romanesco a jedna dýně Hokkaido, kterou jsem dostala od kolegyně. I dýně má už nakousnutý stvol. Na rajčeti se objevily mšice, díky snaživým mravencům. Postříkala jsem je kopřivovým čajem a za týden vývarem z hřebíčku. Měsíček lékařský, který mravenci začali okusovat nad kořenem a rostlina uvadala, jsem celý polila logrem z kávy. Dali mu pokoj a už se krásně vzpamatoval. Ale kdy bude kvést, to si netroufám odhadnout. Je stále dost malý, černucha damašská je ještě menší.

Černucha damašská

Největší radost mi udělala moje první rozkvetlá krásenka. Další už mají poupata. Příští rok si jich musím zasadit ještě víc.

Krásenka

Kopr se nakonec přece jen objevil, ale z množství zasetých semínek na nevím už kolikátý pokus je to asi 5 rostlinek, což je dost slabé, když jinde už mají rostliny pomalu v květu.  Vše mi připadá nízké. Například svazenka. Jestlipak vykvete, je malá, dost u země. Vše co pěstuji je nízké. A plevel vysoký. Čím to je? Začíná dozrávat josta. Vloni touto dobou když jsem ji šla trhat, byl plevel až po ramena, využila bych mačetu, kdybych nějakou měla, tak těžko se tam dostávalo a oblečení pak bylo plné přichyceného plevele. Letos mám k jostě i rybízu cestu volnou, plevel je pryč, nikde se nemusím prodírat. A to je úspěch.

Černý seznam

Nově vysetému hrášku byly okousány vršky. Ze země trčí jen zelené stonky. A ještě k tomu asi pochopili (ti dotyční, co to mají na svědomí), že půl sedmé navečer je brzy, neboť to se tam ještě zdržuji já a tak vylézají mnohem později. Okousali i vysazené sazeničky třapatky. V pondělí jdu pro pivo a nastražím past. A proč je všude tolik mravenců? A kde je ten aksamitník, co jsem vysela kolem hrachu? Jedno pivo bude nutné i pro mě.

Abych se mohla posunout dál dozadu, bylo nutné zlikvidovat velký keř na ploše několika metrů čtverečních, zákulu japonskou. Dost dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale dnes jsem se do toho dala a nakonec to šlo dobře. Ustřihla jsem snad tisíc výhonů a větví. Trvalo to hodinu a pár minut. Zákulu máme ještě jinde, ale už je zredukovaná a stav by měl zůstat. Tedy za předpokladu, že bude rozumná. Jinak se spolu asi rozloučíme. 

Zákulový keř v květu před několika týdny

Stříhání je ale jen půl práce, další a asi mnohem náročnější bude ji dostat z půdy ven. Na to se vůbec netěším. Rozmnožuje se šlahouny, které vedou v hlíně a tak se bude muset vytrhat důkladně. 

Ostříhané výhony

Na obrázku to vypadá menší než ve skutečnosti je. Navíc jsou výhony dosti tvrdé, takže jsem o ně neustále zakopávala. Je také vidět břečťan, jak si uzurpuje víc a víc místa.

Dvě velké hromady přijdou do kontejneru. Větví je tisíc nebo snad víc.

Zákula je tedy položka č.1 na černém seznamu. Za keřem zákuly se pak až dozadu na konec zahrady táhne hustý koberec z břečťanu. Břečťan je položka č.2. Ani se mi to nechtělo fotit. 3. položkou jsou rozlezlé maliny. A poslední několik starých stromů, některé uschlé nebo polovyvrácené a už neplodící, které se na podzim vykácí. Přes léto musím vytvořit seznam nových, které zasadíme.

Záhony VI.

Tohle je Pak choi po nájezdu slimáků:

Pak Choi

Ředkvičky již brzy budou:

Ředkvička francouzská

Višně už dostávají barvu:

Višeň

A dál je prales:

Porost k vytrhání

Dýně Hokkaido nakonec vůbec nevyklíčily. Nebudu je mít vůbec nebo koupím sazenici na trhu. Ale proč to neroste, nevím.

Záhony V.

Trvalka, kterou jsem před časem nedovedla pojmenovat už vykvetla a je to vrbina. Je velice pěkná, ale budu ji udržovat omezenou. Poslední dobou mám dojem, že žlutě kvetoucí rostliny se rozšiřují nejvíc.

Vrbina tečkovaná

Je tak hustá, že téměř není vidět, že je za ní velká hromada vytrhaného plevele. Konečně rozkvetly pivoňky.

Pivoňka

Některé části pozemku jsou tak seschlé, že se na povrchu vytváří kůra, která po rozbití vypadá jak kusy kamene. Něco tam zaset je problém. I když se to na chvíli zkultivuje, další den to zase seschne, večer zaliji, druhý den opět seschne. Tak se to opakuje. Ani netkaná textilie nepomáhá. Včera jsem zasela další řádky kadeřavé petržele, pastiňáku a černého kořene, vysadila všechnu předpěstovanou třapatku a zasela další. Večer zaseji do misky salát Little Gem. U dalších už jen čekám na pravé lístky a hned půjdou ven.